Pomocník

Když jsem měl jet před pár týdny na noční službu, nepodařilo se mi nastartovat auto. Podle zvuku asi vybitá baterka…

Protože jsem technický antitalent, zavolal jsem si na pomoc kolegu, kterého jsem měl střídat. Přijel rád, už chtěl jít domů. Protože on je technický typ a je taky prozřetelný, přivezl s sebou startér.

Zapojili jsme ho do sítě, trochu dobili akumulátor mého vozu a podařilo se nám auto nastartovat. Mohl jsem jet do práce, zbytek se dobije cestou.

„Hele, já pojedu pro jistotu za tebou,“ nabídl mi kolega. „Kdyby ti to někde chcíplo, ať tě můžu odtáhnout.“ Přijal jsem rád.

Jel jsem napřed, moc jsem nepospíchal, abych svého průvodce za sebou neztratil. Najednou v zrcátku vidím, jak odbočuje kamsi pryč. Jak mi chce pomáhat, když jede jinudy, uvažoval jsem a dojel opatrně a nervózně na firmu. Potkali jsme se u vrátnice.

„Kam ses ztratil?“

„Já jel po okruhu.“

„To jsem si všiml, ale proč jsi nejel za mnou? Jak bys mě odtáhl?“

„No… Já jezdím vždycky po okruhu…“

««« Předchozí text: Debil v policejním autě Následující text: Proč muži lžou a ženy pláčou »»»

Bohdan Dlouhý | 22.1.2007 Po 02:56 | Ano, pane mistr | trvalý odkaz | tisk