Marťan

Je to pár dní, co jsem psal o opraváři Jeníkovi.

Včera jsem ho slyšel přicházet po chodbě (měl walkmana nastaveného na hlasito) a když uviděl otevřené dveře kanceláře, strčil do nich hlavu. Pusu měl roztaženou od sluchátka ke sluchátku.

„Hele, co mám…,“ natáhl ruku a ukazoval mi svoji novou hračku. Byla to modrá plastová koule o průměru nějakých deset centimetrů a z ní trčel asi třiceticentimetrový modrý hrot. Trochu to vypadalo jako přerostlá modrá spermie, stojící na hlavičce a se ztopořeným ocáskem.

„Co to je?“

Jenik se zazubil a stiskl na tom nějaký knoflík. Ozvala se hudba.

„To je Marťan,“ rozřehtal se nadšeně a odešel, doprovázen hudbou ze sluchátek i z Marťana, do své šatny.

««« Předchozí text: Opravář Následující text: Toník »»»

Bohdan Dlouhý | 17.11.2005 Čt 02:02 | Ano, pane mistr | trvalý odkaz | tisk