Inzerát (fejeton)

Asi to znáte ze spousty míst – úřadů, obchodů, škol… Na nějakém vhodném místě visí nástěnka a na ni si dávají občané, občanky a někdy i občaňata své inzeráty. Nabízejí, kupují, prodávají, vyměňují, seznamují, vnucují, shánějí, hledají – prostě co koho napadne. Občas i co koho nenapadne, šíře lidských zájmů, potřeb a koníčků je nepřeberná.

Podobná taková nástěnka visí i ve vstupním vestibulu jednoho brněnského úřadu. A místní občané na ní nabízejí, kupují, prodávají, vyměňují, seznamují, vnucují, shánějí. A samozřejmě taky hledají.

Povinnosti mne nutí chodit na ten úřad každý týden, a protože jsem anodochvilný (to je opak nedochvilného, prostě raději všude chodím o kousek dřív než o kousek později), mívám pokaždé pár minut času, abych zkontroloval, jaké obchody se díky nástěnce uskutečnily, co se kde koná, kdo dokonal a tak. Prostě mne zvědavost pokaždé přiměje kouknout se, co je na nástěnce nového.

Některé inzeráty už poznávám z dřívějška i z dálky, občas si pamatuji i jejich obsah. To jsou ty, které visí na nástěnce tak dlouhou dobu, že se mi vryly do paměti. Do této kategorie nepatří různá upozornění na kulturní a sportovní akce. Ty jsou krátkověké. Objeví se, upozorní a po uskutečnění akce je nahradí oznámení o nějaké další. K vytrvalcům naopak patří různé nabídky živnostníků, obchodních prodejců a zejména finančních poradců, to jsou vysloveně ležáci. Doučování novořečtiny a prodej nestříkaných letních jablek ze zahrádky pak patří do šedivého průměru.

Je jasné, že ač je životnost inzerátů různá, dříve či později zestárnou všechny. Obchod se uskuteční, směna proběhne, poradce poradí, živnostník zkrachuje, ale novořecky se plynně domluví. Inzeráty zmizí, jsou staženy nebo jsou časem překryty novými vrstvami. A tak se za tu dobu, co tam chodím, vyměnily na nástěnce už téměř všechny inzeráty. Až na jeden jediný.

Už řadu měsíců tam visí tento rukou psaný vzkaz:

Představuji si, kdo jej asi psal. Neměl žádný psací stroj, natož PC, naopak měl rukopis vypsaný – musel to být někdo zvyklý psát často rukou, moderními technologiemi byl zřejmě nepoznamenaný. To poznám, i já se kdysi učil psát rukou, nějakou dobu jsem to prý i uměl, ale to už dávno odvál čas. Teď se bez klávesnice nedomluvím.

Ten někdo byl asi v zoufalé situaci. Hledají maličký byt, protože dobře vědí, že za osm set tisíc v Brně nic většího nepořídí. A víc peněz asi nemají. Na druhou stranu se zdá, že těch osm set tisíc mohou zaplatit, takže jsou to potenciálně dobří kupci. Hledají naléhavě. Kdoví, proč. Musí se vystěhovat ze svého dosavadního bydlení, řeší nějakou akutní životní situaci… Někdo se jim narodil, umřel, mají za sebou nebo před sebou rozvod, svatbu… Kdoví. Není to zřejmé. Co je ale zřejmé, že jsou zdvořilí. Poděkovali za případné nabídky. A ještě něco se dá z jejich inzerátu vyčíst. Jsou opatrní. Velice opatrní. Pro jistotu na sebe neuvedli vůbec žádný kontakt, žádné spojení…

(Závěr upraven s laskavým souhlasem viki, která jeho novou podobu inspirovala svým komentářem.)

A tak tam ten inzerát visel dál, bílý papír žloutl a zvolna na něj sedal prach. Už jsem si myslel, že se chudáci inzerenti svého naléhavého bydlení nikdy nedočkají, když se jednoho dne na inzerátu objevil přilepený malý žlutý lísteček a na něm rukou napsaný vzkaz:

„Máme k prodeji podobný byt, cena 650 tisíc. Ozvěte se, spěchá!“

Jen kontakt tam žádný nebyl. Zřejmě to budou také velice opatrní lidé…

Přehled všech dalších fejetonů a povídek naleznete zde.

««« Předchozí text: Velehory chyby neodpouštějí Následující text: Architektura zahrady »»»

Bohdan Dlouhý | 4.1.2006 St 01:49 | Fejetony | trvalý odkaz | tisk