Motorkář
Jel jsem za ním několik kilometrů…
Motorkář byl mladý kluk, jeho stroj zářil novotou…
Mladý jezdec nepospíchal, vychutnával si podzimní vzduch a užíval si jízdu na své nové mašině.
Já taky nepospíchal, vychutnával jsem si podzimní vzduch a užíval si zážitek.
Na jezdci bylo vidět, jak touží po tom, aby byl před ostatní veřejností vnímán jako člen motorkářské komunity. A tak už zdálky zdravil gestem ruky všechny protijedoucí dvoukolé stroje – čím silnější mašina, tím uctivější pozdrav.
Minuli ho tři.
Jeden ho ignoroval.
Druhý mu gestem odpověděl.
A jen ten třetí zavrtěl nechápavě hlavou, co ten kluk na babetě blbne…
««« Předchozí text: Nejkrásnější strom Zvolena Následující text: Obří vejmutovka (Pinus strobus) v Ľubovnianskych kúpeloch »»»
Bohdan Dlouhý | 25.9.2006 Po 20:36 | Děje se kolem, Ze života | trvalý odkaz | tisk
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářKomentujte co chcete a jak chcete. Jen prosím o dodržování těchto několika pravidel:
1. Nevkládejte vulgární komentáře.
2. Respektujte anonymitu ostatních.
3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.
[1] lojzo : Já si to bafal v osobáčku. Kdepak, tady ty gangy babeťáků, to není nic pro mě… ![]()
Motorkáři nikdy nepatřili mezi moje oblíbence. To je asi deformace způsobená tím, že máme za humny brněnský automotodrom a každoroční „nájezdy“ motorkářů v době Moto GP moc nemusím… Ale změnila jsem názor od té doby, co mám za kolegy dva motorkáře – jeden z nich je dokonce prezidentem jednoho motorkářského klubu. A jsou to fajn lidi ![]()
To sa asi stáva častejšie (aspoň mne), že si človek nejakú komunitu „oškliví“ na základe jej vonkajších prejavov a zmení názor, keď bližšie spozná niekoho konkrétneho z nej.
Môj čerstvý zážitok z motorkárov. Včera tesne pred zotmením som si vyšliapol na moju obľúbenú vyhliadku. Cez les. Za lesom je lúka, kde 10:1, že takto podvečer stretnem srnu, či inú zver. Väčšinou sa na mňa vybodnú, prinajhoršom poodídu o pár metrov vedľa a pasú sa ďalej. Snažím sa byť nevidený a tíško sa šiniem ďalej Včera večer som nemal šancu. Konča lesa ma s ohromným rámusom predbehol párik na takom čomsi ako motorka, len to má tri kolesá a stojí to vraj pol milióna. A samozrejme takto večer v lese človek musí s tým druhým človekom aj komunikovať, a tak, aby prehlušili hluk motorov, ešte na seba aj hlasno pokrikovali. Neviem kde sa učupili „moje“ zvery, ale mal som chuť pridať sa k nim a čupiť sa tiež a pozorovať tamtých z úctivej diaľky. A potom človeka napadajú také militantné myšlienky, že ešte lepšie by bolo pozorovať tamtých dvoch cez ďalekohľad. Najlepšie cez taký, ktorý je namontovaný na puške. ![]()
Aneris a není jeden z těch tvých motorkářů prezidentem taky vaší firmy?? ![]()
Tento deníček pohání Redakční systém pro blog, autorkou tohoto vzhledu je Charlotte (2005). Nové úpravy, chyby a zmatky vnesl Sharkan. :)

