Gratulujem!
nám všetkým, ktorí majú 20 až 50 – rokov…
Podľa dnešných pravidiel a zákazov by sme my, deti narodené v 50., 60., 70., 80. rokoch, nemali vôbec šancu prežiť…
Naše postieľky boli namaľované farbou, ktorá obsahovala olovo.
Nemali sme žiadne pre deti bezpečné flaštičky na medicínu.
Žiadne poistky na dvere a okná, a keď sme išli na bicykli/kolobežke, nemali sme helmy.
Pili sme obyčajnú vodu z hadice a nie z fliaš.
Jedli sme chleba a maslo, pili limonády s cukrom a neboli sme obézni, protože sme stále lietali niekde vonku.
Z jednej flašky sme obvykle pili niekoľkí, ale všetci sme to v zdraví prežili…
Niekoľko hodín sme sa morili a stavali motokáry zo starých nepotrebných vecí, jazdili sme z kopca, len aby sme prišli na to, že sme zabudli na brzdu. Až po niekoľkých pristátiach v plote sme ju domontovali.
Skoro ráno sme sa išli hrať von a prišli sme domov, až keď vonku svietili lampy. Rodičia si užili pekné nervy, ale mobily neexistovali, takže nebolo kam volať…
Nemali sme žiadne Playstation, Nintendo eller X-box – vlastne ani televízne hry, žiadnych 99 televíznych kanálov, žiadny surround-sound, počítače, chatrooms a internet.
Mali sme kamarátov, boli sme vonku a vyhľadali sme si ich!!
Spadli sme zo stromu, porezali sme sa, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikto kvôli týmto úrazom nebol zažalovaný. Boli to úrazy a nikto neniesol vinu – len my!
Bili sme sa, mali sme modriny, ale naučili sme sa to predýchať.
Našli sme si hry s loptičkami, palicami a jedli sme i trávu (hlavne šťavel).
I keď nás druhí varovali, nikdy sme si nevypichli oko.
Posledných 50 rokov bolo explóziou nových nápadov. My sme mali voľnosť i zodpovednosť – naučili sme sa chovať a poradiť si…
Gratulujem!!!
Pošli tento dopis niekomu, kto zažil toto veľké šťastie a žil ako dieťa!!!
I Ty si tuším jedno z nich
.
««« Předchozí text: Děje se u sousedů Následující text: Růženin lom »»»
lojzo | 2.6.2006 Pá 19:32 | Ze života | trvalý odkaz | tisk
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářKomentujte co chcete a jak chcete. Jen prosím o dodržování těchto několika pravidel:
1. Nevkládejte vulgární komentáře.
2. Respektujte anonymitu ostatních.
3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.
[1] hany web 3.06.2006 So 08:22 něco na tom bude
! p.s. Sharkane děkuji za gratulaci…potěší!
[2] Viki 3.06.2006 So 10:47 díky, díky. Už dlouho jsem nečetla takové pěkné blahopřání. Hned je mi na světě „hezčejc“. ![]()
[3] Sharkane Eithne web 4.06.2006 Ne 00:27 Senzacni, vubec nechapu, jak jsem mohla prezit
Ne, pravda je, ze bych dneska vsechny deti vykopala od obrazovek a monitoru a povinne je nechala moknout v desti, behat v blate, lozit po stromech… Co je to za detsvi, stravene ve virtualnim svete??? Na monitorech a televizich by mely byt nalepky: „od 18 let“, „jen pod dohledem rodicu“…
[4] Gilwen web 5.06.2006 Po 22:06 jo jo, takove to bylo vesele detstvi ![]()
[5] hany web 7.06.2006 St 06:39 tak jsme si zavzpominali, hura k pocitaci
!
Malé doplnění:
- Pili jsme vodu ze strouhy, v zimě sníh a rampouchy,
- Jedli jsme chleba a sádlo, po zabíjačce škvarky, špek… a ve škole nám proto říkali Špekáček,
- V jedné vodě se nás koupalo hned několik
- Rodiče a sourozenci nás honili v rojnici po lesích, prakticky denodenně
- Za kamarády jsme si volili zásadně největší sígry z ulice
- Ze stromu jsme nepadali, ale trpělivě na něm (v lese) čekali, dokud nás někdo neobjeví
- Nechali jsme na sebe spadnout máju, ale nikdo nebyl žalovaný, byť přítomna byla celá vesnice
- Krom šťovíku jsme jedli také pupeny ze stromů, kořínky, zaječí zelí a vůbec, co jsme kde našli
[2] matero : Ad 5) A pokud jsme byli největšími sígry my sami, kamarádili jsme se s v pořadí druhými největšími sígry. To je také jeden Murphyho zákon…
Tento deníček pohání Redakční systém pro blog, autorkou tohoto vzhledu je Charlotte (2005). Nové úpravy, chyby a zmatky vnesl Sharkan. :)

