Tiež sa mi tento spôsob hrania s históriou páči.

Světoválku nepoznám, skúsim sa k nej dostať. A doporučujem „Muž z vysokého zámku“ od Heinleina – odohráva sa v Japoncami obsadenej Amerike (po druhej svetovej vojne, ktorú vyhrali Nemci a Japonci). Podľa mňa je to po knihe „Dveře do léta“ druhý najlepší Heinleinov román.

A kde jsi nechal Hvězdnou pěchotu?

(To jen tak plácám, zatímco hledám autora té Světoválky, paměť je děravá, knihovna hluboká, ale Pan Google to bude vědět… Mmt…)

Jo, věděl to, Harry Turtledove.

http://www.legie.info/index.php?…

Hlboko sa ospravedlňujem vám všetkým za ten trapný prekec, autorom „Muža z vysokého zámku“ je samozrejme Phillip K. Dick.

No proto!

Tak jsem si ten článek konečně přečetl a nemůžu říct, že by mě nadchl. Je to takové povídání pro dlouhé letní podvečery… Jestli se tím ten člověk živí, budiž mu odpuštěno na nebesích. BTW – když už jste zmínili toho Heinleina, co říkáte jeho knížce Job?

lojzo napsal/a: odohráva sa v Japoncami obsadenej Amerike (po druhej svetovej vojne, ktorú vyhrali Nemci a Japonci) Ha! Tak to si musím obstarat! Nějak mi totiž nejde do hlavy to spojení Hitlera s Japonskem – jakožto zemí neárijců – spíše bych později očekával krvavou řež, stejně jako ze spojení Hitler – Stalin… ale to se můžeme pouze dohadovat, co by bylo, kdyby bylo

Doporučuju druhou část trilogie Františka Novotného, jmenuje se Druhý den Valhaly, vyšla ve dvou dílech („Dopoledne“ a „Odpoledne“) a kromě vynikající kombinace technologie a magie kreslí alternativní dějiny téměř celého 20. století. Zápletka je taková – co by se stalo, kdyby se Němcům za války povedlo uvolnit magické síly a proniknout do jiných světů. (První díl také neuškodí, ale nezbytný není. Třetí díl nezbytný je, ale jaksi ještě nevyšel…) Samozřejmě pro lidi, kteří mají z jakékoliv magie vyrážku, to není

Pavel Kantorek o historických událostech va své knížce Historické okamžiky píše: „Pokud si uvědomíme, že věci v minulosti se staly jediným určitým způsobem, pak to, co vstoupí do historie, záleží jen na tom, kdo to viděl a jak to popsal. Dovolte mi to ilustrovat následující známou historkou: V rozvodněné řece se topí člověk. Na mostě nad řekou je velký shluk lidí, kteří vzrušeně sledují situaci, ale nikdo se nemá k záchraně. Náhle se přes zábradlí přehoupne atletický policista, na chvíli zmizí pod vodou a v zápětí už ráznými tempy plave ke břehu i s tonoucím, který se mu křečovitě drží na zádech. Nadšení diváků nezná mezí, všichni jásají a obdivují odvážného policistu. Ten mezitím jemně odloží zachráněného do trávy, vztyčí se a zařve:“ Ticho! Napřed se zjistí, kdo mě tam hodil." Když neuslyšíme poslední výrok policisty, dospějěmě k názoru, že policejní orgány opravdu slouží veřejnosti a pokud jsme u toho nebyli, otevřeme druhý den noviny a tam se dočteme, že odvážný policista Tamhleten s nasazením vlastního života zachránil tonoucího. Tato zpráva se stává historickým faktem. O tři sta let později o tuto zprávu zakopne v archivech ambiciozní dějepisec. Ten vydedukuje, že mladý policista Tamhleten, budoucí ministr vnitra, vykonal obětavý a lidský čin, takže to asi nemohl být takový holomek, jak o něm později vláda tvrdila."

Takže, kdo ví jak ono to všechno vlastně bylo…