Miroslav Fišmeister: To okno je malé!

(Carpe diem, Brumovice, 2006; s podtitulom „Čtvrtá a šestá sbírka brněnského autora“)

Zatiaľčo v prvej zbierke Mirka Fišmeistera (vlastne by som mal napísať „knižke“, keďže obsahuje zbierky hneď tri) Ten stolek je nízký! som vnímal predovšetkým obrazy, v druhej knižke To okno je malé! ma zaujali hlavne príbehy.

*

Aby som bol presný, hlavne smutné príbehy.

*

Smutné príbehy nenaplnenej, či skôr neopätovanej, lásky – tých je knižka plná…

*

Musíš-li jít, jdi,
ale prosím,
nechej tu alespoň svou sochu…
Odpluješ lodí,
jedinou, která je kvalitní,
protože je krásná?
Vidíš, kývu: ano,
v krvi mám elfí větve.
Ale ty jdeš.
A já, sám,
černou krví budu krmit
ostrovní antracitová zvířata.
Nevrátíš se. Vím to.

*

Co slavík tluka,
do očí jsem se ti dobýval;
na mými
hippopotamy ohrošené místo
zoufale nosil bahno;
kinžál do potapěčství
u žlutě pole oblékal;
na ztichlých balkónech
promýšlel plastovou vlnu;
až k mezirtí
pro růže se vypravil;
kručení kručinky
krutou pohádkou tišil;
oranžovou pil;
a podívej teď, podívej
na mou bezmoc,
chemické přísliby,
syntezátor ve dnech,
kdy spím, abych si ulehčil
čekání na spánek.

*

Odpusť mi lásku!
Za tebou běžím svitem slunečním,
jak papežský dopis bílou pouští.
Odpusť mi,
jednou budu snít jen ve spánku.

*

…alebo je to snáď len moja interpretácia? Lebo občas sa vyskytne aj príbeh pokojný a ukľudňujúci…

*

Sušenky nesnězené na výletě,
pro který byly určeny,
jsou župan plukovníka Pickeringa;
okamžiky zahlédnuté minulosti,
svázané v červeném plátně
se zlatým písmem na hřbetě;
imperiální výstava
před jedenaosmdesáti lety;
suvenýr z veslařských závodů.
Přes dřevěný můstek,
přes kamenný můstek,
přecházím do říše stínů.
Šumění stromů…

*

…ba nájde sa aj (minimálne) jeden so šťastným koncom :

*

Prsten stadiónu navléknutý
na prst vzduchu.
Auto porostlé jinanem,
nebo snad stejnanem,
kraslice jménem Harald
žene po bílé planině.
Chtěla by stihnout zasnoubení.
Prozradím:
stihla.

*

Ale aby nevznikol dojem, že pre príbehy Mirek rezignoval na obrazy – nie je tomu tak. Napríklad túto architektonicko-archeologickú scenériu si viem predstaviť ako monumentálne plátno v štýle trebárs Jana Součka:

*

Sůl prchala a
lešení se
rozpadala v prach, pavouci.
Z písku vyhrabané sovy.
Schody se zasouvají samy do sebe.

*

Alebo pôsobivý (a to aj z kontextu vytrhnutý) Uzel na kapalině.
A keď sme už pri tom výtvarnom umení, musím pochváliť Kojotovu výbornú obálku, ktorú (ako mi Mirek dodatočne ozrejmil) navrhol sám autor, na PC vytvoril Jaroslav A. „Kojot“ Polák a doničila tlačiareň. :-/

Rovnako ako v prvej knižke, aj v tejto som narazil na krásne slovné hračky – dostala ma napríklad (thanatozřecova) blížniční známka.

A teraz bez ladu a skladu – a bez komentára – tri básničky, ktoré na mňa zapôsobili dosť silno,…

*

zelené oči
bosá na písku
s láskou ti říká:
„Už tolik let jsi měl být vlastně dospělý…“

*

Králičí šepot:
„Držte si kopce!
Pojedeme z klobouku.“

*

Ve chmýří bodláku shodneme se
na zemi kopců
na pohořích vzduchu
na ohních u tance
Jenom tu vodu z čepele nože
jsi neměl otírat

*

…rovnako ako nasledujúca, ku ktorej však podotknem, že formou i obsahom na mňa pôsobí, akoby vypadla zo „Stolku“:

*

Zapomenutá noha se chytá za hlavu.
Katapulty létajících ryb.
Po ostrově chodí otcové dovršitelé.

*

Aby nedošlo k omylu – tento článok nie je recenziou. Je to výber básní, ktoré ma v knižke oslovili (doplnený o myšlienky, ktoré ma pritom napadli). Okrem spomenutých je v tej knižke aj mnoho básní, ktoré ma neoslovili vôbec alebo som k nim nenašiel interpretačný kľúč. Ale asi to tak pri knižkách poézie má byť – veď aj diamanty lepšie vyniknú v popole než medzi inými drahými kameňmi.
A na záver príbeh netypicky optimistický, takmer rozprávkový – a predsa tak typicky fišmeistrovský:

*

Princezna ještě bdí;
v listí šelestí scinkové.
Sochy vytvořené větrem
rozeznívají gongy mandarinek.
Princezna přemýšlí nad slovy,
která se shodovala dříve,
než poznala jejich význam;
vítr si hraje s jejími vlasy.
Ráno se má vrátit loď,
s palubou tak stříbrnou,
jako by měla
ve strážním koši kousek měsíce,
loď, jež svým odplutím
ozvláštnila cizí ostrov,
a lvoocí námořníci vyloží kameny,
v nichž zůstaly kousky slunce.
A gongy zazní hlasitěji.

*

Poznámka: Básne a úryvky z nich sú publikované s láskavým súhlasom autora.

««« Předchozí text: Aguti mexický (Dasyprocta mexicana) Následující text: lojzo TV: Zo zákulisia modelingu »»»

lojzo | 9.2.2012 Čt 14:27 | Knihovna, Nedeľná chvíľka poézie, Prostý pokec | trvalý odkaz | tisk