Beamish – živé muzeum anglického severu.

Beamish je světově proslulé muzeum pod širým nebem vyprávějící o životě v severovýchodní Anglii v georgiánské, viktoriánské a edwardiánské době tj. v 19. a na počátku 20. století.

---

---

Rozkládá se na 300 akrech krásné krajiny v hrabství Durham nedaleko vesnice Beamish, která se dříve jmenovala Pit Hill, což lze přeložit jako Důlní vrch.

Většina zdejších domů, obchodů a dalších budov byla do Beamishe přenesena odjinud, rekonstruována a dobově vybavena. Některé, jako např. farma a důl, už zde stály dříve.

Návštěvníci zde neuvidí exponáty vystavené ve skleněných vitrínách, uvidí je v původní podobě. A co víc, setkají se personálem v dobových úborech, který je hrdý na své dědictví a rád se podělí o své znalosti.

Po muzeu můžete samozřejmě chodit pěšky, ale pro ty pohodlnější nebo méně disponované je k dispozici tramvajový okruh, na němž vozí návštěvníky zdarma dobové tramvaje. Ta na obrázku (Sunderland 16) byla vyrobena v roce 1900 a její provoz byl ukončen v roce 1954. Tramvaje staví na všech zajímavých místech a jezdí podle „dobového“ jízdního řádu, bohužel jednou za půl hodiny.

Farma (Home Farm)

Naše první zastavení bylo na „vzorné“ tj. prosperující farmě z viktoriánské doby, která je jednou z původních budov. Léta po druhé světové válce nepřála farmaření a do roku 1960 hodně farem zchátralo. Obnova farmy v Beamishi začala ve druhé polovině 70. let a poprvé se otevřela návštěvníkům v roce 1983.

Kolem statku jsou stáje, býčí ohrada, kovárna a přístřešek se zemědělskými stroji a nástroji. Na farmě se pěstují hlavně místní plemena prasat, skotu, ovcí a drůbeže. Nám se zalíbila tahle kvokající rodinka.

Nápis na chlívku nabádá k opatrnosti, neboť prasata koušou. Na dvířkách je to vidět, jsou ohlodána až k železnému kování.

A když jsme za nimi jedno takové prase viděli, vůbec jsme se nedivili, i když se tvářilo vcelku přítulně.

V obytné části se nachází mimo jiné pracovna správce statku, který se zřejmě musel pěkně ohánět, což mu na zdraví nepřidalo. Vy to nevidíte, ale ta knížečka ležící nalevo na stole propaguje lék na špatné trávení.

S tím správcovým trávením to asi nebylo tak zlé, protože hned vedle kanceláře je velká kuchyně a bohatě zásobená spíž.

Další zastávkou byla hornická vesnice (Pit Village).

Hornické vesnice vyrostly kolem dolů, uhlí a bydlení bylo poskytováno pracovníkům zdarma jako naturálie. Společenství horníků bylo velmi soudržné a jeho život se točil kolem vesnice.

Je zde metodistická kaple, která kdysi stála v obci Beamish. Místní sbory zde občas koncertují a slaví se zde i výročí nedělní školy a dožínky.

Za zmínku stojí i Davyho obchod se smaženými rybami. Návštěvníci si zde mohou koupit autentické fish and chips smažené na loji na žhavém uhlí. Lůj nerad, ryby jsem tudíž oželel.

Pěkná byla místní škola – do tří rekonstruovaných tříd se vešlo asi 200 dětí. Školní docházka byla povinná do 12 let, ale je jasné, že žáci často ukončili své vzdělávání dříve, protože museli pomáhat svým rodinám.

Do you speak English? Tady se to naučíte.

Není vyloučeno, že tato názornina mohla sloužit při občanské výchově.

Francis Street – tato řada domů (v pozadí) byla do Beamishe přenesena z Hetton-le-Hole. K vidění je příbytek metodistické rodiny, irské imigrantské rodiny a hornické vdovy. Rekonstruovány jsou i „předzahrádky“, v nichž se pěstuje rozličná zelenina.

Důl (Colliery)

I tento „exponát“ (fungoval až do roku 1955) stál v Beamishi již před založením muzea. Ostatně zkuste někam stěhovat důl, to je přece díra v zemi! Je to typický důl, jaké zde byly na počátku 20. století. Zajímavé bylo, že kromě jámy se do jeho vrchních partií vstupovalo i štolami z povrchu. Angličané tomu říkají „drift mine“, český odborný ekvivalent jsem bohužel nenašel. Do jedné takové štoly jsme pod dohledem a s výkladem personálu vlezli. Naštěstí jsme měli všichni přilby, jinak bychom si omlátili hlavy o nizoučký strop.

Viděli jsme i těžní klec a náraziště (to pochází z Ravensworth Mine Drift Park), na kterém stál na točně dobový vozík čili huntík s uhlím.

K dolu patřila i halda, odborně odval. Takových je v kraji dodnes spousta.

A jezdily v něm takovéhle mašinky, které v rámci pokroku nahradily důlní poníky.

Město (The Town)

Zdejší město je typickým severovýchodním obchodním městem z let před první světovou válkou. Správa muzea tvrdí, že jej okamžitě poznají příznivci filmů Catherine Cookson a mnoha televizních dramat a seriálů, které zde byly natočeny. Já ho nepoznal ani náhodou.

Do města jezdí z Pit Village takovýhle pěkný autobus. Je to zbrusu nový „starý“ autobus, tedy replika, ale odpovídá typu používanému firmou Northern General Transport Corporation Ltd v roce 1913. Nesvezli jsme se s ním, protože nám ujel před nosem a nechtělo se nám čekat 30 minut na další. Tak jsme si ho vyfotili až ve městě.

Odebrali jsme se tedy pěšky na asi půl míle vzdálenou stanici tramvaje. Než přijela, naslouchali jsme produkci místního flašinetáře, který sice také patří k personálu muzea, ale proti vhození nějaké té pence nebo libry do čepice nic nenamítal.

Budovy ve městě jsou pěkné. Tohle je např. budova regionálního tisku.

A tohle je auto- a cyklodílna. V předváděcí hale jsou zajímavé exponáty starých vozidel a majitel poutavě vypráví fascinující příběh vozu Armstrong Whitworth. Bohužel jsme mu rozuměli jen každé desáté slovo.

Tohle je cukrárna a výrobna cukrovinek. Vypadala moc pěkně a sortiment byl bohatý.

A pro ty, kterým se ze všech těch pamlsků zkazily zuby, byla ve vedlejším domě ordinace zubaře.

Nádraží

Lokomotiva na obrázku muzeu nepatří, má ji jen zapůjčenou. Je jednou ze tří funkčních replik a vozí cestující na kilometrovou projížďku v dobovém vagoně.

Městské nádraží leží hned „za humny“. Je to typická venkovská stanice, jaké byly v době krále Edwarda. Původně bylo postaveno v roce 1867 v Rowley u Consettu, do Beamishe bylo přestěhováno a znovuotevřeno v roce 1976.

K vidění je i kancelář přednosty. Všimněte si trsu razítek na stole – v tom se do dnešních dob nezměnilo skoro nic.

Z nádraží jsme se vrátili do města a v čekárně ukázněně čekali na tramvaj, která by nás dopravila k východu.

Konečně byla tady. Opět to byla tramvaj „poschoďová“ (double decker), jen horní paluba byla na rozdíl od té předchozí otevřená a schůdky, které na ni vedly, byly zatraceně příkré. Tramvaj je původem z Portugalska a byla postavena před první světovou válkou.

Cestou k východu jsme ještě obdivovali pěkný starobylý kolotoč stojící na tržišti.

And that’s all. Enjoy it!

««« Předchozí text: Dnešný oslávenec: Hana Hegerová Následující text: Loučím se se sharkanwebem jako autor... »»»

Jago | 20.10.2011 Čt 21:18 | Toulky, Historie, Prostý pokec | trvalý odkaz | tisk