Yucatánské dojmy II. Stromy a příslušenství

Poloostrov Yucatán je porostlý tropickým deštným pralesem. Asi je to pravda, ale my jsme se do něj nedostali. Projížděli jsme jen takový „předprales“ s poměrně nízkým porostem, který však byl natolik hustý, že by v něm stejně nebylo nic vidět. Zato byl pořádně rozsáhlý, táhl se na desítky až stovky kilometrů. Tak se na něj podívejte aspoň ze silnice.

Cesta pralesem. Yucatán, Mexiko. Foto © Jago 2011

Zajímavé stromy jsme však našli a vyfotili na jiných, civilizovanějších místech. Tady jsou:

Vlnovec (Ceiba speciosa, dříve Chorisia speciosa)

Vlnovec, Ceiba speciosa, Tulum, Mexiko. Foto © Jago 2011

Vlnovec čili ceiba je listnatý strom rostoucí v tropických a subtropických pralesích Jižní Ameriky. Vlnovců je mnoho druhů a mají celou řadu společných místních jmen, např. ve španělštině palo borracho (doslova „opilá tyč"), v mayštině wacah chan (čti „uaká čan“) nebo yax imix che (čti „jaš imiš če“). Jsou příbuzné s baobaby.

Kmen je v mládí zelený (v kůře obsažený chlorofyl umožňuje fotosyntézu i v době, kdy je strom bez listí), k stáru šedne. Má lahvovitý tvar, nejsilnější je v první třetině výšky (obvod až 2 metry). Dokáže vyrůst až do výšky 25 metrů. Nezaměnitelné jsou kuželovité trny, údajně sloužící jako zásobárna vody. Prý pěkně kvete, což jsme v době naší návštěvy neviděli. Plody jsou asi 20 cm dlouhé a obsahují vlákna, z nichž se dělají provazy, protože na rozdíl od bavlněných vláken jsou příliš krátká a ke spřádání se moc nehodí. Ze semen se lisuje olej, dřevo je lehké a indiáni si z něj dělali lodě.

Ceiba, detail kmene s trny. Tulum, Mexiko. Foto © Jago 2011

Ceiba je posvátný strom předkolumbovských středoamerických kultur. Nebudu se pouštět do složitých mytologických výkladů a omezím se na to, že indiánům symbolizoval tzv. „světový strom“ nebo „osu světa“. Kořeny symbolizují podsvětí (Xibaba, čti „šibaba“), kmen pozemský svět a koruna nebesa. Ačkoliv byla křesťanská víra implantována obyvatelům Mexika již před téměř 500 lety a 95 % Mexičanů jsou katolíci, yucatánští Mayové pokládají dodnes tyto stromy za posvátné a např. když jdou do džungle na dříví, nekácejí je.

Oltářní plastika, Xcaret, Mexiko. Foto © Jago 2011

Ona je ta katolická víra Mexičanů občas poněkud zvláštní. Např. Panna Maria Guadalupská, španělsky Nuestra Señora de Guadalupe, patronka Mexika a celé Latinské Ameriky, je co do vzhledu vyložená Mexičanka tmavé pleti a do oslav některých církevních svátků prosakují (až na ty lidské oběti) předkolumbovské prvky. V kostele v parku Xcaret jsme viděli oltář tvořený zajímavou moderní plastikou, v níž jsme rozeznali strom života se světicí skrývající se uvnitř kmene, jehož větve tvoří svatozář.

Ceiba dala jméno několika středoamerickým městům a je guatemalským národním stromem. Na ceibě byl na Cortésův rozkaz v roce 1525 oběšen poslední aztécký vládce Cuauhtemoc. Španělská armáda po porážce na Kubě ve válce s USA kapitulovala v roce 1898 pod ceibou, která se od té doby jmenuje „strom míru“ (Arbol de la Paz).

„Pochodující palma“ (Socratea exorrhiza)

„Pochodující palma“ Socratea exorrhiza, Cobá, Mexiko. Foto © Jago 2011

Tato palma, pro niž jsem na internetu našel půvabný český název rozkročeň obecná, roste v deštných pralesích střední a jižní Ameriky. Může vyrůst až do výšky 25 metrů s průměrem kmene až 17 cm. Má neobvyklé chůdovité kořeny, o jejichž účelu se údajně vedou debaty. Jeden vědec se domnívá, že je to adaptace na bažinaté prostředí, ale důkazy nepředložil. Jiný zase soudí, že takové kořeny umožňují rostlině jakýsi pochod či přesun na výhodnější místo. Nové kořeny se k němu natahují a kořeny na opačné straně hynou.

V úvahu přicházejí i další výhody chůdovitých kořenů proti normálním. Např. to, že palmě umožňují růst do větší výšky, aniž by musela zvětšovat průměr kmene. Palma na chůdovitých kořenech je stabilnější, protože je rozkročená, a může tak růst výše a rychleji. Navíc nemusí investovat tolik hmoty do tvorby podzemních kořenů jako ostatní palmy a zbyde jí tak víc energie pro růst nadzemních částí.

V Mexiku jsme viděli spoustu dalších stromů s chůdovitými kořeny a nebyly to palmy, aspoň ne podle listů. Nevím, jak se jmenují, ale jejich obrázky jsou i tak pěkné.

Manilkara – opíhled (Manilkara chicle)

Manilkara, Manilkara chicle, Tulum, Mexiko. Foto © Jago 2011

Jak je vidět z obrázku, je to stálezelený strom rostoucí v Mexiku a Střední Americe. Poskytuje přírodní kaučuk zvaný chicle, používaný k výrobě žvýkací gumy, což je jeden z darů, kterými nás Nový svět obohatil.

Foto © Jago 2011

Po přečtení této naučné cedule jsme jej okamžitě překřtili na žvejkačkovník. Slovo chicle pochází zřejmě buď z jazyka nahuatl (tziktli), nebo z mayštiny (tsicte). Zajímavé je, že indiáni nežvýkali chicle z plezíru jako my, ale žvýkáním si čistili zuby. Údajně prý ale jen náčelníci, prostý lid si buď zuby nečistil vůbec, nebo to dělal nějak jinak. Dříve se vyráběla žvýkačka pouze z chicle, od roku 1960 už se používá převážně syntetická guma tak divokého názvu, že se ho tu neodvážím uvést.

Až dosud jsem vám předváděl stromy, které jsou v Mexiku původní čili endemické. Roste tam však i mnoho dalších, které sice původní nejsou, ale jsou moc krásné. Podívejte se aspoň na dva.

Kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera)

Kokosovník ořechoplodý, Cocos nucifera, kdesi v Mexiku. Foto © Jago 2011

Popisovat kokosovník by nemělo velký smysl, protože kokosové ořechy se u nás občas objevily již v dobách dialektického materialismu, a tak uvedu jen pár zajímavostí. Tato palma patří do čeledi arekovitých (Arecaceae) a původně pochází z Asie. Palma areka se hojně pěstuje v křížovkách. Plodem je peckovice a my konzumujeme vlastně obsah semena tj. kokosové mléko a dužninu (sušená se nazývá kopra a opět je známa všem křížovkářům).

Choco loco na Playa Carmen, Mexiko. Foto © Jago 2011

Probojovat se do nitra čerstvého kokosu je zatraceně pracné a my jsme to raději svěřili odborníkům. Musí se useknout špička, domorodci to dělají mačetou. Pokud se do šťávy uvnitř nalije karibský rum (ne tuzemák!), povstane skvělý nápoj zvaný choco loco (čti „čokoloko“), který se pije brčkem. Rum lze po snížení hladiny dolévat ad libitum.

Ponciana regia

Ponciana regia, Valladolid, Mexiko. Foto © Jago 2011

Tento krásný strom, jehož český název se mi nepodařilo zjistit, pochází z Madagaskaru. Do Mexika přišel koncem 19. století a je to oblíbený dekorativní strom ve městech, parcích, alejích a tak. Roste však prý i divoce.

Kvetoucí Ponciana regia, Tulum, Mexiko. Foto © Jago 2011

Kvete v květnu a má nádherné oranžovočervené květy. Semena jsou uložena v asi 20 cm dlouhých tvrdých luscích.

Teď musím přiznat, že následující rostliny vůbec neznám, tak se jimi aspoň pokochejte a kdybyste je náhodou poznali, dejte mi vědět.

Je to palma, není to palma? Foto © Jago, Mexiko 2011

Pěkná spleť, že? Xcaret, Mexiko. Foto © Jago 2011

Ani tohle nevypadá špatně. Xcaret, Mexiko. Foto © Jago 2011

Hurá do vody! Foto © Jago, Mexiko 2011

Zahrada hotelu Reef, Playa Carmen, Mexiko. Foto © Jago 2011

Předchozí části:

Část I.

««« Předchozí text: Yucatánské dojmy I. Agáve a tequila Následující text: Yeti JE terénní auto! :) »»»

Jago | 28.5.2011 So 19:45 | Toulky, Fajné stromy, Prostý pokec | trvalý odkaz | tisk