[1] Viki 3.02.2006 Pá 08:51

[2] SV mejl 3.02.2006 Pá 09:52

[3] hany web 3.02.2006 Pá 11:40

[4] jane 3.02.2006 Pá 12:01 tohle důvěrně znám! to dělávala bobša, ještě než byla stará bába, co musí chodit každý dvě hodiny. a neni to zase až tak vtipný! bych vám, nepejskařům přála to utrpení, kdy vy se obětujete hafanovi, kterej se rozhod, že je čas jít čůrat, a pak jen kouká a nic nedělá. to by mě vždycky čert vzal!

[5] Aneris mejl web 3.02.2006 Pá 12:07 Mne to moc vesele neprijde, je mi lito psu, kteri musi zit zavreni v byte a i curat „na povel“. Vim, ze ve spouste pripadu je ten pes stastny, pres den spi a pokud ma za pana cloveka pri smyslech, tak ten s nim chodi ven co nejcasteji. Kdyz prijde panicek z prace, tak spolu muzou dovadet podle libosti a pes je ve sve „smecce“ spokojeny. Ale stejne mi prijde stastnejsi ten pes, ktery v dobe panovy nepritomnosti muze litat po zahrade, „poklabosit“ se sousedovym hafanem, vyhrabovat cerstve zasazene sazenice, davit sousedovy slepice, oznackovat svuj oblibeny stromek a tak;-)

[6] Viki 3.02.2006 Pá 21:29 můj pitomý pes mi připadá nejšťastnější, když mě nechá dvacet minut oblíkat batole, pak sebe, pak se s námi otráveně vycourá před barák, hystericky si zaštěká na okolí a uteče mi domů, protože nesnáší zimu. A než vykšíruju batole ze všech těch zimních obalů, bez mrknutí oka prochčije cestičku od dveří přes chodbu až do obýváku. Potom si na mě zívne a vleze pod kredenc. Pak na chvíli není slyšet nic jiného než můj řev, ale i tak mi ten čokl připadá velmi šťastný!!!