[1] Fajný akát Mířa 16.01.2006 Po 19:01 Ten první záběr je jak z nějaké „divočiny“.Koho by napadlo, že je to z města… Pěkné. Když se člověk umí dívat, najde spousty skvostů i tam, kde by je nehledal, že Sharkane.

[2] SV mejl 17.01.2006 Út 08:47 Nádherné farby, úplné pozitivo

[3] Viki 17.01.2006 Út 11:15 ten poslední obrázek přesně vystihuje moje letošní úspěchy na poli osobním, pracovním i zdravotním… Jen se to nedá „umělecky“ vyfotit. Škoda…

[4] Sharkan web 17.01.2006 Út 11:21 Černá a bílá jsou hezké barvy. Optimistické. Tak hlavu hore. Znáš to, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

[5] jo? Viki 17.01.2006 Út 11:41 hmmm…. okomentuji, až mě postihne kousek optimismu…

[6] Sharkan web 17.01.2006 Út 11:43 Držím tři prsty, aby to bylo co nejdříve.

[7] Viki, SV mejl 19.01.2006 Čt 11:50 skús sa dívať 7 minút na tú krásnu zelenomodrú fotku, určite budeš vidieť svet v krajších farbách

Ahoj Sharkane. Židenický akát, o kterém se zmiňuješ, je poslední mohykán ze stromořadí
akátů které rostlo oproti automobilové dílně s velkým ručním lisem v rohu. Chodili
jsme si tam hrát když dělníci obědvali v bufetu Na růžku společně s hasiči. Dilna
sousedila bokem s uličkou z dřevěných plotů, kam se jednou po náletu na Zbrojovku pokládali
ti, co nepřežili. Jako kluci jsme uličkou pelášili na kolech na Starou osadu,
ulici s olbřími lípami, aby stíny těch mrtvých zmizely spolu s prachem co pomalu
usedal ma motocykly v mototechně za plotem. Na Staré osadě byli sedláci jako Kleinovi
co měli koně a to byla podívaná než koně byli odstrojeni a přibouchly se vrata do stavení.
Vzpomínám si jak mi bylo těch líp líto když je okolo 1977 káceli.. Některé, třeba
tu před Sedláčkovými jsme ani dva neobejmuli. Ze Staré osady však zbyl jen mlýn
na mouku a pařezy překryl asfalt. Akát si musí pamatovat smyčku kolem něj, jak ho
obtočila šestnáctka, tramvaj co tam mívala konečnou ještě před 25-ti léty. To
ještě nebyl sám. Byli čtyři, spolu s vrbou pět, kousek od kolejí s bednou písku. To když
tramvajím na smyčce konečné prokluzovaly kola. Ozývám se, protože věk akátu musí
být vyšší než 79let. Už tenkráte, „za války“, nebyl zrovna mladík.
V Židenicích tak jako i jinde je mnoho stromu hodných pozorosti i zamyšlení. Třeba z konečné
tramvaje cestou k akátu míjím ořešák. Ten byl u Kleinů na dvoře a na koně vzpomíná
ač vypadá mladě. Nebo moruše zezadu domova důch. na Gajdošově, přístupná z ul.
Viniční, nebo topoly u vlak. nádraží a v kasárnách, smuteční vrby vedle mostu
u lázní, lipky svobody z 45 a 68 r. okolo školy na Balbínové (ta se silnějším kmenem je mladší),
kaštan v Akátkách. Ale to se víc prolíná s historií Židenic než se zájmovou dendrologií.
Vždyť kdo by poznal v železném zábradlíčku stojícím zničehož bezdůvodně při cestičce v parčíku
naproti dnešního Barona Trencka výbavu zasypaného mostku přes potok. Ten obtékal secesní lékárnu a přilehlé
selské stavení. Potok, co leckde nešel ani přeskočit, napájel betonový rybníček.
To zábradlíčko zůstává jako periskop z potopených minulých časů. Stojí za to se o něj
opřít a podívat se do bývalých zahrad domů co nejsou. Jen vyrovnaný zbytek řady
ovocných stromů dokazuje péči a záměr hospodáře. A to zábradlíčko? Stromy okolo něj,
z druhé strany za protihlukovým valem jen zdůrazňují obdélný tvar zasypané nádrže
a zničené krásy.
Každý by měl zasadit strom, pro radost sobě i budoucím. Nestojí to přece mnoho. Stačí třeba
jen přemístit nálet na vhodné místo a dát mu tak další šanci vyrůst. Možná ve fajný strom.
Mám pár svých stromů, jednou za čas je navštívím a věř mi, je to velká radost se podívat,
o kolik jsou zase větší a jak se jim daří. Jen ten jeden, co otec zasadil když jsem se narodil
už není. Minulou zimu můj modřín, od otce, za syna, současný majitel lesa porazil.
Za dcerku se vysazovala borka, jedlička nebo lipka, za syna smrk, dub, topol či modřín.
Tolik pro úplnost.

Srdečný pozdrav od Pamětníka.

[2] Jan H. : To bylo úžasné vyprávění, Pamětníku Jene, děkuji moc za ně. Kéž bych se takto dozvěděl historii všech mých „fajných stromů“, určitě každý z nich nějakou má. A možná má každý z nich i svého člověka, který se na něj chodí dívat.

Udělalo mi to radost, velikou. Ještě jednou díky.

Fakt dobré! A ešte lepšie by bolo, ak by aj stromy o nás vedeli hovoriť, nie len my o nich. Úplne ma mrazí pri pomyslení, čo všetko môže pamätať ten ktorý strom-pamätník. Kto všetko mohol pod 300 ročným stromom napríklad spať, piknikovať, milovať sa, hrať sa či hašteriť? Mohol začuť osudové slová, alebo byť svedkom popravy.

[2] Jan H. : Krásne. Nepoznám nič z toho o čom píšeš, v Brne sa orientujem len veľmi matne (aj keď vďaka Sharkanovi a Aneris čím ďalej tým lepšie), ale číta sa mi to veľmi príjemne. Keď raz na tie miesta zájdem, určite sa poobzerám po tých stromoch, veciach a detailoch čo spomínaš.