Nostalgický spevníček - hudobné festivaly
je leto, čas hudobných festivalov a tak ani v tomto spevníčku nemôže chýbať aspoň kúsoček z tej úžasnej festivalovej atmosféry…
Text k dnešnému „hraniu“ som si požičal na stránke jedného amfiteátra .
Když se řekne „Plzeň“, vybaví se většině z nás hned několik pojmů, které s tímto městem neodmyslitelně souvisí. Samozřejmě jedním z prvních asi bude pivo, resp. Plzeňský Prazdroj, nejslavnější a nejznámější pivovar, nejen v rámci českých zemí. Ale nejen pivem známá je Plzeň. Je to také těžký průmysl reprezentovaný Škodovými závody se svojí více než stoletou tradicí. Nemůžeme rovněž nezmínit firmu Stock a její celorepublikově oblíbené božkovské likéry. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Je zde ale ještě jeden pojem, zásadně související s moderní historií města. Jméno, které symbolizuje celou jednu dekádu, jméno, ze kterého se stala ve spojení s Plzní legenda. To jméno je PORTA. Legendární plzeňská Porta, která dodnes představuje největší pravidelné setkávání příznivců folk-country muziky, k jakému kdy na našem území docházelo. Přitom začátky Porty nebyly ani zdaleka tak monstrózní.
Porta, jako hudební formát soutěžního charakteru, vznikla koncem 60tých let minulého století a její první ročníky jsou spojené s Ústím n. Labem. Po relativně skromném rozjezdu, kdy návštěvnost nepřesahovala tisíc lidí, si během dalších let dokázala Porta vytvořit široké posluchačské zázemí a okruh jejích příznivců se neustále rozrůstal. Na prahu 80tých let, bylo příslušnými orgány zvoleno jako další místo konání, tehdy již masové akce, město Plzeň. Portu čekalo její nejzářivější období a Plzeň se svým areálem výstaviště a především pak lochotínským amfiteátrem, nabízela ideální podmínky pro pořádání akce takového rozsahu. První plzeňská Porta tak proběhla v roce 1981 v areálu výstaviště a každým dalším rokem se rozrůstal počet jejích příznivců a návštěvníků. Plzeňská Dvorana Porty byla celorepublikovým finálem soutěže a od roku 1985 počet jejích návštěvníků pravidelně překračoval 30 000 lidí. V té době a následujících letech již nedostačovala ani kapacita ohromného lochotínského amfiteátru a plzeňského výstaviště dohromady. Takový byl zájem o trampskou píseň, pocit sounáležitosti a společného, tichého vzdoru proti tehdejšímu režimu. Porta byla mnohými chápána politicky, protože folk a trampské písně obecně jsou symbolem svobody a volnosti a jakékoliv narážky na systém, od různých vystupujících většinou ve formě písní, byly návštěvníky očekávány a poté vděčně kvitovány. Však také například Jarek Nohavica byl z Plzně svého času doslova vyhozen. Porta má také lví podíl na strmém nárústu obliby celé řady dnes slavných zpěváků a skupin. Brontosauři, Jan a František Nedvědovi, Žalman a spol., Wabi Daněk, Kamelot atd., ti všichni a desítky dalších interpretů vděčí za ohromnou popularitu a zlidovění svých písní právě plzeňské Portě.
Brontosauři – Tramp
Pacifik – Mississippi blues
Roháči – Toulavej
««« Předchozí text: Lednicko-valtický areál zo sedla (bicykla) - intermezzo Následující text: Lednicko-valtický areál zo sedla (bicykla) - juh »»»
košo | 16.8.2010 Po 09:00 | Nostalgický spevníček, Hudba, Video | trvalý odkaz | tisk
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářU komentářů prosím o dodržování těchto několika pravidel:
1. Nevkládejte vulgární komentáře, budeme je mazat.
2. Respektujte anonymitu ostatních.
3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.
4. Komentáře pište k tématu. Nesouvisející komentáře mohou být vymazány.
Dobré košo, díky za „Toulavého“!
Vybavuji se velice dobře den, kdy jsem Toulavého slyšel poprvé. Krajské kolo západočeské Porty 1976 v Horním Slavkově, hrál jsem tam tehdy s jakousi country skupinou, kterou jsme na gymplu založili (a dopadli celkem dobře, celostátní kolo nám uteklo o jedno místo).
V kategorii „moderní trampská píseň“ o vítězství bojovali chebští Rychtáři a loketští Roháči. A ti tehdy jako třetí píseň zazpívali Toulavého. A nikdo jiný už neměl nejmenší šanci.
Toulavého tehdy zpíval Tonda Schneiberk. Tak, jak ho zazpíval on, ho už nikdo nikdy nezazpíval. Tonda brzy nato od Roháčů odešel a Roháči Toulavého přestali úplně hrát. Teprve po nějaké době ho začal zpívat Mirek Huspeka (na desce, ze které je tvá verze ho zpívá právě on) a poté, co Vojta Tomáško od Roháčů odešel, ho začal zpívat i on sám.
Bohužel, nikdy nikde jsem už Tondovu verzi neslyšel…
Jojo, zažito. U babi na na domě i na zahradě u nás přespávaly v termínech Porty houfy zelených lidiček, ty jsem se pak snažila dostat i na noční sejšny hudebníků na výstavišti, kde pak třeba i takový Nohavica v užším kruhu soukromě hrál. Kvůli takovým akcím a atrakcím jsme potmě brodili místní potok, přelézali ploty, vyráběli kopie účastnických „zvadel“ (veřejnost neměla šanci se tam normálně dostat) a tak. Ještě jsme stíhali v dobovém oblečení účast na přídavném country bálu a noční koupání bez plavek v jezírku.. A pak jsem na jednom koncertě v místním kostele (Sprirituálové?) usnula ve stoje:-) Ale bylo to vše fajn a vzpomínky zůstanou barvité. Jo a Toulavej je No. 1
Zaujala mě tam tenkrát mj. Heuréka. Po ní jsem mnoho stop nenašla. Taky Ucho, ti také zpívali moc krásně.
[4] bosorka : Příjemně žasnu. Že někdo pamatuje pražskou skupinu Heuréka… ![]()
Tento deníček pohání Redakční systém pro blog, autorkou tohoto vzhledu je Charlotte (2005). Nové úpravy, chyby a zmatky vnesl Sharkan. :)