Můj time manadement V

Kytičky prý rostou lépe, když si s nimi povídáte. Přísahám, že nikdy jsem kromě „Chcípni, prevíte!“ s plevelem nemluvila, ale rostl skoro tak rychle jako státní dluh.

Zahrada – moje radost celý rok

Pořád se tvrdí, že kalendář vznikl pro potřeby zemědělství. Zřejmě ovšem dávným zemědělcům nevadily lijáky, vichřice, horko, neohlášené návštěvy ani daňová přiznání. Věděli, co kdy zaset (okopat, zavlažit, sklidit), i když měli kalendářové soustavy složité jako staří Mayové. My dnes máme plno kalendářů s radami, co je nutné právě teď na zahradě dělat. Nikde ale neporadí, kde na to vzít čas, takže jarní práce ukončíte prakticky až na podzim. Zatímco v Amazonii se potýkali s kácením a vysekáváním pralesa, na mé zahrádce přes veškeré kácení a vysekávání prales vzrůstal. Přitom miluju plení ve stylu přede mnou džungle, za mnou pustina.

Byly i jiné problémy. Poté, co jsem zakoupila sušený loupaný hrách, mražený hrášek a hrášek v konzervě, podařilo se mi konečně místo stručného „hrách“ napsat na nákupní seznam „hrách na záhony“. Vyséváme ho v 14 denních intervalech, pravil návod. Aby měli kosi pořád co tahat ze země, dodávám já. Rozhodla jsem se proto na zahrádce pěstovat jen to, co je schopné samostatného života, a v nejhorším zakoupit knihu „Naše jedlé plevele“.

Tohle je ten speciální odstavec s vysvětlením, proč bylo moudřejší počkat do jara: Nevím, proč se živá příroda dělí na faunu a flóru. V nejzazším rohu zahrady stál proti mně bojovný, sehraný, nelítostný, zákeřný a naprosto jednotný organismus, složený z plevelů, hmyzu, keřů, menších živočichů a stromů. A harampádí, které díky houbám taky už skoro žilo. Zkusila jsem uplatnit svůj nárok na toto území po dobrém domluvou, ale než jsem otevřela pusu (což bylo moje jediné štěstí), zaútočilo na mě vše, co v říši bezobratlých umí létat. Sedla jsem si na zadek do mraveniště – no a pak už jsem jen ocenila přísloví „Moudřejší ustoupí“. Podnikla jsem ještě jeden pokus, ale ohánět se výpisem z katastru vzal negramotný hmyz jako urážku, kterou lze smýt jen krví. Mou, pochopitelně.

Ráda bych na tomto místě poděkovala pánům Suvorovovi (je-li to ten s Těžko na cvičišti, lehko na bojišti) a mistru Sun-c´. Strategie naplánovaná podle jeho Umění války se osvědčila. Mráz spálil bodláky i kopřivy, hmyz, který přežil, se neměl kde schovat, na prořezaných stromech byly budky pro ptactvo a krmítko, v suché zídce se usídlily žáby, ještěrky – a myši. Nic není dokonalé.

««« Předchozí text: Lednicko-valtický areál zo sedla (bicykla) - prológ Následující text: Lednicko-valtický areál zo sedla (bicykla) - sever »»»

Fialka | 13.8.2010 Pá 15:24 | Zábava, Ze života | trvalý odkaz | tisk