No, košo, abych pravdu řekl, čekal jsem dnes něco jiného… .… potom, co tvůj „soused“ v neděli ráno připomenul, že jste na vedlejší kolej odstavili jednoho pána, co to měl u vás dost dlouho pod palcem, jsem očekával nějakou pietu…
… třeba Krylovu píseň Divný kníže…

[1] pepa : Pepo, toto je nostalgický spevníček. Nereagoval, nereaguje a ani nebude reagovať na to, čo sa deje „vonku“… Je to len a len hudba ktorá sa mi páči a preto vám ju hrám. Že niekde nejaký pán príde alebo odíde, na to nemá absolútne žiadny vplyv…

No právě proto, že je nostalgický!!

[3] pepa : Pepo, ten pán vo mne vyvoláva mnoho rôznych pocitov, ale nostalgia medzi nimi nieje ! Ale prosím ťa, nechci vedieť ktoré sú to No a čo sa týka spevníčka, jeho obsah môžete ovplyvniť jedine vy, tým, že napíšete v komentároch čo sa vám páči alebo nepáči, resp. čo by ste chceli počuť… No a zatiaľ jediná negatívna reakcia bola na tú Elekráreň, ktorú tam ale svojvoľne zaradilo tlačové oddelenie

I nostalgie může mít mnoho různých podob, ale necháme už toho pána být.

Ovlivňovat obsah zpěvníčku? Proč? Zatím vybíráš dobře.

Mimochodom, ten brontosaurí ksichtík na obale je karikatúrou Jana Nedvěda.

[4] košo : my sme totiž také svojvoľné oddelenie

[6] lojzo : hej?

[3] pepa : ale je to spevníček. a kebyže sa do toho zamiešalo čo i len zrnko politiky, bolo by tu veľké riziko, že z toho bude plačníček

dík. Tma moja obľúbená

[5] pepa : súhlas. Košovýber úplne správny.

Hmm, roboti to nejsou…

Moje srdeční záležitost. Provázejí mne skoro celý život. Byla jsem na jejich skoro ( téměř) prvním vystoupení. Seděli jsme na bednách od jablek a zeleniny, svítilo se petrolejkama a pouličníma lampama. Byla tma a to bylo jedno. Hlavně že jsme byli všichni co nejblíže a slyšeli je. Hned na to jsme šli maturovat. A pak už se s náma ty jejich písničky táhly jako nit. Na každém trempu. Když jsem byla v prvním zaměstnání, tak to u nich zpíval i Karel Zich. Často chodil k nám do práce ,až z toho mám celou sbírku jeho podepsaných desek. To vydávali ještě takové malé , jenom dvojskladbové. Vždy mi nějakou přinesl. A jako by toho prolínání nebylo dost, tak v mém posledním zaměstnání se zase skoro každý měsíc objevoval Franta Nedvěd. Dali jsme si občas kávičku, když čekal ,až bude mít to proč přišel hotové. Byl strašně milý a příjemný. Mám jejich písničky hrozně ráda. Jsem ten posluchač, co chce myšlenku v textu, a když to má ještě příjemnou melodii, tak to je vůbec prima. A k tomu taková bezvadná parta lidí, co ten kumšt opravdu umí!!!!!!!!!To jsou pro mně Brontosauři.

[13] Eliza : Tie tvoje spomienky sú priam vyznaním, ďakujem, že si sa s nami o ne podelila.
Ale dovolím si trochu ťa poopraviť: Karel Zich so skupinou Brontosauřii nikdy nespieval (ani v začiatkoch, kým sa ešte volala Toronto), s Nedvědmi ale spieval v rámci Spirituál Kvintetu. Oni sa tie dve skupiny dosť prelínali.

[13] Eliza : Eliza ĎAKUJEM ! Za tvoje krásne vyznanie. K Brontosaurům sa tiež nádherne vyjadrila Sara, no a pre mňa sú takéto vyznania úžasným povzbudením do ďalšieho „hrania“. Zároveň som sa pri čítaní tvojich riadkov vrátil do roku 1986, Brno, Kounicovy koleje, koncert Jarka Nohavicu… Sedeli sme vtedy v klube len tak na zemi, Jarek na židli, hral a my sme spievali… On sa potom postavil, položil gitaru a zatlieskal nám… Eliza ešte raz – ĎAKUJEM !

[14] lojzo : Krásné vyznání Elizy. Lojzo má pravdu, KZ s Brontosaury nezpíval. Jen (jak jinak) pro doplnění:
Brontosauři nevznikli tak, že by se přejmenovala skupina Toronto. Ale je to nad rámec košova zpěvníčku.
Co se mne a Brontosaurů týče, je to neutrální vztah. Ale to je také (hodně) nad rámec tohoto zpěvníčku.

pepa napsal/a: Brontosauři nevznikli tak, že by se přejmenovala skupina Toronto Vidíš, to je nová informácia zase pre mňa. Ako to teda bolo?

[17] lojzo : no tu píše František, že : V roce 1975 se konal zájezd Toronta a Sirituálu Kvintet do Belgie. Stávám se s Honzou a Zdenkou členy skupiny Spirituál Kvintet. Zdenka se vdala za Jirka Tichotu ze Spirituál Kvintetu. Asi 5 minut před koncertem v Lucerně se Toronto přejmenovalo na Brontosaury. hmmm – ja som aj poznal túto verziu, o žiadnej inej som dosiaľ nepočul ...

[17] lojzo : [18] košo :

Skupina Toronto, původně osadní skupina, vystupovala v jiném složení na trampech (na osadách) a v jiném na koncertech (Porty). Byl v tom chaos, bylo potřeba tyto dvě roviny oddělit, skupina, která chtěla vystupovat téměř profesionálně, musela být jasně definovaná, projít sítem předehrávek, atd… navíc v době normalizace nešlo prostě pod názvem Toronto hrát.

Dohledám v archivu a ještě upřesním.

Chtěl jsem jen říci, že to přejmenování 5 min před koncertem je příběhem přidávaným k dobru při koncertech…
A přidávání příběhů k dobru bylo u F+H vcelku pravidlem…

Ale tohle jsou diskuse pro folkové historiky. Důležité je, co po sobě Brontosauři zanechali.

[20] pepa :pepa napsal/a: přidávání příběhů k dobru však dobra nie je nikdy dosť

Děkuji za opravu! Ano Zich zpíval s Kvintetem, ale přesně jak píšete oni všichni tak nějak vždycky byly někde a všude, a občas i každý sám za sebe. Nejsem až tak odborník kdo kdy a kde, ale myslím si, že to není až tak důležité. Kvintet, Brontosauři, či jenom Nedvědi, jejich písničky tady zůstanou ještě hodně dlouho. Je to naprosto jiný druh písniček než co skládá Michal David, či co se zpívávaly v Sokolově. Prostě tyto písničky, Tichotů, Budvaiserové, Nedvědů, Zicha, ty bych mohla poslouchat stále. A jenom na dokreslení ještě mám takové mé soukromé vzpomínky na písničky Petra Nováka. Petr chodil do vedlejší třídy našeho gymplu. Jak na něj náš češtinář vždycky řval na chodbě, že z něj tedy nikdy nic nebude. Že by se měl taky trochu upravit a ostříhat, že stále jenom drží tu svoji spolužačku za ruku a sedí s ní na ústředním topení na chodbě, a že ho nechá propadnout z češtiny. No a vida, po tom našem češtináři neštěkne ani pes, a Petrovy písničky tady budou taky ještě dlouho. Petr bydlel přes roh přes ulici co já. A chodil za kamarádama k nám do baráku. Já tehdy hrála asi šestý rok na klavír. A kluci mne slyšeli, asi nevěděli kdo to u nás hraje ( měla jsem ještě tři bráchy). Jednou přišli, a že by potřebovali klavíristu do té jejich začínající skupiny. No pozvali mne na zkoušku, ale asi z toho nebyli moc nadšení, že by s nima hrála holka a já zase nebyla nijak odvázaná z nich. Byli to všichni takoví vlasatci…. To byla moje doba malin nezralých…..