Nostalgický spevníček - Brontosauři II.

Ako som naznačil v úvode minulej časti, skupine Bronosauři bude patriť v mojom spevníčku viac stránok. No a keďže ich zaradenie do spevníčku sa u vás stretlo s veľkým ohlasom, hneď prichádzam s ďalšou stránkou tejto skupiny.

Brontosauři vydali druhú platňu s názvom Ptáčata v roku 1987. Z nej sú notoricky známe dve – Stánky a Ptáčata. Na moje veľké prekvapenie, som na YT našiel z tejto platne len ďalšie 4 piesne. To ale len potvrdzuje moje tvrdenie na predošlej stránke, že prvá platňa Na kameni kámen, je najznámejšou platňou skupiny Brontosauři…

Z tejto druhej platne by som vám zahral tiež skoro všetko… Táto platňa ma oslovila svojimi textami…
"Tak jako vítr, trochu jak blázen, ženeš to nocí, ostatní spí
nevidíš nebe, nevidíš na zem, vidíš pár lidí, co pochopí"

"Znáš, znáš, noční sídliště svět paneláků
tátu jen na neděli, láska se nerozdělí
nějak jsi tu na všechno sám"

"touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromu tě uvítaj rosou…"

"zapoměl's že tu nejsi sám, jsou lidi co chtěj o schod vejš
podívej básníci jak hledaj, chtějí být o pár veršů dál
to není málo, to není málo"

No a najviac ma oslovila skladba Copánek – túto skladbu som vám chcel zahrať, ale nenašiel som ju na YT Takže aspoň text…

Cesty bez konce, co mají svůj řád,
a kluky-blázny, co uměj si hrát,
a holky copatý s řemínkem ve vlasech,
jak mám rád.

Jak je mně cizí protivnej svět
barevnejch světel a řev diskoték,
hučících ulic a špinavejch hospod,
kde člověk člověkem není snad.

Po lese vítr s kouřem vál, písničku smutnou ve skalách hrál
o touze přežít náš podivnej svět tak, jak by sis přál.

Řeky stočený okolo měst,
palce zalomený bez velkejch gest,
a ohně s hranicí větší než dům,
jak mám rád.

A cesty bez konce, co mají svůj řád,
a kluky-blázny, co uměj si hrát,
a holky copatý s řemínkem ve vlasech,
jak mám rád.

Dnes začnem úvodnou piesňou Slunovrat. Priznávam, je taká trochu pomalšia, tichšia, taká hmmm naozaj nostalgická. Keď ju človek znova počuje, vynoria sa mu tie nádherné spomienky na úžasné večery s priateľmi pri ohni, ako si zohrieval prsty na plechovom hrníčku s čajem aby mohol potom ostatným zahrať na gitare Stánky nebo Ptáčata…
- Slunovrat

Tak teda trochu zrýchlim tempo… Pokračujem piesňou Obrázek, oblázek. Páči sa mi na nej tiež hlavne text… „v kartách žití, však víš, né švindl nesmí hrát“… „věř holka nechci si tě do vitríny dát“… „tak pá a ani muk“. Taká veselá, usmievavá pieseň
- Obrázek oblázek

Ďalšia pieseň je tiež nádherná. Melodická, s úžasným textom… Text je totiž presne o tom, čo opisovala na minulej stránke Sara.
Na tváři stín a pod trikem chlad
z cesty nekonečný večer na zem jsi spad
ticho ruší jenom netopýřích křídel šumot a chvat
Spočítáš hvězdy sluncem pozlacený
jedna padá něco můžeš si přát
- Prosba

A dnes sa s vami lúčim so slovami :
"na bolest lásku, pro lásku klid, v klidu se lidi můžou na lidi smát "

košo

««« Předchozí text: Cestou z práce Následující text: Zabíjíme stromy (2) »»»

lojzo | 10.5.2010 Po 09:00 | Nostalgický spevníček, Hudba, Video | trvalý odkaz | tisk