Stručné dejiny kozmonautiky priamou rečou (a na minciach) - 10. časť

10. Sovietsky Mir a americké raketoplány (1986–2001)

19. februára 1986, tri týždne po tragickej havárii raketoplánu Challenger, vypustili Sovieti z Bajkonuru základný modul orbitálnej stanice novej generácie – Mir. V čase štartu Miru s ním mali Rusi veľké plány – predpokladaná životnosť stanice bola šesť rokov a okrem iného rátali s tým, že lety k Miru budú zabezpečovať kozmoplány, ktoré Sovieti vyvíjali (resp. do veľkej miery odkopírovali podľa amerického raketoplánu). Nakoniec stanica slúžila dvaapolkrát dlhšie, takmer pätnásť rokov, ale sovietsky kozmoplán sa s ňou nikdy nespojil – na rozdiel od amerických raketoplánov, ktoré k nej leteli dohromady desaťkrát. Paradoxne tak došlo k tomu, že palubu Miru navštívilo viac kozmonautov amerických (44) než sovietskych, resp. ruských (42); okrem toho navštívilo Mir 18 kozmonautov z iných krajín, medzi nimi aj Slovák Ivan Bella. Stanica bola budovaná postupne zo samostatne vypúšťaných blokov (posledný modul „Priroda“ bol pripojený až v apríli 1996, teda viac než desať rokov po štarte prvého).
Daňou za dlhú životnosť stanice však boli čoraz častejšie poruchy zariadení na palube, takže z posádky sa často stávali viac-menej údržbári (americký kozmonaut Michael Foale, ktorý strávil na Mire v roku 1997 takmer päť mesiacov, bol prvým Američanom, ktorý pred letom absolvoval rýchlokurz opravárskych prác).

„Jen chvalte, chvalte, potřebujeme slyšet pár příjemných vět.“ – kozmonaut Leonid Kizim riadiacemu stredisku po tom, čo spolu s kolegom Vladimirom Solovjovom uskutočnili úspešný prelet od jednej orbitálnej stanice k druhej (najprv pracovali dva mesiace ako prvá posádka na palube Miru, následne preleteli k Saljutu 7, kde strávili necelé dva mesiace, potom niektoré prístroje a výsledky pokusov zo Saljutu naložili do svojho Sojuzu a vrátili sa s nimi späť na Mir, kde pracovali ešte ďaľšie dva týždne) (24)

„Mám tady na krku hordu dětí. Vyvádějí, jakoby je poprvé pustili do cukrárny.“ – veliteľ letu STS-39 raketoplánu Discovery (apríl 1991) Michael Coats komentuje správanie posádky po tom, čo sa raketoplán dostal na obežnú dráhu (v sedemčlennej posádke boli piati nováčikovia) (20)

„Přejít Piccadilly Circus v dopravní špičce považuji za nebezpečnější.“ – prvá britská kozmonautka Helen Sharman(ová) hodnotí v máji 1991 riziká svojho nadchádzajúceho kozmického letu v ruskom Sojuze TM-12 (14)

„Velice mě potěšilo, že jsem se mohl podílet na plánování záchranné akce a na přípravě postupu, který měl vést k zachycení družice Intelsat 6. Právě takové akce považujeme my všichni tady v Houstonu za hlavní důvod vysílání člověka do kosmického prostoru. V těchto případech je jeho role na oběžné dráze nezastupitelná.“ – kozmonaut Pierre Thuot, člen posádky letu Endeavour STS-49, pri ktorom bola v máji 1992 zachytená a opravená poškodená telekomunikačná družica (20)

„Sojuz je jako Volkswagen brouk – spolehlivý a robustní prostředek, který bez odmlouvání slouží za každého počasí.“ – nemecký kozmonaut Ulf Merbold hodnotí ruskú kozmickú loď. Merbold bol (po Rusovi Krikaljovovi) len druhým človekom, ktorý absolvoval let v americkom raketopláne (Columbia STS-9, november 1983) i ruskej kozmickej lodi (Sojuz TM-20, október 1994) (14)

„My jižanské dívky se nerady tolik potíme.“ – kozmonautka Rhea Seddon(ová) po hodinovom šlapaní na veloergometri na palube raketoplánu Columbia (STS-58, október 1993). „Neboj, povíme to celému světu.“ – uisťuje ju komunikátor Carl Meade, na čo Seddon(ová) reaguje „Díky, Karlíčku. Nikdy ti to nezapomenu!“ (20)

Raketoplán Columbia na päťdolárovke Marshallových ostrovov. Fotka je opäť viac-menej ilustračná, Columbia k Miru nikdy neletela.

„Vzkázal jsem své ženě, že po setkání s ní a po narození našich dvou dětí to byl nejsilnější zážitek v mém životě.“ – James Wertherbee, veliteľ prvého letu amerického raketoplánu k Miru (Discovery STS-60 vo februári 1995). Raketoplán sa k Miru priblížil na vzdialenosť cca 11 metrov, spojenie ešte nebolo plánované. Prvé spojenie raketoplánu s Mirom sa uskutočnilo počas letu Atlantis STS-71 v júni 1995 (3)

„Nebyl jsem na oběžné dráze sám, ale sám jsem si neustále připadal. Dva ruské kosmonauty, kteří byli se mnou, jsem téměř neznal, protože naše původní posádka byla ze zdravotních důvodů obměněna. (…) Tak dlouho jsem hovořil sám se sebou, až se mně to podařilo. Teprve potom jsem se na Miru cítil dobře.“ – americký kozmonaut John Blaha, ktorý absolvoval dlhodobý pobyt na palube ruskej orbitálnej stanice Mir (štyri mesiace, september 1996 – január 1997) a zo začiatku pobyt znášal veľmi ťažko (3, 5)

„Viděl jsem, jak ti dva Rusové makají – 16 až 18 hodin denně. Začalo mi to připadat normální.“ – americký kozmonaut John Blaha oceňuje výkony svojich ruských kolegov Valerija Korzuna a Alexandra Kaleriho (3)

„Když jsem viděl, že loď je plná kouře, mojí přirozenou pozemskou reakcí bylo, že jsem chtěl otevřít okno. A pak jsem poprvé dostal opravdový strach.“ – kozmonaut Alexander Lazutkin popisuje požiar na palube orbitálnej stanice Mir 24. februára 1997, kedy na stanici pracovalo šesť kozmonautov (9)

„Žiju tu hůře, než pes vyhozený na ulici.“ – americký kozmonaut Michael Foale, ktorý doplatil na zrážku stanice Mir s nákladnou loďou Progress 34 v júni 1997 stratou väčšiny svojich osobných vecí (ostali uzavreté v poškodenom module Spektr, ktorý musel byť po kolízii od ostatných priestorov stanice oddelený) (20)

„Dnes jsem konečně měl poprvé po dvou týdnech šálek čaje.“ – chváli sa Michael Foale kolegom z raketoplánu Columbia (po dvoch týždňoch čakania sa k stanici Mir pripojila zásobovacia loď Progress 35) – „A vůbec. Víte co? Když už jste tady nahoře, zaskočte k nám na návštěvu. Máme čaj, máme kávu, taky čokoládu, cukroví. Skutečně tu na kosmické stanici Mir máme všechno, co si můžeme přát, až na jednu věc, ale o tom se nebudu šířit.“ „Co se dá dělat. Budu se snažit číst mezi řádky.“ – odpovedá mu veliteľ Columbie James Halsell (odznelo v priebehu letu STS-94, júl 1997) (20)

„Jednou jsem nechal jednu ze svých přihrádek volnou a zanedlouho jsem ji našel plnou. Bylo to jako bych žil v garáži.“ – americký kozmonaut Michael Foale hodnotí situáciu na orbitálnej stanici Mir v júni 1997 (14)

„Tolja nevěřícně třeštil své velké oči na blížící se chuchvalec. My jsme jenom bezmocně přihlíželi.“ – kozmonaut David Wolf popisuje, ako v októbri 1997 vychrstol na palube orbitálnej stanice Mir na Anatolija Solovjova sáčok s ríbezľovým želé. Trafil nielen veliteľovu hlavu, ale aj televíznu obrazovku, streroaparatúru a stenu – „Celkem slušně se mně podařilo tyto skvrny odstranit, ale nepochybně jsem po sobě zanechal na Miru stopu.“ (3)

(Predchádzajúca časť tu, pokračovanie nabudúce)

««« Předchozí text: Nostalgický spevníček - špeciálne valentínske vydanie Následující text: Fotohádanka kamenitá »»»

lojzo | 15.2.2010 Po 11:05 | Písně kosmické, Mince | trvalý odkaz | tisk