Nostalgický spevníček - Zuzana Navarová

Mnohí ste si iste kládli otázku, že prečo som pri kapele Nerez ani slovkom nespomenul Zuzanu Navarovú. Z jednoduchého dôvodu. Zuzana Navarová pre mňa bola, je a už aj navždy zostane výnimočná osobnosť na hudobnej scéne. A preto jej v mojom spevníčku patrí samostatná stránka…

Môže vám chýbať niekto, koho ste osobne nepoznali? Môže vám chýbať človek, ktorého poznáte len podľa zvuku jeho hlasu, podľa slov jeho piesní? Mne chýba. Všetko čo by ste mali vedieť o Zuzane Navarovej z kroník sa dozviete tu. Všetko čo potrebujete vedieť o Zuzane ako o človeku, nájdete v jej textoch. Jej hudbu je ťažké zaradiť, je v nej počuť stopy kubánskych rytmov, starej židovskej hudby, ľudových piesní, world musik, folku, šanzónu či českých pesničkárov.

Na úvod Vám kúsoček z rozhovoru v časopise Melodie 5/1984 trochu napovie, čím bola kapela Nerez výnimočná…

Zuzano, co vlastně hrajete? Jak tomu říkáte?
- Jo, to máš těžký… Hrajeme prostě písničky. Pravda je, že s naším řazením do škatulek jsou od začátku problémy a potíže. Na Portě nám říkali, že je to nějak divný, že to není vůbec country, na Vokalíze zase, že to není žádnej jazz ani blues a tak. Když jsme jeli na Moravské folkové léto, zdálo se všem, že to není ani folk. A všichni měli pravdu.

Zajímalo by mě, co posloucháš. To snad něco napoví.
- Já, ale vlastně i všichni v kapele posloucháme nejraději Police a Genesis.
???
- Je to prostě bezvadná muzika a snad nezáleží na tom, že my hrajeme akusticky.

Slyšel jsem nahrávky, které jsi mi pouštěla, ale řekni mi o textech trochu víc.
- Jsou založeny na pocitech. Často těch nejprostších a nejjednodušších. Zpíváme jenom o tom, co jsme sami prožili. Pocit z něčeho je vůbec tím základním, na čem stavíme. Nehoníme se za žádnou velkou filozofií ani velkými pravdami. Samozřejmě se snažím psát hlavně o těch pocitech, o kterých si myslím, že je pociťuje někdo jiný kromě mne samé…
Je fajn zpívat třeba o tom, jaké to je, když jsem zmoklá.

Co by si měli vaši posluchači z koncertu odnášet?
- Určitou náladu a vnitřní pohodu. Je bezva pocit, když na koncert přijdou lidé po celém dnu utahaní a naše hudba je odreaguje a pomůže jim. Je to něco jako psychoterapie. Posluchačů je pořád dost, spíš čím dál víc, a tak bychom v tomhle duchu chtěli pokračovat. V tom je asi hlavní smysl našeho hraní. A když jednou něco nevyjde, nic se nestalo, neshořela přece stodola, jede se dál.

Děkuji za rozhovor.

Prvá pieseň, ktorú vám dnes zahrám – Kočky – je z prvej platne Nerezu „Masopust“, ktorá vyšla v roku 1986, keď som prišiel do Brna.

Druhá pieseň – Kytička – vyšla na platni „Co se nevešlo“ v roku 1991, keď som odchádzal z Brna…

Neviem nájsť slová, ktorými by som uviedol ďalšiu – tak len počúvajte… Do nebes

V časopise Folk & Country 1/2005 je článok o odovzdaní Zlaté desky Zuzane a kapele KOA, za predaj platne Barvy všecky, 11.novembra 2004 na koncerte v Kuřimi. Namiesto mojich slov použijem dnes na záver Postscriptum z tohto článku…

Dne 7. 12. 2004 přinesl tisk krutou zprávu. Po těžké nemoci Zuzana Navarová zemřela. Nemohu tomu uvěřit, a přece musím. Na předchozí recenzi, napsané dávno před tím, nechci a nebudu měnit ani písmenko. Smrt nemá dost sil, aby zbavila náš život smyslu. I díky Zuzaně to vím naprosto přesně. Ať její písně na andělských křídlech dál krouží nad naším světem, ať ji bohyně pokoje konejšivě sevře v náručí.

košo

««« Předchozí text: Momentka na pondelok 20 Následující text: Nemci idú propagovať Muránsku planinu »»»

lojzo | 8.2.2010 Po 09:00 | Nostalgický spevníček, Hudba, Video | trvalý odkaz | tisk