Dobývání Arktidy vzdušnou cestou. Část II.

Wellmanova vzducholoď America na Špicberkách /1907/

Švédský badatel Salomon Andrée byl prvním člověkem, který se pokusil dostat se na severní pól vzdušnou cestou. Stejnou ideu měl i americký novinář Walter Wellman (1858–1934)…

Dostat se na severní pól považoval za svou životní metu, za největší možné dobrodružství. K cestě vzduchem přistoupil ovšem až poté, kdy se mu nepodařilo proniknout k pólu cestou po ledu. V tom se lišil od Andréeho. Bylo by však nefér tvrdit, že byl pouhopouhým dobrodruhem. Během patnácti let svého snažení v Arktidě odvedl velký kus práce a přispěl k poznání dosud neprobádáných severských končin.

Walter Wellman

Jeho první výprava v roce 1894 na Vysoký sever měla klasický charakter. Několik mužů a psí spřežení. Výpravu provázely nešťastné chvíle a skončila velice brzy.

V roce 1898 se na norské lodi Fridtjof vydal k Zemi Františka Josefa hledat stopy po výpravě Salomona Andréeho. Výprava však byla jednou velkou tragédií. Dva členové výpravy zahynuli a Wellman sám si zlomil nohu. Při této výpravě však objevil několik nových ostrovů.

V roce 1904 se pokusil dosáhnout pólu elegantnějším způsobem, vzducholodí. Za základnu si zvolil Dánský ostrov na Špicberkách. V krátkém létě se mu však nepodařilo včas postavit hangár pro vzducholoď. A navíc technické zkoušky vzducholodi dopadly katastrofálně. Wellman toho roku vůbec nevzlétl…

S vylepšenou vzducholodí pojmenovanou America se vrátil na Dánský ostrov o tři roky později. Krajně nepříznivé počasí, let k pólu byl stále odkládán. Nakonec Wellman vzlétl. Ovšem až v září, kdy už se blížila polární noc…

Historicky první let vzducholodi v Arktidě byl kritický. Po dvou a půl hodinách vzducholoď přistála na volném ledu. Důvodem byla silná vrstva námrazy a nepříznivý vítr. Čtyřčlenná posádka byla zachráněna námořníky z doprovodné lodi Fridtjof.

Roku 1909 se Wellman opět vydává na Špicberky. Výpravu financuje a účastní se jí ruský šlechtic Popov.

Po opravě hangáru a po nezbytných přípravách na let, se čtyřmi muži v gondole, America odstartovala v srpnu z Dánského ostrova. Podobně jako Andréeův Őrnen měla těžké stabilizační lano. To se však brzy po startu přetrhlo a vzducholoď začala prudce stoupat. Wellman zůstal klidný, avšak jeho švagr v panice provedl nepromyšlený zásah v regulaci přívodu plynu. Vzducholoď prudce klesla a narazila na kry.

Posádce přispěchala na pomoc nedaleko plující norská hlídková loď. Vzducholoď odtáhli na pobřeží, kde posádka mohla vystoupit. Nepodařilo se jim ovšem stáhnout vzducholoď na zem. Náhlý závan vichřice odtrhl gondolu od nosné části vzducholodi a ta začala bleskurychle stoupat. Ve výšce dvou tisíc metrů pak explodovala.

Wellmanova vzducholoď America

Při návratu do Norska se Wellman dovídá, že na severním pólu mezitím stanul Frederick Cook¹. Další pokusy už vzdává…

Wellman měl neobyčejnou smůlu. Dalších pět dnů po ztroskotání vzducholodi America bylo neobyčejně příznivé počasí a je možné, že vzducholoď mohla k pólu doletět…

1/ Dle svého prohlášení dosáhl Frederick Cook severního pólu 21. dubna 1908. Na zpáteční cestě, která vedla přes Grónsko, musel Cook přečkat polární noc. Proto se jeho zpráva o dosažení pólu dostala na veřejnost až v polovině roku 1909 (I Roberta Pearyho zastihla až po dosažení severního pólu, cestou domů do Spojených států).

x

První letadla v Arktidě

Prvním člověkem, který se vznesl nad arktická ledová pole na stroji těžším než vzduch, byl polský inženýr Jan Nagórski, důstojník ruského námořnictva. V srpnu 1914 zkoumal pobřeží Nové země a pátral po zmizelých polárních výpravách V. Rusanova, G. Brusilova a G. Sedova.

K dispozici měl hydroplán typu Farman s motorem Renault o výkonu sedmdesáti koňských sil. Rychlost sto kilometrů za hodinu byla na svou dobu závratná.

Nagórski startoval z přístavu Archangelsk. Přes krajně nepříznivé počasí, které toho léta panovalo, vzlétl celkem pětkrát. Nejdelší jeho let trval čtyři hodiny a dvacet minut. Během této doby uletěl 450 kilometrů ve výšce 800 – 1000 metrů nad mořem a nad pevninou.

V letech první světové války byly pokusy s arktickými lety zcela přerušeny. Už v roce 1919 však vznikla Mezinárodní společnosti pro bádání Arktidy ze vzduchu. V čele této společnosti, čítající čtyři stovky členů z patnácti států, stanul Fridtjof Nansen.

Mnoho se ve společnosti mluvilo a psalo o dosažení severního pólu vzdušnou cestou, o utvoření sítě leteckých linek spojujících přes točnu největší města světa, avšak prováděné pokusy měly i nadále náhodný a nesoustavný ráz.

Za systematické lze považovat až aktivity sovětských pilotů po roce 1922. Tyto se však ubíraly jiným směrem, jejich cílem nebylo přiblížit se či dokonce přistát na severním pólu.

Vzdušné cesty nad Arktidou měly pro Sovětský svaz nedozírný hospodářský význam. Rozvíjející se život na severu Sovětského svazu, potřeba využívat přírodního bohatství na obrovských plochách podél břehů Severního ledového oceánu, dosažitelnost vzdálených vědeckých, loveckých a rybářských stanic vyžadovaly co nejrychlejší řešení problému dopravy. A jediným možným řešením v těchto oblastech byla doprava letecká. A letecká doprava v polárních oblastech Sovětského svazu skutečně během několika málo let prodělala obrovský boom.

Vraťme se však zpět k pokusům dosáhnout severního pólu vzdušnou cestou.

První část vyprávění najdete zde

Zdroje II. části:
severskelisty.cz
earlyaviators.com
wikipedia
A. a C. Centkiewiczovi: Dobývání Arktidy

««« Předchozí text: Kick-Ass (trailer) Následující text: Momentka na pondelok 20 »»»

pepa | 4.2.2010 Čt 06:00 | Dobývání Arktidy | trvalý odkaz | tisk