Dobývání Arktidy vzdušnou cestou. Část I.
Salomon August Andrée
Povídání o knize „Přelet Italie nad Moravou“ mne přivedlo k myšlence podívat se podrobněji na dobývání Arktidy vzdušnou cestou.
Historie dobývání Arktidy mne svého času hodně zajímala. Osudy polárníků a polárních badatelů představují dramata, která si jen ztěží dokáže někdo z nás představit. Málokterá lidská činnost vyžaduje takovou dávku fyzických a psychických dispozic, takovou dávku odvahy a discipliny. A v neposlední řadě notnou dávku štěstí.
Dobývání Arktidy vzdušnou cestou nebylo ve svých počátcích rozhodně něčím méně náročným, než bylo dobývání „cestou pozemskou“. Spíše tomu bylo naopak. Smysl byl zpočátku jediný. Dosažení severního pólu.
Podívejme se v několika částech na to, jak vzdušné dobývání Arktidy začalo…
S myšlenkou proniknout balonem daleko na sever koketoval už v sedmnáctém století (tedy několik desetiletí před bratry Montgolfiérovými) portugalský mnich Bartolomeo Guzmao. Následovalo mnoho dalších, více či méně reálných projektů, které zůstaly ve stádiu teoretických úvah. Až do chvíle, kdy švédský badatel Salomon Andrée vzlétl na kulovém balonu směrem k severnímu pólu.
S technikou letu balónem se švédský inženýr Salomon August Andrée (nar. 1850) seznámil na světové výstavě ve Philadelphii v roce 1876. V letech 1882 – 1883 pracoval v rámci Prvního mezinárodního polárního roku na švédské polární stanici v Eisfjordenu na Špicberkách. Tam se rozhodl, že zbytek života věnuje bádání na Vysokém severu.
„Ještě sto let potrvá než lidé dosáhnou severního pólu, budou-li se spoléhat jenom na lodi a saně jako dosud. Nutno použít zcela nového prostředku a tím je – vzduchoplavecký balon.“
Jeho spolupracovníci ho charakterizovali jako smělého, hrdého, ovšem často bezohledného. Výše uvedené prohlášení, adresované polárníkům, kteří se při hledání cesty k severnímu pólu spoléhali na své nohy, o tom svědčí…
Jistá švédská vědecká nadace mu poskytla finance na zakoupení pokusného balonu Svea, na němž podnikl devět experimentálních letů. Při jednom z nich přeletěl dráhu čtyř set kilometrů za tři a tři čtvrti hodiny, čímž si získal velké uznání.
K letu balonem nad ledovými pláněmi Arktidy k severnímu pólu se definitivně rozhodl po seznámení s Nilsem Nordenskjőldem, který na lodi Vega dobyl Severovýchodní průjezd. Roku 1895 na schůzi švédské společnosti pro antropologii a geografii referoval Andrée o projektu s takovým nadšením, že získal zastání u nejvýznamnějších vědců. A také dostatečnou finanční podporu.
7. července 1896 vyrazil Andrée na Špicberky, odkud chtěl startovat k severní točně. Základnou byla zátoka Is na Dánském ostrově. Zde postavil hangár a brzy naplnil balon plynem. V prvních srpnových dnech byl připraven ke startu. Nepříznivý vítr a rychle se blížící podzim ho však donutily výpravu odložit.
Zimy využil Andrée k úpravám balonu, které měly vést k lepší řiditelnosti. Tři plachty umístěné mezi sítí a gondolou měly umožnit odchýlení od směru větru. Balon byl opatřen tisíci metry vlečných lan o celkové hmotnosti 850 kilogramů. Při průměrné výšce letu sto padesát metrů bude viset ve vzduchu asi 600 metrů lan, zbytek budou tahat za sebou po ledu. Klesne-li výška balonu, automaticky se zmenší váha lan. A naopak. Také kulový tvar balonu byl změněn. Byla přidána dvě pásma u „rovníku“; tím dostal balon podélný tvar a objem se zvětšil na 300 kubických metrů. Balonu dal Andrée jméno Őrnen (Orel).
Andrée věnoval přípravě velkou péči. Připravil stravu v podobě koncentrátů, v tehdejší době věc ještě málo známou. Zabíraly málo místa a zajistily výživu na půl roku. Dále osobní výzbroj, saně, čluny, vše bylo promyšleno připraveno do nejmenších detailů. Jediné spojení se světem měli výpravě zajistit poštovní holubi. S sebou jich vzali třicet.
Během zimy se však změnilo mínění části výpravy, která byla znechucena prvními neúspěchy. Několik vědců odvolalo účast. Andrée na to zareagoval prohlášením: „Je to skutečně tak těžký záměr, že vzdát se ho by bylo zbabělstvím.“
Začátkem léta 1897 je Andrée opět na Špicberkách. A 11. července se balon vznesl do vzduchu.
Vznesl se do výše, vzápětí však klesl a udeřil o hladinu moře. Vlečná lana, do kterých Andrée vkládal tolik naděje, která však byla špatným způsobem uchycena ke gondole, se uvolnila a spadla na břeh. Vzduchoplavci tak přišli o možnost balon řídit .
Po chvíli balon zmizel za vrcholky hor. A zmizel navždy…
Několik dní nato usedl v ráhnoví norské lovecké lodi v Barentsově moři holub. Velitel ho jedinou ranou skolil a holub spadl do moře. Za několik hodin to vyprávěl kamarádovi a ten zvolal:“Cos to udělal? Třeba je to holub od Andréeho!“ Holuba se podařilo najít. Pod křídly měl svitek s textem, ve kterém Andrée 13. července udává souřadnice a oznamuje, že jsou všichni zdrávi. Těchto několik slov bylo po třiatřicet let jedinou zprávou o výpravě Salomona Andéeho…
Celý svět očekával zprávy o osudu tří odvážlivců. Zavládlo však ticho. O dva roky později našli rybáři na pobřeží Islandu části z balonu Őrnen.
Roku 1930 využila norská vědecká výprava na lodi Bratvaag mimořádně horkého léta a přistála u ostrova Vitő, nejvýchodnějšího ostrova špicberského souostroví. Dva námořníci vyslaní do vnitrozemí hledat pitnou vodu našli plachtovinový člun zahrabaný ve sněhu. Byly to stopy po Andréeově výpravě.
Čas strašlivě zpustošil tento tábor smrti. Pozůstatky Andréeho a jeho dvou druhů, člun, zbraně a střelivo, chronometr, filmy, deník a mnoho jiných věcí. Vše zpola zničeno plísní. Vše bylo převezeno do vlasti.
Zbytky Andréeho tábora na ostrově Vitő
Vědci vyvolávali filmy a horečně luštili dokumenty výpravy. Zakrátko bylo možné rekonstruovat den po dni a prožívat se třemi odvážlivci jejich naděje, ztrátu balonu a boj s přírodou na pěší pouti po ledu.
Let Őrnenu trval tři dny. Husté mlhy způsobily, že se balon pokryl námrazou a klesal níž a níž, až začal narážet na ledovou pokrývku oceánu. Posádka se chtěla za každou cenu vznést výše a odhazovala postupně veškerou možnou zátěž. Balon se však stále častěji dotýkal ker a každý takový dotek působil balonu újmu. 13. července mlha zmizela. Sluncem zahřátý Őrnen se pomalu zvedal a mužům svitla nová naděje. Ne však nadlouho. Další mlha, pokračovat v letu je vyloučeno. 14. července posádka opouští balon a pěšky směřuje k Zemi Františka Josefa, kde, jak doufá, najde skladiště potravin po Nansenově výpravě.
První pokus o proniknutí do hloubi Arktidy vzdušnou cestou byl u konce. Začal těžký a strastiplný pochod ledovou pustinou. Každý musel táhnout saně s nákladem kolem 160 kg. Nepředstavitelné fyzické vyčerpání. Jednotvárná nevařená strava způsobuje nemoci a oslabuje organismus. Jen s vypětím všech sil postupují kupředu.
Kupředu? Strašný omyl. Po určité době si začnou uvědomovat, že veškeré jejich úsilí je marné. Podle výpočtů je proud unáší k západu rychleji, než oni sami mohou ujít k východu. Docházejí k názoru, že držet se nadále tohoto kurzu je zbytečné.
Andrée se rozhodl změnit směr a zamířit k Sedmi ostrovům, ležícím severně od Špicberků. Po třinácti týdnech obrovského vypětí mají před sebou dalších sedm, osm týdnů pochodu.
Koncem září se pochodem již naprosto vyčerpaní cestovatelé rozhodli postavit si eskymácký domek a přečkat v něm polární noc. Poprvé po deseti týdnech strávili noc pod střechou, mezi čtyřmi sněhovými stěnami. Mohlo se zdát, že je vše na dobré cestě, ale tragický osud je pronásledoval i zde.
V prvních říjnových dnech praskla kra těsně u sněžného domku. Trosečníci ztratili veškerý úlovek, maso ze dvou naposledy zabitých medvědů. V těchto tragických dnech jim však zdánlivě svitl paprsek naděje. Po rozplynutí mlh spatřili před sebou pevninu.
Skalnatý, ledem pokrytý ostrůvek se jim zdá rájem. Dlouhé dny ho pozorují dalekohledem a přemýšlí, jak se k němu dostat. Po několika dnech se jim to podařilo.
Ztratili lihový vařič. Nashromáždili zásoby dřeva, které sem naplavilo moře. Zdokumentována je smrt prvního z nich…a tady poznámky končí. Co se stalo?
Jak dlouho ještě žili zbylí dva? Jejich těla byla nalezena na ledu. Proč si nelehli na kožešiny? Proč se neschovali do spacích pytlů? Jejich saně po třicet let stály naloženy, jako by se druhý den měly vydat na cestu. Nezemřeli hlady. Byly u nich nalezeny zásoby tuleního masa, které by jim stačilo na delší dobu. Byly u nich nalezeny zápalky a petrolej. A dobře vybavená lékarnička.
Cesta Salomona Andréeho
Otázky zůstanou bez odpovědi. Jeden zkušený lovec tuleňů řekl: „Zima je dorazila, když usnuli“.
Nejspíš ano. Andrée nepředpokládal, že by museli přezimovat na ledu. Na mrazy polární noci nebyli připraveni…
x
Několik let po švédské výpravě se objevili další odvážlivci, kteří chtěli dobýt točny v podobných kulových balonech. Žádní z nich se však nedostali alespoň tam, kam se dostal Andrée.
V té době v Německu pokročila stavba vzducholodí. Aby mohly být prozkoumány možnosti užití vzducholodi při arktickém bádání, byla roku 1910 podniknuta výprava na Špicberky, které se zúčastnil i konstruktér Zeppelin.
První světová válka pak pozastavila další bádání. Bohatý vědecký materiál, který mohl uspíšit užití řiditelných letů nad Arktidou, zůstal nevyužit.
««« Předchozí text: Přelet Italie nad Moravou Následující text: Stručné dejiny kozmonautiky priamou rečou (a na minciach) - 9. časť »»»
pepa | 29.1.2010 Pá 22:15 | Dobývání Arktidy | trvalý odkaz | tisk
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářU komentářů prosím o dodržování těchto několika pravidel:
1. Nevkládejte vulgární komentáře, budeme je mazat.
2. Respektujte anonymitu ostatních.
3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.
4. Komentáře pište k tématu. Nesouvisející komentáře mohou být vymazány.
Vonku –10°C, hmla, depresia a spleen a ešte aj toto! Nemáš tam nejakú veselú historku o istej zvodnej mulatke Kiki, ktorá zvádza chlapcov na jednom tropickom ostrove?
„Zima je dorazila, když usnuli.“ Ale všetkých troch v jednu noc? 
Alebo to zle chápem a ten tretí je ten, ktorý už umrel predtým (ktorého smrť je zdokumentovaná v denníku)?
Teším sa na pokračovania, svojho času som arktické výpravy tiež hltal.
[2] lojzo : Aha, vyjádřil jsem se nejasně, díky (v textu nejspíš opravím). Smrt prvního z nich je zdokumentována v Andréeho deníku. Jak dlouho ještě žili zbylí dva, se neví. Jejich těla (tedy těla zbylých dvou) byla nalezena na ledu atd…
[2] lojzo : Dokonce si vzpomínám (a občas si ještě vzpomenu), že ten zájem odstartovala píseň Wabiho Daňka „Fram“. 
[4] pepa : Tak u mňa bola prvým impulzom knižka Krutý pól od manželov Centkiewiczovcov. A potom ďaľšia – Začiatky hľadania, ktorú mám doma doteraz.
[5] lojzo : Od Centkiewiczových mám Dobývání Arktidy; nevím, zda se nejedná o tutéž knihu, o které hovoříš. No a pak: byl bych nespravedlivý, kdybych jako další impuls nezmínil knihy Eskymo Welzla…
Moji obľúbenci boli Amundsen a Shackleton. Dočítal som sa, že Amundsen sa už ako chlapec pripravoval na chlad a spal pri otvorenom okne, takže do rána v izbe voda v pohári zamrzla, čo som chcel napodobniť samozrejme aj ja. Problém bol, že som sa v detstve musel deliť o detskú izbu so staršou sestrou a tá neustále zanovito torpédovala moje bádateľské ambície. Z nepochopiteľných dôvodov chcela spať v pyžame vo vykúrenej izbe. Hrozila, že mi tú vodu z pohára omlátí o hlavu a bude jej jedno v akom je skupenstve. To ona spôsobila, že som do dnes neobjavil nič veľké a studené.
[7] Ďuri : Jo. Doplnil bych ještě o Byrda. To, co prožil v Antarktidě se vymyká lidskému chápání. Asi si však úctu zaslouží každý, kdo někdy v polárních oblastech putoval či pracoval. Ďuri, nikdy není pozdě. Začni trénovat znovu a hned dnes (má opět být méně jak deset pod!)! 
pepa napsal/a: Dobývání Arktidy; nevím, zda se nejedná o tutéž knihu
Myslím, že je to možné. Ale pozeral som prekvapene, koľko toho Centkiewiczovci o Arktíde napísali, toto sa zrejme v originále volalo Okrutny biegun.
[9] lojzo : Tak se nejedná o tutéž knihu. Ta moje se v originále jmenuje Na podbój Arktyki
Pěkné. Ale proč jste ještě nikdo nezmínili výpravu Čecha Karla Němce? Vždyť byl-li na pólu někdo první, tak tito pražští otužilci.
[11] Bohdan Dlouhý : Ač Čech a vlastenec, nemohu s tebou souhlasit. Tvrdí se, že prof. McDonald tam byl dřív nebo aspoň současně s Němcovou výpravou, byť ve stavu mraženém.
[12] Jago : Kdepak, profesor McDonald a jeho sluha Beran až k pólu nedorazili. Nicméně aspoň Berana tam donesl Varel Frištenský na zádech. Ve stavu mraženém.
[13] Bohdan Dlouhý : To je právě ta Cimrmanova fabulace. Prof. McD totiž zmrzl, až když se vracel z pólu, ale to se v prohnilé monarchii tajilo, aby bylo prvenství připsáno Němcovi, byť Čechovi.
[8] pepa : Ach jo, Pepo! Tak som sa dnes pokúsil so svojím chlapčenským šarmom presvedčiť svoju pani, či by som nemohol začať trénovať na Amundsena. Nalsedoval dlhší monológ, z ktorého si veľa nepamätám, len viem, že sa tam opakovali výrazy ako „zvieracia kazajka“ a „rozvodový právnik“. Usúdil som, že nesúhlasí. Za trest som potom celý deň musel odhŕňať sneh okolo domu, ale po celý čas som tajne myslel na Fram a na Nansena!
[16] Ďuri : Tvé paní se vůbec nedivím, když pomyslím na to, jak Amundsen skončil. Ale na Fram se také těším. Pepo, je to pěkné povídání!
Jago napsal/a: když pomyslím na to, jak Amundsen skončil
Ty to vieš?! A prečo to pred verejnosťou tajíš?
[17] Jago : Ale Fram bude jen hodně okrajově. Tohle je o vzdušných cestách.
„Povídání o knize „Přelet Italie nad Moravou“ mne přivedlo k myšlence podívat se podrobněji na dobývání Arktidy vzdušnou cestou.“ Zaujímavé myšlienkové pochody
[19] pepa : tohle je zaujímavé povídání o dobrodružných cestách. už sa teším, keď budem mať chvilku času a prečítam si to.
[2] lojzo : „svojho času som arktické výpravy tiež hltal“ jaj, brrrrrr! však to muselo strašne studiť v žalúdku!
[22] SV : Náhodou, keď ti v žalúdku leží kopec ľudí a vecí, môže také hltanie arktických výprav pôsobiť príjemne až liečivo.
„Několik dní nato usedl v ráhnoví norské lovecké lodi v Barentsově moři holub“ počujem čajky, vlny, vietor…..ach…..krásna romantická veta. úplne som sa celé zasnívalo…...
Pepo má vzácny dar písať pútavo dokumentárne fakty, taký nejaký podobný, ako Lojzo
"Několik dní nato usedl v ráhnoví norské lovecké lodi v Barentsově moři holub. Velitel ho jedinou ranou skolil a holub spadl do moře. Za několik hodin to vyprávěl kamarádovi a ten zvolal:“Cos to udělal? Třeba je to holub od Andréeho!“
no jasně! blbý chlap! strieľať do všetkého, čo sa hýbe! chudák holub 
[4] pepa : klenotník měsíc zavřel krám…...Wabi iste pozná strieborný nočný les. to je krása.
SV napsal/a: blbý chlap! strieľať do všetkého, čo sa hýbe!
Nechci se ho nějak extrémně zastávat, ale to byla lovecká loď. 
[29] Bohdan Dlouhý : no ale hm ehm, musím wellmi neochotne priznáť, že máš pravdu. lovecká loď to bola.
[28] SV : Jajajaj, tady musím poopravit. Wabi Daněk je určitě romantik, to trampové – muzikanti ze 60. a 70. let byli všichni. Ovšem Wabi tuhle písničku uváděl na svých koncertech takto:
…vyprávěl o driftu lodi Fram a pokračoval: „Bylo to odvážné, bylo to náročné, ovšem mne na tom všem zajímá jiná věc. A sice, jaký názor na ta jeho dlouholetá odloučení měla jeho žena…“
[32] pepa : Chci říct, že jistý podíl romantiky v tom textu je, ovšem nosné téma má především sociální rozměr…
Ïuri napsal/a: či by som nemohol začať trénovať na Amundsena
Jen jestli to tvoje paní nepochopila špatně. Měl jsi jí vysvětlit, že to je předse jen lahvinka výborné vodky….
Můžu doporučit knihu J. J. Duffacka „Záhady tří pólů“, která se zabývá Andréem, Scottem a Mallorym s Irvinem. Shodně s Wiki tvrdí, že je zabila trichinelóza. Mám polárnickou literaturu na skříni v komoře, asi 150 svazků; moje okouzlení začalo knihou Edouarda Calica „Amundsen, poslední Viking“.
Dovolím si k článku dodat, že, podobně jako se Scottem, moderní názor na Andréeho se podstatně liší od původního. V podstatě je na ně pohlíženo jako na lidi, kteří zavlekli na smrt nevinné lidi. Jaký to rozdíl, když si je člověk srovná se Shackletonem či Amundsenem či Nansenem!
Ještě legrační historka týkající se expedice Framu: Hjalmar Johansen, který se vydal pěšky k pólu jako společník Nansena (a je známo, čím museli projít) si za celou dobu postěžoval jen jednou – a to na to, že na Framu nechal rozečtený román a hned tak se nedozví, zda se hrdina a hrdinka na konci vzali. Nelze než smeknout!
Díky za doporučení. Ten moderní názor mi připadá zvláštní v tom, že nikdo ty lidi nenutil, aby do toho šli, nevím…
Viz. Wiki:
Modern opinion
Starting in the 1960s, Andrée's status as a national hero has become questioned and turned into a cooler, more skeptic view, in a way not unlike the changing assessment of Robert Falcon Scott's South polar journey. The emphasis has been turned to the fact that the expedition was bound to fail, and that Andrée obviously refused to take in information that questioned the expedition's feasibility (and also had meagre actual flight experience with large balloons, and none in Arctic conditions) Andrée has been seen as a manipulator of the national emotions of his age, bringing a meaningless death on himself and his two companions. Several modern writers, following Sundman's Andrée portrait in the semidocumentary novel The Flight of the Eagle („Ingenjör Andrées luftfärd“, 1967), have speculated that Andrée, by the time of the departure for Svalbard in 1897, had become the prisoner of his own successful funding campaign and the excited national feelings, and was now incapable of backing out or admitting weaknesses in the plans in front of the press.
[42] Henry Psanec : Zajímavé. Ale co když jsou to skutečně jen spekulace?
Rozcestníky
Dendrologie
Fajné domy
Fajné stromy
Fejetony a povídky
Fotogalerie
Muránska planina
Rostliny
Sobotní limonáda
Zvířata
Nové komentáře
Zpětné odkazy
Náhodná fotka
Oblíbené adresy
Další linky
Tento deníček pohání Redakční systém pro blog, autorkou tohoto vzhledu je Charlotte (2005). Nové úpravy, chyby a zmatky vnesl Sharkan. :)