Piatok trinásteho
som si odbyl už včera. Aspoň dúfam. 
Mal som odovzdávať nejakú robotu. Pár papierov som pokreslil ja, ďaľších pár som potreboval od kolegyne. Klient bol zďaleka, ale v stredu mi volal, že jeho známy cestuje vo štvrtok do nášho mesta, tak že mu to môžem po ňom poslať. Vraj sa mi v priebehu dňa ozve.
Tak som v stredu večer ešte pourgoval kolegyňu, či to teda vo štvrtok ráno bude mať, sľúbila, že áno a že mi ráno zavolá. A aj volala, hneď ráno, ako sľúbila. Vonku svietilo slniečko, nič akútne som na práci nemal, tak som sa rozhodol, že sa prejdem mestom, zoberiem od nej príslušné papiere, pridám ku svojim a budem sa flákať v centre, kým sa dotyčný pán ozve.
Ozval sa pár minút potom, čo som vyšiel von. Že už je tu a bude čakať na autobusovom nádraží. Vysvetlil som mu, že ešte musím zájsť ku kolegyni (ktorá má našťastie kanceláriu neďaleho nádražia) a že pri ňom môžem byť tak za pol hodiny. Pochopil, uistil ma, že sa neponáhľa a že si teda zatiaľ dá kávu. To už mi bolo jasné, že z prechádzky nebude nič, vrátil som sa teda po kľúče od auta, vytiahol ho z garáže a išiel za kolegyňou.
Aj zaparkovať sa mi podarilo pomerne rýchlo, čo v tej lokalite nie je vždy samozrejmé. Zobral som od nej výkresy, sadám do auta, že ich pridám ku svojim,… a tie nikde!
Rozmýšľam – kam som ich mohol dať?! No, dôjde mi nakoniec, musel som ich položiť kdesi v garáži. Tak naspäť cez celé mesto, rýchlo, nech klient dlho nečaká, tuším som niekde aj päťdesiatku prekročil. Otvorím garáž, ale výkresy nevidím!
A to už zostávam bezradne stáť, čo teraz? A vtedy mi zrak padol na čosi biele uprostred cesty. Idem bližšie, a vidím – výkres! A neďaleko ďaľšie… pozbieral som ich za chvíľu všetky. Krásne rozjazdené, kamienky z asfaltu do nich vtlačené. Proste som si ich predtým položil na strechu auta a ako v klasickej komédii som ich tam zabudol. Neostávalo nič iné, len naspäť domov a nanovo ich povytláčať, popečiatkovať, podpísať…
Nemusím asi vravieť, že na nádražie som prišiel o dosť neskôr, než som sľúbil. Dotyčný pán sa kupodivu ani netváril nespokojne. Ale ktovie, čo o mne bude rozprávať… Dúfam, že mu tá tamojšia káva aspoň chutila.
««« Předchozí text: Šupinovka zlatozávojná - šupinovka zlatozávojová (Pholiota aurivella) Následující text: Stručné dejiny kozmonautiky priamou rečou (a na minciach) - 6. časť »»»
lojzo | 13.11.2009 Pá 09:39 | Ze života | trvalý odkaz | tisk
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářU komentářů prosím o dodržování těchto několika pravidel:
1. Nevkládejte vulgární komentáře, budeme je mazat.
2. Respektujte anonymitu ostatních.
3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.
4. Komentáře pište k tématu. Nesouvisející komentáře mohou být vymazány.
Lojzo, opravdu se ti vůbec nesměju, to by nebylo hezké, ale to víš, kamarádovo neštěstí… hlavně, že to dobře dopadlo!
Jo jo, na střechu u auta se nic nedává, to je nebezpečné Kolega takhle přišel o mobil. Nejsi v tom sám, lojzo! Tak ať Ti dnešek uběhne bez obdobných radovánek.
„povytláčať, popečiatkovať, podpísať“ – vzhledem k tomu, čím se živíš, bych si tipla, že to mělo i dost stránek a hlavně bylo předáváno v dost velkém počtu kopiíí… To Tě musela od podpisování i ruka bolet 
A chudák razítko!
Aneris napsal/a: v dost velkém počtu kopiíí
Správne! 6, slovom Šesť. 
Mám kamaráda, který je magnet na podobné průšvihy. Dějí se mu neustále. Na druhou stranu, je vděčným tématem hovorů. Odložením věcí na střechu auta už přišel o (aspoň co já vím): 1 x autorádio (protože je nebezpečné nechávat ho v autě), 2× klíče, 1 x peněženka s doklady, různé projekty, papíry, smlouvy atd. nepočítaně. Takže máš ještě dohánět.
Bohdan Dlouhý napsal/a: Odložením věcí na střechu auta už přišel o…
Tu pomôže jediné – kúpiť si kabriolet!
Tak to můj děda vezl plato vajec na střeše starého Wartburgu, celých pět kilometrů. Vejce přežily.
Připomněl jsi mi, jak kdysi náš kamarád našel na silnici krabici s očištěnýma hříbkama, chudáci tolik hledání, práce a pak o to takhle přijdou. Ale ještě lepší nález měl další kamarád, když našel na silnici velkou krabici a byla plná asi dvoudenních kuřat, celkem 32 kuřátek. Přišel tehdy k nám pro manžela a celý den stloukali kurník, aby je měl kam dát.
brabi napsal/a: kamarád našel na silnici krabici s očištěnýma hříbkama,
A to jeden náš kamarád postavil košíky s hříbkama pěkně za auto, že je dá do kufru. Až doma zjistil, že je tam nedal….
Odbyl sis to a zase na nějakou dobu budeš mít pokoj..já zůstala raději v pátek 13. doma – a dobrý
Jejda, úplně jsem s tebou cítila. Já takhle jednou „ztratila“ stavební povolení, když jsem ho nesla z úřadu a ještě jsem se na skok stavila v obuvi a zkoušela si nějaké boty. Za hodinu mě desky se stavebním povolením ještě čeklaly na zkoušecí židličce…
Dnes máme opäť piatok trinásteho, tak bacha!
Tohto roku už druhýkrát – a do konca sveta bude ešte minimálne jeden!
Rozcestníky
Dendrologie
Dnešný oslávenec
Fajné domy
Fejetony a povídky
Fotogalerie
Muránska planina
Rostliny
Zvířata
Nové komentáře
Oblíbené adresy
Další linky
Tento deníček pohání Redakční systém pro blog, autorkou tohoto vzhledu je Charlotte (2005). Nové úpravy, chyby a zmatky vnesl Sharkan. :)