Stručné dejiny kozmonautiky priamou rečou (a na minciach) - 5. časť

5. Na Mesiaci – Apollo 11 až 17 (1969–1972)

Zatiaľčo americký kozmický program sa po tragickom požiari Apolla 1 pomerne rýchlo pozviechal, Rusom sa po havárii Sojuzu 1 ich program pristátia na Mesiaci už resuscitovať nepodarilo. Neskôr sa mnohí odborníci, historici i novinári zamýšľali nad tým, ako by tieto „vesmírne preteky“ dopadli, keby Koroljov neumrel v januári 1966 – osobne si myslím, že názory, že pod jeho vedením by boli na Mesiaci prví Sovieti, sú nereálne a romantické. Hlavným problémom totiž neboli technické riešenia a postupy – Rusi postupne úspešne zvládli všetky letové operácie, potrebné pre pristátie na Mesiaci. Nestihli však včas vyvinúť dostatočne silnú raketu, pričom hlavným problémom bol predovšetkým nedostatok peňazí – a ten by Koroljov asi nevyriešil.

Posledný zúfalý pokus o aspoň aké-také vyrovnanie sa Američanom podnikli Rusi doslova o päť minút dvanásť – v dobe letu Apolla 11, ktoré malo dopraviť prvých kozmonautov na Mesiac: Tri dni pred ohláseným štartom tejto výpravy, 13. júla 1969, vypustili automatickú sondu Luna 15, ktorá mala nabrať na Mesiaci vzorku mesačnej pôdy a dopraviť ju na Zem – o pár dní skôr, než prinesú prvú mesačnú pôdu Američania. Žiaľ ani tento pokus nevyšiel – Luna 15 sa pri dopade na mesačný povrch rozbila. Úspech dosiahla až Luna 16 v septembri 1970, ktorá na Zem priviezla 101 gramov mesačnej pôdy. To už ale Američania mali kameňov z Mesiaca omnoho viac – Apollo 11 prinieslo 22 kilogramov vzoriek, Apollo 12 – 34 kilogramov a Apollo 14 – 43.

„Za pět set let si podle mě budou lidé pamatovat z našeho století jen jediné datum a tím bude rok 1969 – rok, kdy se lidstvo poprvé vypravilo ze Země ke hvězdám.“ – Walter Cronkite, novinár a televízny komentátor (v prieskumoch verejnej mienky koncom 20. storočia často označovaný za najdôveryhodnejšieho človeka v USA) v rozhovore pre USA Today, 1999 (1)

Prezident John F. Kennedy, iniciátor pristánia na Mesiaci. Americký obehový poldolár.

„Nemám ani v nejmenším pocit zklamání. Poletím 99,9% cesty tam a to mi úplně vyhovuje. Jsem naprosto šťasten ve funkci, která mi byla přidělena.“ – kozmonaut Michael Collins odpovedá na otázku, či nemá pocit, že má pri expedícii Apolla 11 najnevďačnejšiu úlohu (Collinsovou úlohou bolo zostať na palube veliteľského modulu na obežnej dráhe okolo Mesiaca, zatiaľčo Armstrong a Aldrin pristanú v lunárnom module na mesačnom povrchu). Spisovateľ Norman Mailer to komentoval takto: „…já měl stále pocit, že muška jeho štěstí je uzavřena za sklem disciplíny. Hraje prostě toho třetího šlechetného chlapíka, kterého ve filmu dělal Spencer Tracy.“ V tejto súvislosti je zaujímavé, že Michael Collins neskôr šancu pristáť na Mesiaci dostal – šéfkozmonaut Slayton mu ponúkol miesto veliteľa výpravy Apolla 17, Collins však odmietol (7, 19)

„Pravidla toho, co je vhodné, šla v NASA stejně hluboko jako pravidla v nemocnici – běda kosmonautovi či manželce, kteří by projevili na veřejnosti jakýkoli pocit, jenž by nedokázal znudit padesát miliónů dychtivých diváků. Existovala skutečná a správná norma chování pro každou situaci, ve které se na veřejnosti mohli ocitnout. Jasným pravidlem míry bylo: v žádném případě neříkej nic zajímavějšího, než by ve stejné situaci řekl Richard Nixon.“ – spisovateľ Norman Mailer ironicky hodnotí tlačové konferencie s kozmonautami a ich manželkami pred štartom Apolla 11 (7)

Orol s olivovou vetvičkou nad mesačnými krátermi – emblém letu Apolla 11. Americký príležitostný dolár.

„Houstone, zde základna Tranquillity. Orel přistál.“ – hlásenie Neila Armstronga po dosadnutí lunárneho modulu Apolla 11 na mesačný povrch 20. júla 1969. Názov Tranquillity si Armstrong vymyslel podľa miesta pristánia – Mora pokoja (po latinsky Mare Tranquillitatis), Orol bol volací znak lunárneho modulu (veliteľský modul, v ktorom Michael Collins zatiaľ krúžil okolo Mesiaca, bol nazvaný Columbia). Lístok s textom „Mr. President, Eagle has landed“ sa vraj v noci po pristání objavil aj na hrobe prezidenta Kennedyho (10)

„Je to, jako by se dvě dívky chtěly obléci do tanečních v telefonní budce.“ – kozmonaut Don Lind o prezliekaní kozmonautov do mesačných skafandrov v stiesnených priestoroch lunárneho modulu (15)

„Neil nepatřil k těm, kdo si dělají starosti, jak na lidi zapůsobit mluveným projevem, spokojoval se s tím, aby za něj hovořila odvedená práce. Byl tak nemluvný, že když pak udělal svůj první historický krok na Měsíci a vyslovil ono slavné „Je to malý krůček pro člověka a ohromný skok pro lidstvo“, nás, kteří jsme ho znali, ani nepřekvapilo, že pronesl tak památný výrok. My byli totiž ohromeni tím, že řekl vůbec něco.“ – Eugene Cernan, americký kozmonaut o Neilovi Armstrongovi, prvom človeku na Mesiaci (Apollo 11, 20. júla 1969) (2)

Prví ľudia na Mesiaci. Príležitostný päťdolár Marshallových ostrovov z roku 1989 k 20. výročiu letu Apolla 11.

„Nejlepší je pěkně klást nohu před nohu. Klokaní skoky oběma nohama najednou nejsou také k zahození, ale méně jsem při nich svoje pohyby ovládal. Nejdřív bylo nutno pohybovat nohama docela pomalu; největší obtíž nastane, když chcete zastavit. Musíte si pár kroků předem určit, kde chcete zůstat stát, protože se nemůžete zastavit ihned, ale teprve po dvou nebo třech krocích. Ihned také zpozorujete ztrátu rovnováhy, ale to se brzy spraví. Je zajímavé, že se dá těžko určit sklon těla. Někdy nevíte, zda se nakláníte dozadu nebo dopředu a v jakém úhlu. Vzhledem k tomu a také vzhledem k zornému poli omezenému přílbou vám mohou drobné půdní nerovnosti připadat jako hotové srázy.“ – Edwin Aldrin o chôdzi po Mesiaci (15)

„Jsem potěšen, když se dozvídám, že to stálo za zmínku v novinách.“ – kozmonaut Michael Collins z Apolla 11 reaguje na správu z riadiaceho strediska, že New York Times mal o pristání prvých ľudí na Mesiaci vôbec najväčší titulok v histórii (20)

„Nejkrásnější pro mne bylo, když se na měsíčním obzoru zase vynořil lunární modul. Teprve v tuto chvíli jsem věděl, že to dokázali – že přistáli na Měsíci a zase odstartovali.“ – Michael Collins o svojich pocitoch pri návrate Armstronga a Aldrina z Mesiaca (19)

„Přestali jsme být kosmonauty v technickém slova smyslu hned, jakmile jsme po skončení letu prošli nezbytnou karanténou. Přitom i tato dlouhodobá karanténa byla doslova rájem proti tomu, co mělo přijít. Když po mně chtěli, abych promluvil v Kongresu, byl jsem jako vyšinutý a raději bych okamžitě znovu letěl na Měsíc, než abych se jako prominentní osoba postavil k řečnickému pultu. Můj projev se zvrhl v pusté fráze. Nutili mě, abych se usmíval a choval tak, jak rozhodli propagační pracovníci. (…) Po přistání jsme byli jako pod neustálým dohledem. Před naším domem číhali reportéři s fotoaparáty a televizními kamerami. Moje děti se nedokázaly vyrovnat s tím, že usmívající se a šťastně vyhlížející muž, kterého vidí na televizní obrazovce, a uštvaný nervózní chlápek, který se občas objeví u domácího krbu, je jeden a tentýž člověk a že je to jejich otec.“ – Edwin „Buzz“ Aldrin, druhý človek na Mesiaci vo svojich memoároch (5)

Pamätný „orbitálny“ dolár Cookových ostrovov z roku 2009.

„Nikdy bych nevěřil, že s tím tak praštím. V tom zvířeném prachu nebylo vůbec nic vidět.“ – veliteľ Apolla 12 Pete Conrad o tvrdom pristání lunárneho modulu na Mesiaci. „Nic si z toho nedělej,“ – odpovedal Houston – „tady hoši od letectva se dali slyšet, že je to typickej námořnickej způsob přistávání.“ Tradičná rivalita medzi americkým letectvom a námorníctvom bola zrejmá aj v oddiele kozmonautov (20)

„Tak tohle byl možná malý krok pro Neila, ale pro mně byl obrovský!“ – kozmonaut Pete Conrad (Apollo 12, november 1969), v tom čase najnižší člen amerického oddielu kozmonautov (167 cm), reaguje pri výstupe na povrch Mesiaca na slová svojho predchodcu z Apolla 11 Neila Armstronga (8)

„Takové umouněnce na své palubě nechci!“ – kozmonaut Dick Gordon na palube veliteľskej sekcie Apolla 12 po tom, čo sa po pristání na Mesiaci vrátili Pete Conrad a Alan Bean v lunárnom module umazaní od mesačného prachu. Conrad a Bean mu teda len podali vzorky, museli sa vyzliecť donaha a spojovacím tunelom prešli len so sluchátkami a mikrofónom. (9)

Človek na Mesiaci na tohtoročnom austrálskom pamätnom dolári k Roku astronómie.

„Houstone, máme problém.“ – Jack Swigert 13. apríla 1970 z paluby Apolla 13 po tom, čo kozmickej lodi na ceste k Mesiacu vybuchla kyslíková nádrž (9)

„Jestliže nebylo pro ně dost zajímavým námětem přistání na Měsíci, nevím, proč by se teď měly tolik zabývat tím, že na Měsíci nepřistanou. Řekněte televizním společnostem, že od této chvíle až do skončení letu nepostaví na mém pozemku ani kousíček ze svých aparatur. A jestli to některé z nich způsobí nějaké problémy, vyřiďte jim, že si to budou moci probrat s mým manželem. Já ho čekám doma v pátek večer.“ – Marilyn Lovell(ová), manželka veliteľa Apolla 13 inštruuje pracovníka tlačového oddelenia NASA, čo má odpovedať na požiadavky televíznych spoločností postaviť si spojovacie antény na trávnik pred domom. Záujem o let Apolla 13 sa zdvihol potom, čo došlo k havárii a hrozilo, že kozmonauti zahynú, predtým z letu nevysielala prenos žiadna televízia (3)

„No teda, Jamesi, když se o kosmickou loď neumíš postarat líp než takhle, možná ti už žádnou nesvěříme.“ – komunikátor Jack Kerwin z riadiaceho strediska veliteľovi Apolla 13 Jamesovi Lovellovi po tom, čo po oddelení servisného modulu posádka uvidela nečakane veľký rozsah škody (kozmická loď ostala po výbuchu kyslíkovej nádrže cestou k Mesiacu v apríli 1970 ochromená, posádka strávila štyri dramatické dni prakticky bez elektriny a tepla v lunárnom module a len s vypätím všetkých síl odborníkov v riadiacom stredisku a so značnou dávkou šťastia let prežila) (4)

„Bude se jen fotografovat. Na žádné otázky vám nikdo odpovídat nebude! Konečně pochopte, že teď je tady všechno zase jako dřív.“ – kozmonaut Alan Shepard k novinárom po oznámení zloženia posádky Apolla 14. Shepard, ktorý sa ako prvý Američan dostal v roku 1961 na pár minút do vesmíru, bol neskôr z výcviku vyradený zo zdravotných dôvodov, po rokoch (a po úspečnom operačnom zákroku) sa medzi kozmonautov zase vrátil a viac-menej protekčne bol menovaný veliteľom Apolla 14. Podľa vyjadrení mnohých ľudí to bol chladný, sebecký a arogantný človek. Novinári ho pochopiteľne nemali veľmi v láske a pred jeho štartom sa v tlači objavilo konštatovanie, že Shepardovou najväčšou starosťou je, aby jeho dcéra Laura neporodila skôr než sa vráti, aby sa nebodaj nestal prvým starým otcom vo vesmíre (5)

„Jistě poznáte v mé ruce rukověť lopatky na nouzové vzorky. Nějak se stalo, že na konci je nefalšované „železo“ č. 6. V levici držím malou bílou kouli, důvěrně známou všem Američanům. Pouštím ji dolů… Oblek je tak tuhý, že nedovoluje užít obou rukou, ale pokusím se o řádné odpálení i tak.“ – kozmonaut Alan Shepard na záver pobytu posádky Apolla 14 na Mesiaci predviedol (na prekvapenie celého riadiaceho strediska) v priamom televíznom prenose prvý golfový úder na Mesiaci (poznámka pre negolfistov: golfové palice sa delia na“železá“ – tých je deväť – a „drevá“ – tie sú len štyri; pätka železa č. 6 má skosenú hranu, aby loptička letela do výšky) (20)

Emblém letu „Shepardovho“ Apolla 14 na nemeckej medaile. Shepard si do posádky vybral dvoch nováčikov – Roosa ani Mitchell dovtedy vo vesmíre neboli – a vzhľadom na Shepardovu „obľúbenosť“ medzi kolegami je pochopiteľné, že posádka si čoskoro po menovaní vyslúžila prezývku „Traja zelenáči“.

„Jime, podívej. Tady už někdo byl. To je učiněná dálnice.“ – kozmonaut David Scott k svojmu kolegovi Jamesovi Irwinovi z posádky Apolla 15, keď pri jazde na mesačnom vozidle Rover narazili na svoje stopy z predchádzajúcej vychádzky (20)

„Zatím jedinou závadou je můj skafandr. Pobryndal jsem si ho pomerančovou šťávou.“ – veliteľ Apolla 16 John Young (Young, Duke, Mattingly) komentuje priebeh letu pred pristáním na Mesiaci (apríl 1972) (10)

„Myslím, že jsem za dvacet let neměl tolik citronád co teď. Ale to ti povídám, prodělat ještě jednou takových dvanáct zkurvených dní, tak už žádný chlastat nebudu. A jestli mi nabídnou k snídani draslík, tak se pobliju. Sem tam oranžádu, to jo, to si dám říct. Ale ať jsem prokletej, jestli v ní chci být naložený jak slaneček v láku.“ – kozmonaut John Young na Mesiaci k svojmu kolegovi z posádky Charliemu Dukeovi. Novinári v tlačovom stredisku majú po záplave nezáživných technických informácií konečne čo zapisovať a komunikátor Tony England reaguje: „Orione, zde Houston. Mimochodem, máte zapnutý mikrofon.“ (20)

Emblém letu Apolla 15 na nemeckej medaile.

„Lidi tady je minerálů! Jestli jsem někdy viděl geologický ráj, tak je to tady.“ – kozmonaut a geológ Harrison „Jack“ Schmitt z posádky Apolla 17, keď po prvýkrát vystúpil na povrch Mesiaca (Schmitt bol jediným geológom, ktorý sa dostal na Mesiac) (20)

„Jako docela obyčejní zaměstnanci jsme se nasnídali, oblékli a vyrazili autem do práce, ačkoli naše strava, oblečení i vozidlo zase tak docela obyčejné nebyly.“ – Eugene Cernan o práci posádky Apolla 17 na povrchu Mesiaca (2)

„Halo, Jacku, nech toho! (…) Máš nové angažmá. Právě volali z Houstonské baletní společnosti, že tě okamžitě berou!“ – komunikátor Bob Parker po tom, čo Schmitt na Mesiaci pri dvíhaní kameňa stratil rovnováhu a pri páde sa snažil odraziť rukami od povrchu, čím jeho pohyby získali v nízkej mesačnej príťažlivosti dosť komický výraz (19)

„Von tam byl kousek takovýho exotickýho kamene, tak jsem ho sebral.“ – kozmonaut Harrison „Jack“ Schmitt ospravedlňuje svoje zdržanie pred nástupom do lunárneho modulu Apolla 17. „Ty neděláš stejně nic jinýho. Vsadím se o krk, že máš ještě nějaký šutr po kapsách.“ – odpovedal mu veliteľ letu Eugene Cernan. Po návrate do lunárneho modulu vytiahol Schmitt z vrecka ešte ďalšie dva kamene a podľa Cernanových slov si ich „láskyplne prezeral“ (20)

„Dobrá, Jacku, padáme odsud.“ – veliteľ Apolla 17 Eugene Cernan pri štarte z povrchu Mesiaca 14. decembra 1972. Skutočne posledné slová, ktoré doteraz človek na Mesiaci vyslovil (2)

(Predchádzajúca časť tu, pokračovanie o týždeň)

««« Předchozí text: Podzim na Volze Následující text: Šupinovka zlatozávojná - šupinovka zlatozávojová (Pholiota aurivella) »»»

lojzo | 8.11.2009 Ne 19:22 | Písně kosmické, Mince | trvalý odkaz | tisk