Pátá kolona…

Pěkné…. Vosy nebo fčely?

Fakt dobré! Ak to pílili v lete, pre pilčíka hodne nebezpečné.

Hezky si to hnízdo schovaly Zateplily na zimu, vytápění je drahý

Sršni. Naštěstí byl doma jen jeden hlídač, být jich tam víc, živě vidím pílčika, jak skáče šipku z vysokozdvižné plošiny rovnou do řeky pod sebou. A to by nemuselo dopadnout dobře, protože v té řece je tak sotva půl metru vody.

to je úžasný ale být bych i toho nemusela

Šmankotky rychle prýýýýýýč.

Taky jsem už natrefil na něco podobného. Ale byly to divoké včely. Jednou jsme káceli strom a 15 m vysoko byla dutina s jejich barákem. Naštěstí už bylo chladno, tak moc nevyváděly. A podruhé jsme uklízeli rozlomenou vrbu. Rozlomila se v místě dutiny také obydlené…. Bylo to v zimě, včely pomrzly a my ochutnaly jejich zásoby….

A to chceš, Bohdane, říct, že si ty potvory takhle z ničeho nic vydlabaly živou borovici? Co je k tomu vedlo? Takhle to dělají častěji?

[9] Jago : V zásadě je to přesně tak, jak říkáš. Jen to nebyla borovice, ale vrba. A nebyla (moc) živá, ale (skoro) mrtvá. Pochybuji, že by se dostaly do zdravého dřeva, využily dutin a vyhnilého vnitřku. A to má na svědomí dřevní houba, nejspíš ohňovec obecný.

Krásný ale strašný. Být nablízku, tak to by byla moje smrt.

[11] Eliza : Proč to? Máš fóbii?

No hotové umělecké dílo.. nádhera.

[10] Bohdan Dlouhý : Tak vrba? Já bych podle té kůry tipoval borovici.

Zůstaly v tom pěkném městečku ještě nějaké zdravé stromy, nebo většina dopadla takto?

Fobii ne, ale alergii na veškerá hmyzí bodnutí!

Taky bych nemusela být poblíž…naši sousedi měli pořád kolem domu sršně a nakonec našli na půdě dvě velká hnízda! Museli na to volat deratizárory.

[15] sluníčko : To víš, že zůstaly.

[16] Eliza : Tak to chápu. Taková malá potvora a dokáže zabít člověka…

[17] brabi : Letos bylo nějak přesršňováno. Likvidoval jsem dvě hnízda a i u nás na zahradě jich bylo víc než obvykle. V hmyzolapkách jich bylo v poměru k vosám tak 1:1.

Teda Bohdane, jak tak koukám – máš rizikové povolání Já bohužel fobii tohoto typu mám, takže dostat se do blízkosti takového hnízda je pro mě noční můrou. Jak uslyším slovo vosa či sršeň, nebo zaslechnu charakteristické bzučení, otřepu se hrůzou. V tu chvíli mi nějak nedochází, že bych měla být v klidu a zbytečně kolem sebe nemávat rukama.

[21] waity : Asi Tě to neuklidní, ale sršni nejsou tak moc divocí. Jednou jsem frézoval pařez a frézou jsem se jim dostal do obýváku. Utíkal jsem odtamtud a nono nic. Žádná reakce. Být to vosy, byl bych plnej bodanců.

[22] Renda : nojo, naši sršni tiež nie sú nejak moc zlí. bývajú u nás na chate na povali.

[5] Bohdan Dlouhý : mal šťastie. v tomto prípade by sa asi dosť hnevali.

[22] Renda : Díky Rendo…příště až na chatičce poletí kolem lehátka a na něm mého polonahého opalujícího se těla sršeň (já jim říkám svině), budu už klidnější

Waty, vzpomínáš jak jsme si začaly se sršni jednou v lese? Vážení přátelé, jednoho krásného dne jsme šly já a mé dvě dcerušky necestou lesem. Jak máme ve zvyku, prostě napříč, což je sice nepohodlné zato welmi dobrodružné a já uprostřed vstoupila do sršního hnízdečka. 4 po zuby ozbrojené vrtulníky vystoupaly přímo před naše oči, já upustila klíče od chaty a obratem čelem vzad si vyzula kecku. Děti i já jsme se daly na úprk každá jiným směrem já s jednou nohou bosou. Nikomu se nic nestalo, jen jsme několik hodin dumaly ve skrytu nedaleké houštiny, kterak si vyzvednout klíče

[26] Sara : to si setsakramentsky dobře pamatuju

Si pamtuju, jak jsem jednou šel po louce a na jedné kytce jsem uviděl včelu, tak jsem jí sledoval. Najednou přiletěl sršeň, včele ukousl hlavu a s se zbytkem odletěl pryč.