Stručné dejiny kozmonautiky priamou rečou (a na minciach) - 2. časť

2. Od Gagarina po Leonova (1961–1965)

V októbri 1957 zažila Amerika šok, keď v Sovietskom zväze vypustili na obežnú dráhu Zeme prvú umelú družicu Sputnik. Ďaľšia rana americkému sebavedomiu prišla v apríli 1961, keď sa prvým človekom vo vesmíre stal Rus Gagarin. Najvyšší sovietsky vládca Nikita Chruščov rýchlo pochopil, že kozmonautika sa okrem vojenského využitia dá výborne využiť aj ako nástroj propagandy a „vesmírne preteky“ plne podporoval. Na druhej strane však požadoval stále nové a nové úspechy a rekordy (zašlo to až tak ďaleko, že keď Američania začali hovoriť o príprave dvojmiestnej kozmickej lode Gemini, Chruščov nariadil vypustiť loď hneď s troma kozmonautami – a Koroljovova konštrukčná kancelária bola nútená napchať do mierne upraveného, pôvodne jednomiestneho Vostoku troch chlapov bez skafandrov a vystreliť ich na obežnú dráhu ako „kozmickú loď novej generácie“ Voschod).

„Když mě spatřily ve skafandru, jak za sebou při chůzi vleču padák, začaly ve strachu couvat. Řekl jsem jim, aby se nebály. Jsem sovětský člověk jako vy, přistál jsem z vesmíru a musím najít telefon, abych mohl zavolat do Moskvy.“ – prvý kozmonaut sveta Jurij Gagarin popisuje stretnutie s roľníčkou a jej dcérkou po pristání 12. apríla 1961 (9)

„Nikdo není více otráven než já. (…) Rusové mají velké nosné rakety, které jim umožnily dosáhnout prvenství při vypuštění Sputniku a nyní též při vyslání prvního člověka do vesmíru. My, alespoň v to doufám, budeme schopni uskutečnit takový čin ještě letošního roku, aniž bychom ohrozili něčí život. Ale jsme pozadu (…) a situace bude stále horší. Potrvá ještě nějaký čas, než sa začne zlepšovat a než Rusy dohoníme.“ – prezident Kennedy na tlačovej konferencii po Gagarinovom lete. V skutočnosti sa Američanom podarilo vyslať človeka na obežnú dráhu Zeme až vo februári 1962, predtým dvaja ich kozmonauti do vesmíru len na pár minút „nakukli“ (20)

Kozmická loď Vostok na nádhernom trimetalovom (striebro, tantal, zlato) kazašskom 500 tenge z roku 2008. Ďaľšie „gagarinovské“ mince ste už dúfam videli tu.

„Ne! Ne, proboha, to nesmíš udělat! Doktoři říkají, že jestli to uděláš, tak jim zkratuješ všechny kontakty!“ – komunikátor Gordon Cooper kozmonautovi Alanovi Shepardovi. Shepard bol po niekoľkých odkladoch štartu už vyše troch hodín zavretý a pripútaný v kozmickej lodi (bolo to 5. mája 1961 a išlo o prvý americký let človeka do vesmíru, aj keď len po balistickej krivke), potreboval močiť a jediným východiskom podľa neho bolo pustiť to do skafandra. Na Cooperovu odpoveď reagoval slovami „Tak jim řekni, ať vypnou elektriku!“, čo nakoniec aj spravili a Shepard si mohol uľaviť (6)

„Je velice uklidňující, když si uvědomíte, že vaši bezpečnost zaručuje firma, která nabídla při vládní zakázce dodávku za nejnižší cenu.“ – prvý americký kozmonaut Alan Shepard o dôvere ku kozmickej technike (9)

„Podľa programu som mal obedovať pri treťom oblete. V kabíne neboli taniere, ani lyžice či vidlička alebo obrúsky. Vystrel som ruku k zásobníku s potravinami a vzal som prvú tubu. Bola v nej polievka – pyré. Vytláčal som si ju do úst ako zubnú pastu. Ako hlavné jedlo som takým istým spôsobom zjedol mäsovú paštétu a obed som zapil šťavou z čiernych ríbezlí. Niekoľko kvapiek šťavy sa „vylialo“. Bolo zaujímavé pozorovať, ako plávajú vo vzduchu a trošičku sa chvejú.“ – druhý sovietsky kozmonaut German Titov (Vostok 2, august 1961) absolvoval let dlhý 25 hodín a stal sa prvým kozmonautom, ktorý vo vesmíre jedol i spal. Šťava z čiernych ríbezlí sa na palubách sovietskych (a následne ruských) kozmických lodí objavuje pravidelne dodnes, Američania dávajú prednosť pomarančovej šťave (s ňou sa ešte stretneme na Mesiaci ) (17)

„Zde Friedship 7. Prosím, abyste za 45 sekund předali ode mne tuto zprávu. Je určena pro velitelství námorní pěchoty ve Washingtonu. Sdělte jim, že mám povinné čtyři hodiny za měsíc odlétané a že žádám, aby mně je zaplatili. Přepínám.“ – hlásenie Johna Glenna z paluby Mercury – Friendship 7 po štyroch hodinách trvania prvého „skutočného“ amerického letu do vesmíru (pred ním síce štartovali Alan Shepard a Virgil Grissom, ale tí absolvovali len krátke, cca pätnásťminútové balistické „skoky“, zatiaľčo Glenn 20. februára 1962 trikrát obletel Zem) (3)

„Vůbec to pro mě nebyl problém, naopak, myslím si, že jsem konečně našel živel, do kterého patřím.“ – kozmonaut John Glenn o beztiažovom stave (7)

„Bylo jasné, že se něco trhá při sestupu na okraji kabiny. Hořící sedmi až osmipalcové kousky se trhaly a svištěly kolem okénka. Snažil jsem se sedět bez hnutí, abych uvolňoval co nejmíň dodatečného tepla z vlastního těla. Potil jsem se však odzhora dolů. Když jsem spatřil kusy brzdících raket, napadlo mne, zda se skutečně ten ochranný beryliový štít nepoškodil. Když se to tak vezme dohromady, mohl to být velmi ošklivý den.“ – prvý „skutočný“ americký kozmonaut John Glenn popisuje návrat zo svojho letu (15)

„Při druhém a třetím obletu Země vyslal soudruh Nikolajev pozdravy národům Afriky, socialistických zemí, hlášení ÚV KSSZ o průběhu letu a pozdravy národům latinské Ameriky. Při čtvrtém obletu přijal blahopřání soudruha Chruščova.“ – zo správy agentúry TASS o lete tretieho sovietskeho kozmonauta Andrijana Nikolajeva (Vostok 3, august 1962) (20)

Prvá kozmonautka sveta Valentina Tereškovová na sovietskom pamätnom rubli z roku 1983.

„Komsomol a partaj tě docela zkazily!“ – kandidátka kozmického letu Valentina Ponomarevová svojej kolegyni Valentine Tereškovovej. Z denníka veliteľa výcviku sovietskych kozmonautov generála Nikolaja Kamanina vyplýva, že táto veta bola jedným z rozhodujúcich dôvodov, prečo pri výbere prvej kozmonautky dostala prednosť Tereškovová (ktorá mimochodom let nezvládla a nadlho zostala kozmonautkou jedinou) (5)

„Ponomarevová není svatá, má naopak hodně nedostatků, kvůli kterým jsme na první let neposlali ji, ale Tereškovovou, která byla sice hůře připravena, ale měla výrazné a výtečné kvality člověka a komunisty.“ – generál Kamanin vo svojom denníku v roku 1965. (Drobná poznámka: Niektoré iné pramene uvádzajú meno Valentiny Ponomarevovej v – podľa mňa správnom – tvare Ponomarjovová. Po kratšej úvahe som ponechal znenie podľa citovaného prameňa.) (5)

„Všechny důležité manévry jsme se učily neustále dokola, ale nikdy jsem vlastně zcela přesně nevěděla v jakém pořadí se má co dělat.“ – Valentina Tereškovová v rozhovore pre Kölnische Rundschau v roku 1990. (Tereškovová pôvodne absolvovala len sedem tried základnej školy, ôsmu triedu vychodila po večeroch popri zamestnaní – ale to dopĺňam len tak, bez súvislosti s jej výrokom. A aby to nevyzeralo, že som proti nej zaujatý, dodám, že po svojom kozmickom lete vyštudovala dokonca Vojenskú leteckú akadémiu.) (5)

Zakladateľ a „duša“ sovietskej kozmonautiky, hlavný konštruktér Sergej Koroljov; ukrajinská príležitostná dvojhrivnovka z roku 2007.

Najpoužívanejšia sovietska raketa R-7 („R“ ako „Rodina“, čiže Vlasť, nie ako „Raketa“) na opačnej (lícnej) strane predošlej mince.

„Kdo poletí bez skafandrů?“ – otázka Sergeja Koroljova potom, čo mu šéfprojektant kozmickej lode Vostok Konstantin Feoktistov predložil „jediný spôsob, ako do kabíny Vostoku vmestnať troch kozmonautov“ – nahradiť katapultovacie sedadlo ľahkými sedačkami a skafander jednoduchými kombinézami. „Já.“ – odpovedal mu Feoktistov. Vo Voschode potom (12. októbra 1964, takže zajtra bude 45. výročie) skutočne odštartovali profesionálny pilot-kozmonaut Vladimir Komarov a s ním prví dvaja civilisti – projektant Feoktistov a lekár Boris Jegorov.
Kozmický let Voschodu, vyvinutého (ako som už vyššie spomínal) na priamy podnet Chruščova, bol rizikovejším než lety predošlé – na rozdiel od predošlých kozmických lodí neposkytoval Voschod žiadnu možnosť záchrany posádky v prípade havárie počas štartu, a Feoktistov ako šéfprojektant si toho bol samozrejme dobre vedomý. Mimochodom, Feoktistov svoju smrť už raz predtým prežil – počas druhej svetovej vojny, v júli 1942, ho ako 16-ročného Nemci odsúdili na smrť za špionáž. Strelec z popravčej čaty však nemal presnú mušku a Konstantin neskôr s prestreleným hrdlom vyliezol z jamy plnej mŕtvol a preplával na druhý breh rieky k svojim (12, 3)

„Když zavřete oči, zdá se vám, že stojíte na hlavě.“ – kozmonaut Boris Jegorov (Voschod, 1964) popisuje bezváhový stav (15)

„Svět opět tleskal. Třímístná loď ovšem jakoby byla a současně nebyla. Ve skutečnosti šlo totiž jen o cirkusové číslo, protože tři lidé nemohli na oběžné dráze udělat žádnou užitečnou práci.“ – Koroljovov zástupca (a po jeho smrti nástupca) Vasilij Mišin o lete Voschodu. Iróniou osudu je, že práve počas tohto letu bol „duchovný otec“ Voschodu Nikita Chruščov palácovým prevratom zosadený zo svojich funkcií a kozmonautov po pristání slávnostne vítali noví kremeľskí vládcovia Leonid Brežnev a Alexej Kosygin, pre ktorých to bolo prvé oficiálne vystúpenie na verejnosti v nových funkciách (12)

Alexej Leonov počas svojej „kozmickej vychádzky“ na zberateľskom dolári Cookových ostrovov z roku 2009.

„Bylo mi jasné, že musím snížit tlak uvnitř skafandru, ale nevěděl jsem o kolik. Kdybych to přehnal, začala by mi vřít krev v těle a byl by se mnou amen. Ale musel jsem to udělat. Na Zemi jsem nic neohlásil. Znal jsem situaci lépe než kdokoli jiný." – sovietsky kozmonaut Alexej Leonov o svojom výstupe do vesmíru, ktorý podnikol ako prvý človek v histórii 18. marca 1965 z paluby Voschodu 2 (späť do lode sa dostal na siedmy pokus, v priebehu svojej „vychádzky“ schudol o 6 kg a vypotenej vody mal v skafandri po kolená) (3)

(Predchádzajúca časť tu, pokračovanie o týždeň)

««« Předchozí text: Stručné dejiny kozmonautiky priamou rečou (a na minciach) Následující text: Úsměvy na silnicích pokračují »»»

lojzo | 11.10.2009 Ne 00:02 | Písně kosmické, Mince | trvalý odkaz | tisk