Stručné dejiny kozmonautiky priamou rečou (a na minciach)

S výrokmi ako „Je to malý krok pre človeka, ale veľký skok pre ľudstvo“ alebo „Houston, máme problém“ ste sa už asi stretli všetci. V kozmonautike, ako napokon vo všetkých oboroch ľudskej činnosti platí, že za všetkými tými technickými vymoženosťami a vedeckými objavmi sú (viac či menej obyčajní) ľudia. Okrem dvoch horeuvedených odznelo za tých vyše päťdesiat rokov, ktoré už ubehli od štartu prvej družice, aj množstvo ďaľších výrokov, ktoré stoja za prečítanie. Niektoré hlbokomyseľné a vážne, niektoré dramatické a niektoré úsmevné (nie vždy zámerne).
Tak ma napadlo dať k dnešnému výročiu vypustenia prvej umelej družice dohromady také malé dejiny kozmonautiky vo výrokoch ľudí okolo nej (a občas pridám nejakú perličku, týkajúcu sa letu, pri ktorom ten-ktorý výrok odznel). Snáď to zaujme aj tých z vás, ktorí ku kozmonautike až tak blízko nemajú.

Na úvod tri technické poznámky:
1. Výroky ponechávam v jazyku zdroja, z ktorého citujem – a vzhľadom na to, že takmer všetky citované knižky a časopisy som čítal v češtine, v priamej reči bude tento jazyk výrazne prevládať. Kompenzujem to vysvetlivkami v slovenčine. Takisto zachovávam pravopis, niektoré výroky sú (predpokladám, že schválne ) preložené hovorovým štýlom.
2. Číslo v zátvorke za každým výrokom je zdroj, z ktorého som daný výrok prevzal (niektoré výroky sa vyskytujú vo viacerých knižkách, pričom preklady sa obvykle mierne líšia)
3. „Komunikátor“ (Američania mu hovoria CapCom, čo je skratka z „Capsule Communicator“, neviem ako tomuto človeku hovoria Rusi, tipujem že nejako ako „operator radioupravlenija s ekipažom na bortu kosmičeskogo korablja“) je označenie spojára – človeka v riadiacom stredisku, ktorý v priebehu kozmického letu komunikuje s posádkou (obvykle v tejto funkcii slúžia kozmonauti, ktorí práve neabsolvujú intenzívnu prípravu na kozmický let).

1. Od von Brauna po Gagarina (1943–1961)

Či sa nám to páči alebo nie, základy praktickej kozmonautiky boli položené v nacistickom Nemecku počas druhej svetovej vojny. Začiatkom 20. storočia sa síce raketovému pohonu a teoretickým úvahám o cestovaní vesmírom venovali niekoľkí osamelí velikáni (dnes sú za najvýznamnejších priekopníkov považovaní Rus Konstantin Ciolkovskij, Američan Robert Goddard a Nemec Hermann Oberth), ale až Oberthov žiak a spolupracovník Wernher von Braun dal v priebehu druhej svetovej vojny dohromady tím odborníkov, ktorému sa podarilo skonštruovať prvú prakticky použiteľnú raketu. Smutným faktom je, že svoju kariéru zahájila ako Hitlerova „zbraň odplaty“.

Jeden z teoretikov kozmonautiky Konstantin Ciolkovskij na sovietskom rubli z roku 1987. Foto: © lojzo, 2009

„Zdá se to být téměř přírodní zákon, že všechny vynálezy, které mohou být v budoucnu využity pro civilní účely, vznikají jako zbraně.“ – Wernher von Braun v roku 1947 v prednáške Budúci rozvoj raketovej techniky (1)

„Teď už nám jenom stačí posunout cílovou oblast o 180 kilometrů dál na sever a problém je vyřešen.“ – Wernher von Braun v roku 1943, po tom, čo jeho raketa A-4 (V-2) pri jednom zo skúšobných letov explodovala tesne po štarte nad štartovacou rampou základne Peenemünde (1)

„Göring měl jisté kouzlo. Svým způsobem se o něm dokonce dalo říct, že byl sympatický. S tím svým silným parfémem a křiklavými uniformami mi vždycky připadal trochu jako nějaký renesanční vládce, který se narodil ve špatné době. Byl to reinkarnovaný Borgia, miloval dobré jídlo a pití, byl mecenášem umění – a tu a tam někomu jen tak pro zábavu nasypal o půlnoci do vína trochu jedu.
Goebbels byl ďábelsky inteligentní a velmi dobře si uvědomoval, jakou má moc. Pamatuji si, jak se jednou chvástal, že „za tři dny zvládne změnit názor tohoto národa“. Himmler mi připomínal Robespierra – byl to polovzdělaný fanatik, který skutečně věřil, že vyhlazení Židů je správná cesta. Jsem si jist, že zemřel bez nejmenších výčitek kvůli tomu, čeho se dopustil.“ – Wernher von Braun o nacistických pohlavároch, ktorí sa občas objavili v Peenemünde. (Poznámka lojza: Ja viem, že tento výrok sa netýka kozmonautiky, ale zaujal ma, tak som si dovolil ho sem prepašovať. ) (1)

„V-2 byla výborná raketa. Jedinou chybou bylo, že přistávala na nesprávné planetě.“ – Wernher von Braun po skončení vojny hodnotí kvality svojej rakety (1)

„Prohlídka Peenemünde v květnu a červnu 1945 ukázala, že skutečný rozmach prací v raketové technice v Německu o mnoho převyšoval naše představy. (…) Ani my, ani Američané, ani Britové jsme do roku 1945 neuměli stavět kapalinové raketové motory o tahu přes 1,5 tuny. Dokonce i ty, které jsme zvládli, měly malou spolehlivost, sériově se nevyráběly a žádná zbraň se na jejich základě nedělala. A v té době Němci úspěšně produkovali kapalinové motory o tahu 27 tun, tedy víc než osmnáctkrát silnější. Přitom zvládli jejich sériovou výrobu.“ – Boris Čertok, sovietsky raketový konštruktér (neskôr zástupca faktického šéfa ruskej kozmonautiky Sergeja Koroljova) vo svojich memoároch (16)

„Udělejte hlavním konstruktérem těch střel Koroljova.“ – doporučuje raketový konštruktér Jurij Pobedonoscev vplyvnému (a Stalinovi blízkemu) Dmitrijovi Ustinovovi. Šéf vojnovej výroby Ustinov však váha: „Jenže ten seděl. (…) Není ustrašený? Nebude se bát?“ „Koroljov se nebude bát nikoho! Naopak všichni se budou bát Koroljova.“ – komentuje to neskôr Koroljovov spolupracovník Vasilij Mišin (3)

„Když jsme vyhráli druhou světovou válku, nezískali jsme žádné území, nezískali jsme žádné lodě, žádné továrny, žádné zlato, žádnou válečnou kořist. Získali jsme jen jeden velmi důležitý bonus. Získali jsme tým 117 profesionálních vědců a inženýrů pod vedením mistra Krysaře – Wernhera von Brauna. Tým, který pomohl Spojeným státům stát se světovým lídrem ve vesmíru.“ – Edward Uhl, jeden z vynálezcov protitankových striel bazuka, neskôr šéf leteckej firmy Fairchild Industries, o význame von Braunovej skupiny pre americkú kozmonautiku (1)

„Zajali jsme špatné Němce!“ – nemenovaný americký generál, ktorý evidentne názor pána Uhla nezdieľal, v reakcii na štart prvej umelej družice – sovietskeho Sputniku – 4. októbra 1957 (3)

Prvá umelá družica Sputnik na vydarenej českej pamätnej dvestokorune z roku 2007. Foto: © lojzo, 2009

„Nějaké železo, které lítá tam nahoře, mě nezajímá.“ – prezident USA Dwight Eisenhower v reakcii na štart Sputniku. Generál Eisenhower samozrejme vedel doceniť vojenský význam družice, nechcel však prispievať k frustrácii, ktorá v USA po štarte Sputnika zavládla. Dôsledkom jeho deklarovaného postoja bolo, že v očiach verejnosti vyzeral ako blbec (10)

„Římská říše vládla světu, protože dokázala stavat cesty. Později, když se lidstvo přesunulo na moře, bylo dominantní silou britské impérium, protože mělo lodě. A teď si komunisté vytvořili předmostí ve vesmíru. (…) Člověka nesmírně uklidní, když slyší, že příští rok vypustíme „lepší“ satelit. Možná bude mít i chromované hrany a automatické stěrače předního skla.“ – vodca demokratickej väčšiny v Senáte (a neskorší prezident USA) Lyndon Johnson reaguje na bagatelizovanie významu Sputniku zo strany prezidenta a vlády (1)

„Otec družice? To je přece všechen sovětský lid!“ – sovietsky generálny tajomník Nikita Chruščov na žiadosť švédskej Akadémie vied o oznámenie mena konštruktéra Sputniku, aby ho mohla navrhnúť na Nobelovu cenu. Skutočný hlavný konštruktér, zakladateľ a vedúca osobnosť sovietskej kozmonautiky Sergej Koroljov ostal utajený až do svojej smrti v januári 1966 (3)

Opäť Sputnik – tentokrát pamätných kazašských 500 tenge, takisto z roku 2007. Foto: © lojzo, 2009

„Dostávám asi deset dopisů denně. (…) Jedna paní psala, že Bůh nechce, aby člověk opustil Zemi, a je prý ochotná se vsadit o deset dolarů, že to člověk nedokáže. Odpověděl jsem ji, že pokud je mi známo, o letech do kosmu se v bibli nepíše nic, ale zato se v ní jasně odsuzuje sázení.“ – Wernher von Braun v rozhovore pre časopis Life, november 1957 (1)

„Po letu Lajky přišlo do Akademie věd takřka 3 500 přihlášek – od vězňů, cizinců a mnoha organizací – na kterých stálo: Nemusíte mne zachraňovat, jenom mne pošlete do vesmíru.“ – profesor Vladimir Jazdovskij, ktorý viedol sovietske lekársko-biologické experimenty na výškových raketách, o lete prvého živého tvora – psa Lajky – do vesmíru (Sputnik 2, november 1957). Mimochodom, pred svojím štartom do kozmu bol tento pôvodne túlavý psík nazývaný najprv Limončik a neskôr Kudrjavka. Meno Lajka sa objavilo až v správe TASSu po štarte (3)

„Čím víc času od těch dob uplynulo, tím víc mi je to líto. Let nám nepřinesl tolik nového, aby to ospravedlnilo smrt toho psa.“ – Oleg Gazenko, expert na kozmickú medicínu, ktorý mal hlavné slovo pri výbere psa (Lajky) pre kozmický let. Rusi dlho tvrdili, že Lajka umrela po siedmich dňoch letu, keď jej došli zásoby potravy a kyslíku; až v roku 2002 priznali, že pri oddeľovaní družice od nosnej rakety došlo k poškodeniu tepelnej izolácie a Lajka zahynula asi šesť hodín po štarte pôsobením horúčavy a stresu (9)

Sputnik do tretice – pamätný dolár Cookových ostrovov, vydaný rovnako ako predošlé dve mince k 50. výročiu v roku 2007. Je to prvá minca zo série „orbital coins“ (už ste tu mohli vidieť Gagarinov Vostok), vonkajšie medzikružie mince s družicou sa otáča okolo stredu so Zemeguľou. Foto: © lojzo, 2009

„Proč tam někdo nejde, nenajde tu věc a neumlčí ji?“ – fejtonistka Dorothy Kilgallen(ová) potom, čo (po šoku Ameriky z dvoch úspešných vypustení sovietskych družíc) nosná raketa prvej americkej družice Vanguard 6. decembra 1957 na štartovacej rampe vybuchla, družica bola vymrštená do vzdialenosti pár desiatok metrov, odkotúľala sa medzi palmy a začala vysielať svoje rádiové signály. Po tomto neúspechu dostal „zelenú“ von Braunov tím a 31. januára 1958 úspešne vypustil prvú americkú družicu Explorer (6)

„To je jediný muž vedle prezidenta, jemuž by Kongres uvolnil miliardu dolarů.“ – odborný „raketársky“ časopis Missile Design and Development hodnotí von Braunovu popularitu a prestíž v roku 1959 (3)

Názov životopisného filmu o von Braunovi z roku 1960 – Mířím ke hvězdám – doplnil komik Mort Sahl dodatkom „…ale občas minu a trefím Londýn!“ (1)

„Pojechali.“ – Jurij Gagarin tesne po tom, čo na palube kozmickej lode Vostok vyštartoval 12. apríla 1961 ako prvý človek v histórii do vesmíru (3)

(Pokračovanie o týždeň)

««« Předchozí text: Štvrtý október v dejinách Následující text: Stručné dejiny kozmonautiky priamou rečou (a na minciach) - 2. časť »»»

lojzo | 4.10.2009 Ne 17:54 | Písně kosmické, Mince | trvalý odkaz | tisk