Letní deprese

To se tak jednou před třinácti lety a jedním měsícem zmocnila mne a mého kamaráda ukrutná letní deprese. A takto to dopadlo.

---

---

Prší.

Australští domorodci hrají golf ve dvaačtyřicetistupňovém vedru a popíjejí přitom Jacka Danielse.

Stupně jsou Celsiovy a Jack Daniels má dvanáct let.

Prší.

A moje boty značky Niké provlhají.

Prší.

Mám hlad a žízeň a v kapse ani čtvrťák.

V opuštěné zahradě roste prastará třešeň.

Přelézám plot a o trčící drát si natrhávám svoje džíny značky Levi Strauss, které jsem ukradl ze šňůry, kde se sušily.

K čertu s nimi.

Stejně byly mokrý.

Jako ostatně všechno na mně.

K čertu se vším na mně.

K čertu se mnou.

Taky jsem mokrý.

Seskakuji z plotu a jdu k třešni.

Chvíli to vypadalo dost dobře, ale pak se odkudsi vynořil ten obrovský dobrman.

Utíkám k tomu stromu a tři kroky před ním moje provlhlé boty značky Niké po čemsi kloužou a já padám na záda.

Dobrman stojí nade mnou a zlomyslně se mi šklebí do obličeje.

Ležím a bojím se pohnout.

Přes ruku mi pomstychtivě přelézá šnek.

To, na čem jsem uklouzl, byl jeho brácha.

Svině.

Ten jeho brácha.

Tenhle taky.

Všichni šneci jsou svině.

Mají na zádech bejváky, do kterých jim neprší.

Na mě prší.

A australští domorodci si klidně hrají golf ve dvaačtyřicetistupňovým vedru a popíjejí k tomu Jacka Danielse.

Dvanáctiletýho.

Já ležím pod dobrmanem a přemýšlím, za jak dlouho se ta slina, co mu visí z huby, utrhne.

Utrhla se brzy.

A trefila se přesně.

Ještě že prší.

Poslední třešeň na stromě sezobl kos a odnesl si ji do budky.

Taky má svůj bejvák, do kterýho mu neprší.

Svině.

Já bejvák nemám.

A prší.

Ani necítím, jak mi dobrman močí na moje džíny značky Levi Strauss.

K čertu s nimi.

Stejně byly ty kalhoty kradený.

A roztržený.

Dobrmana jsem přestal asi zajímat, protože s pohrdavým úšklebkem odchází.

Zalézá do boudy.

Bodejť.

Přece prší.

A on má v boudě sucho.

Svině.

Šnek už je v trapu.

Někde v trávě si složil svůj bejvák a schoval se tam.

Do sucha.

Zato na mě prší.

Kos vyplivl z budky pecku.

Mám hlad a žízeň a provlhlý boty a pochcaný kalhoty.

Od dobrmana.

A slinu na ksichtě.

Taky od dobrmana.

Opatrně vstávám.

Dobrman po mně z boudy pošilhává a čeká, co bude.

Tuší legraci.

Nezklamu ho.

Když se drápu na strom, kde kos přece jenom pár třešní zapomněl, urval jsem podrážku na své botě značky Niké.

Třešně jsou červavý a ke všemu pořád prší.

Z otevřeného okna přes ulici je slyšet televizi.

Brendon a Brenda Walshovi mají piknik kdesi ve žhavém Beverly Hills.

Jim tam neprší.

Tady prší.

Brenda popíjí suché martini a přikusuje k němu opečený steak.

Brendon popíjí suché martini a přikusuje k němu opečený steak.

Reklamní blok zahajují polévky značky Knorr.

Já mám hlad a žízeň a pochcaný kalhoty a urvanou podrážku a v kapse ani čtvrťák.

Červavý třešně jsou vlastně docela fajn jídlo.

Škoda, že jich není víc.

Zatracenej kos.

Utrženou podrážkou na mé botě značky Niké zachytávám o suk a ztrácím balanc.

Chytám se větve nade mnou.

Třešeň je velmi velmi stará a větev velmi velmi suchá.

Zase padám.

Tentokrát hlouběji.

A tvrději.

Dobrman se ohromně baví.

Znovu jsem si narazil záda.

V televizní reklamě nějaký mladý párek obdivuje vodní lůžko značky Aquabed. Debilové.

Já ve vodě ležím a nic extra to není.

Studí to.

A tlačí to.

Pořád prší.

Mám hlad a žízeň a pochcaný kalhoty a urvanou podrážku a naražený záda a v kapse ani čtvrťák.

Nejraději bych se šel utopit, ale nenávidím vodu.

Prší.

««« Předchozí text: My sa nebojíme Následující text: CROESO-I-CYMRU aneb VÍTEJTE VE WALESU – 1. část »»»

Bohdan Dlouhý | 11.8.2009 Út 23:09 | Ze života | trvalý odkaz | tisk