Haló, mladá paní,
jestlipak jste dobře impedančně přizpůsobená?
Cesty lidí k různým koníčkům jsou křivolaké všelijak. Dalo by se říci, že já jsem k jenomu takovému, doslova koňovi, přišla jako slepý k houslím. Přistěhovala jsem se kdysi do domečku k manželovi, do vesnice, kde jsem neznala ani živou duši, manžel odfrčel na hodně dlouhý čas na montáže, ze kterých se vracíval tak jednou do měsíce a já nemohla z domu ani na krok, dcera Mína byla tehdy ještě malinká.
Pro člověka jako já to byl docela nářez, takhle z ničeho nic se dostat do jakési „izolace“ bez lidí. Zná někdo to obrovské ticho ve velkém domě, stojícím na pozemku bez sousedů, které je snad i hmatatelné? Do té doby jsem neznala nic než panelák a to je takové kolektivní žití, pořád někdo chodí po schodech, vedle klepou řízky, nahoře se hádají nebo milují, pode mnou vrtají díry na police, ve třetím spálila Jarka cibulku a děti Novotných se rvou pod oknem.
V novém domě nic. Měla jsem chvílemi pocit, že když teď hned umřu, přijdou na mě až tak za 3 neděle, až přijede manžel z dalekých krajin.
Učila jsem se s tím tichem žít, ale vůbec mi to nešlo. Jak jsem dala Mínu spinkat, najednou ho bylo kolem mě nějak moc. Nepomáhalo ani puštěné rádio nebo televize. S tichem se vkrádala i samota a začínalo být zle.
Přelomovým dnem byl jeden návrat manžela z montáže, pamatuji si to jako dnes, i když už je to dlouhých 17 let.
Vytáhl tehdy z tašky nějakou černou krabici s dvěma knoflíky, anténu s magnetickou patkou a prý, že je to jakási CB občanská vysílačka. Zapojil k tomu autobaterii, aby to mělo nějaké napájení, anténu přicvakl na pozinkovaný venkovní parapet, zapnul černou krabici značky Allan a asi hodinu kroutil jedním z knoflíků a poslouchal šum, chrastění a všelijaké vrčení. Moje pohrdavé „pchchch“ odsoudilo vysílačku ten víkend na okraj jeho zájmu a než odjel, už na ni nesáhl.
V dalších dnech jsem kolem divného krámu chodila, až mi to nedalo a zkusila to zapnout. A vida, hned na druhém kanále zcela nepochopitelně hulákala nějaká manželka na svého chlapa, že není doma na večeři. Byl to tak silný, jasný signál, až jsem se lekla, že jsem vstoupila někomu do kuchyně. Šmírácky jsem si hádku vyslechla a náhle jim do toho vstoupil někdo jiný, začalo se klábosit o nové anténě, co si dotyčný příchozí dal zrovna na střechu a pak se do toho přidali ještě další a bylo vidět, že se dobře znají. Zcela překvapeně jsem nakonec s touhle partou, náhodně ulovenou v éteru, strávila celý večer až někdy do půlnoci. A druhý den zas a tak celý týden, začínala jsem už jednotlivé lidi znát podle jejich volacích jmen. Pokračování je asi jasné. To nemohlo dlouho trvat, abych také jeden večer nevzala do ruky mikrofon a neřekla kouzelné slůvko „brejk“, jímž se hlásí nový člověk do debaty. Hned se do protivky ozvalo „pojď, brejku“ a já se ohlásila svým jménem a můj nový život začal. Když jsem nemohla já z domu, vysílačka mi umožnila být s lidmi (ze kterých se časem stali dobří přátelé), alespoň takhle v éteru a to bylo moc fajn.
Stala se z nás dobrá parta lidí zapálených pro jednu věc začali jsme se scházet i v reálu, to se přece musí, obhlédnout, co má kolega za napájecí zdroj, jak má udělaný držák na anténu a jak vlastně vypadá jeho nový napájecí superzdroj, co ho tady v okolí nikdo nemá. A já si najednou na ticho v domě ani nevzpomněla, měla jsem plnou hlavu přizpůsobovacích koeficientů na koaxiál s impedancí 75 ohmů, když nemám ten správný 50ti ohmový, řešila jsem zda používat konekory „PL“ nebo „N“ a zda je moje modulace průraznější s elektretovým mikrofonem nebo ne.
Úplně mě tahle nádherně technická zábava vtáhla do svých pravidel i záludností a já jsem pochopila, že stojím na tom úplně nejnižším schůdku komunikace v éteru a že budu-li chtít, mám fantastickou možnost poznat takhle celý svět.
Začala jsem se intenzivně učit na složení radioamatérských zkoušek a těšila se, jak jednou zavolám do éteru svoji opravdovou radioamatérskou značku a ozve se mi někdo z veliké dálky a prohodíme spolu pár slov, předáme si kódy míst, odkud vysíláme, jaké máme zařízení, svoje jména… mělo to pro mě nádech opravdového dobrodružství.
Svým nadšením jsem strhla i pár kluků ze svého okolí a šli jsem do toho. Po půl roce učení a shánění podkladů, co se vlastně po takových adeptech na úspěšné složení zkoušky chce, jsme došli ke zdárnému konci a éra vysílání začala naplno.
Chudák manžel se nestačil divit, co mu náhodně koupené „síbíčko“ udělalo s manželkou, ale protože je chlap od elektřiny, plně mi tehdy poskytoval technické zázemí, bez jeho pomoci by to nešlo. Už jen proto, že desetimetrový stožár se šestimetrovou anténou nahoře, sám člověk na kopci nepostaví.
A o tom, jak to nádherně pokračovalo a neslavně skončilo, zase příště.
««« Předchozí text: Amorphophallus rivieri - zmijovec Následující text: Nikdy není příliš brzy na to, aby se nemohlo začít se sexem »»»
Koala | 12.3.2009 Čt 13:55 | Ze života | trvalý odkaz | tisk
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářU komentářů prosím o dodržování těchto několika pravidel:
1. Nevkládejte vulgární komentáře, budeme je mazat.
2. Respektujte anonymitu ostatních.
3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.
4. Komentáře pište k tématu. Nesouvisející komentáře mohou být vymazány.
Začátek skvělý, pak je tam odstavec, kde jsem ti nerozuměl ani slovo, ale konec zase skvělý. 
„desetimetrový stožár se šestimetrovou anténou nahoře“? Ty jo, tomu říkám POŘÁDNÁ zábava 
[1] Bohdan Dlouhý :díky za faktickou připomínku, 2.díl malinko sesrozumitelním
[2] Wu :to je brnkačka pro dva, POŘÁDNÁ zábava je 15ti metrový magirus a na něm teprve anténa.
[3] lojzo :přeloženo do češtiny: Koala je nejukecanější osoba ve střední a přilehlé Evropě!
[4] **SV ** :tos mi pěkně nahrála, na to jsem skoro zapomněla. My amatéři jsme v té době měli Packet rádio, to byl u PC a vysílačky speciální modem (většinou vlastní výroby), který umožnil vstup na převaděče (opět budované nadšenci za vlastní náklady), odkud byl gate way do sitě internetu. Chodilo to smrtelně pomalu, ale vzhledem k tom, že tehdy byl internet v plenkách, na těch pár stránek, co existovaly, to stačilo 
Koala napsal/a: Koala je nejukecanější osoba ve střední a přilehlé Evropě!
No, neviem, nezabúdaj na SV!
[9] lojzo :určitě si nedělám nárok na prvenství. Pokud mě SV ukecá, je to její 
[7] Koala : „gate way“ haha raz mi kamoška (žije v angl hovoriacej krajine) písala: cestovala som s tým chalanom, čo sme sa zoznámili na chate, na tom letisku bol chaos, pol hodiny sme hľadali gate
[11] Koala : dík ale poznám oveľa ukecanejších ľudí ako som ja 
K nejnevypočitatelnšjším tvorům patří právě znuděné (tichem obklopené) manželky. Jsou schopny vysedět i dračí vejce. A z něj se pak narodí nějakej Sharkan… 
[7] Koala : no tak tohle už my připrdličky internetu nepoznáme, mimochodem hezké vzpomínky.
[14] @Teo : co má tohle společného se Sharkanem? Jedině, aha, že by byla Koala na jedné společné vlně.
[14] @Teo :dračí vejce umí vysedět každá druhá drbna. Opravdu ty nejzáludnější znuděné manželky se po nocích učí morzeovku, prefixy států světa, Q-kódy a zkratky a navrch, jako třešinku, schéma kmitočtového spektra. Nad ránem pak přidávají techniku a záludně si kreslí při snídani blokové schéma vysílače a vyzařovací diagramy různých typů antén.
[15] Evča :i já už jsem víc u netu než u vysílačky,ale doufám, že je to přechodné. Chybí mi to. [13] **SV ** :tak to já také, takže lojzovu teorii opustíme
Koala napsal/a: jsem víc u netu než u vysílačky,ale doufám, že je to přechodné
A to ja zase dúfam, že pri tom nete vydržíš ešte dlho, poneváč vysielačkou nedisponujem.
souhlasím s Lojzou, abys nezapoměla a vydržela taky na netu, chceme se dozvědět, jak to tvé povídání pokračuje a vysílačky nemáme!!
náádhera Zbožňuju „ženy činu“. Velmi mě mrzí, že jsem před nějakými 17 lety byla technický, neakční, nezvídavý, opuštěný, pitomý analfabet, izolovaná od lidí a života, uvězněná v domečku na kraji lesa, kde mi společnost kromě hor plínek a mrňavých dětí dělali jen mufloni a daňci. Už tehdy bych za takovou mašinku dejchala, stejně jako bych teď, po dávných letech strávených na samotě, za žádnou cenu ani na chvíli neopustila svoji milovanou panelákovou internetovou přípojku…
jaj, tak Koala a Radka som mnou asik na výlet nepôjdu 
ja práveže rada to lesné ticho a spoločnosť rôznych zverov, môžu byť aj mufloni a daňci
výlet je výlet a pokaždé se vrátíš do civilizace a mezi lidi, ale žít tak, sedm dní v týdnů, měsíce a roky, taky by ti z toho hráblo
Já miluju ticho se vzdáleným cvrdlikáním, šuměním a bubláním a právě nenávidím ty panelákovské blbé příběhy za zdí. Popovídat si s kamarády to je ovšem jiná věc. S těmi vysílačkáři jsem se potkala kdysi ve Svazarmu, my lítali balonem a oni cvrdlikali ty svoje dlouhé kódy a opona neopona si povídali s nebezpečným imperialistickým nepřítelem
[22] **SV ** :tady doma bylo „mrtvé“ ticho. V lese je „živé“ ticho, to mi dělá moc dobře, nejsem zase z těch, co kolem sebe potřebují neustálý rambajs
[26] Sara :s letci, ať už balónovými či ultralehkými máme čilé vztahy i oni občas potřebují „zacvrlikat“ a pak chodí na rady a na konzultace. BTW let balónem je v žebříčku mých snů na hodně vysoké pozici!
[28] Koala : ch(ň)ápem to máš pravdu, v lese je živé ticho také stromy sú niekedy vyslovene ukecané
[29] Koala : naplnenie takého sna asi bude pri živých vzťahoch s balónnymi letcami vcelku jednoduché
Koala napsal/a: let balónem je v žebříčku mých snů
Silně doporučuji!
[30] **SV ** :nezapomenu, jak jsme šli někde v Českém ráji a najednou kolem cesty byla alej statných buků. A všechny byly tak divně oleštěné, v určité výšce se kůra téměř leskla, neuměla jsem si to vysvětlit. A při cest zpět se to vysvětlilo samo, když jsem viděla, že je to od intenzivního objímání a nabírání energie okolojdoucími lidmi.
[31] **SV ** :je to jednoduché. Velmi. Dej 8000 tisíc a letíme okamžitě. Na mě je, abych zhodnotila, kdy mám těch správným 8 tisíc natolik zbytečných, abych je dala. Vždy se najde něco „důležitějšího“. Ale třeba se na mě k nějakým kulatinám rodina složí. Hlavně aby nečekali, až budu mít třeba 100 let.
[34] Koala : jaj. myslela som, že ten, kto má živé vzťahy s letcami, peniaze nepotrebuje ale keby som náhodou mala nejakých pár tisíc navyše, podelím sa
[35] **SV ** :to je od tebe hezké! Kdyby to bylo kdysi a létalo se za "státníů peníze, živé vztahy by jistě stačily. V kapitalismu je to jinak, ale když vidím, co vše to obnáší, tu cenu chápu a ráda akceptuji.
Btw, Sharkan, Koala, SV….…. už je to tu celkom pekne zazverené
Rozcestníky
Dendrologie
Dnešný oslávenec
Fajné domy
Fejetony a povídky
Fotogalerie
Muránska planina
Rostliny
Zvířata
Nové komentáře
Oblíbené adresy
Další linky
Tento deníček pohání Redakční systém pro blog, autorkou tohoto vzhledu je Charlotte (2005). Nové úpravy, chyby a zmatky vnesl Sharkan. :)