Vždyť strom je jako přítel

K tomuhle obsáhlejšímu povídání mě inspiroval Bohdanův včerejší článek.

Může to být tak 10 let, co silnici do naší vesničky střediskové lemovala hrušková alej, dlouhá minimálně 4–5 kilometrů. Je to kus roviny, svádějící debilní řidiče k nezodpovědně rychlé jízdě a pak zatáčky, které jsou záludnější, než se na první pohled zdá. Smrtelných nehod tam bylo dost, zhruba jedna za rok.
VŠECHNY ty prastaré hrušky měly na svých mohutných kmenech nějaký motoristický šrám.

„Pokácet!“ zněl hlas lidu a stejně silná vlna odporu se strhla i na druhé straně hruškových příznivců.

Já tehdy patřila k těm, co by nekáceli. Ještě teď si pamatuji, jaká to bývala krása, když jsem na jaře jela nekonečnou slavobránou bílých květů, jak včely bzučely, když jsme tu cestu šli pěšky a jak na podzim všichni, kdo měli ruce a nohy, sbírali uzrálé plody do bečky na budoucí hruškovici.

Hádanice to byla veliká, ale nakonec vyhráli ti s pilami. Nepomohli ani památkáři, ani odbor životního prostředí, šlo to všechno k zemi.

Samozřejmě, že povolení pokácet, mělo jednu zásadní podmínku a to znovu vysázet stromy kolem silnice, ale tentokrát ZA příkopem.

Na podzim a během zimy se celé ta destrukce usktečnila a na jaře už se sázeli mladé kaštánky. Jenže tím pro silničáře všechno skončilo. Už nikdo nekontroloval, že dřevěné opory mladých stromků jsou tu vyvrácené, tu ukradené (byl to řádný dřevěný, asi i drahý kůl) a že když dlouho neprší, někdo by měl chudáky malé zavlažovat.

Do toho naštvaní zemědělci, jimž stromky ukously proužek pole, občas do některého kaštánku „náhodou“ najeli svojí železnou technikou a do roka a do dne bylo minimálně sto mladých nešťastníčků z tohoto světa pryč. Následující rok nebyl o nic lepší a stromy kolem cesty začaly vypadat jako noty na buben, vždycky jeden, pak dlouho nic, pak dva, zase mezera… no děs.

Se správou silnic to je jako s volebním programem ČSSD, samé lži a skutek utek a tak nám nezbylo, než si pomoct sami.

Chlapi z obce v létě objíždějí, zalévají kaštánky, domluvená firma, placená z obecní pokladny se stará o jejich zdraví a odhlasovalo se, že obec dokoupí a dosadí ty stromky, které první kolo výsadby nepřežily.

A pak si někdo usmyslí, že kvůli motoristům pokácí zdravé stromy!

Jak zbytečné! U nás jsou ty smrťáky dál, i když staré hrušky už za to nemohou, ale rovinka bez stromů svádí k ještě větším rychlostem…

««« Předchozí text: Kolem silnic padne devět tisíc stromů, Následující text: Satelitní snímky Muránské planiny »»»

Koala | 20.2.2009 Pá 13:04 | Arboristika | trvalý odkaz | tisk