Levoča

lojzo se ve svém článku Mou láskou vždy bývala gotika zmiňuje mimo jiné o Levoči. Kdo ji neznáte, přečtěte si tento text. Třeba vás inspiruje k návštěvě. Stojí to za to…

Oblast slovenské Spiše je turisticky nesmírně atraktivní lokalitou, plnou cenných středověkých památek uprostřed malebné krajiny, a přitom pro českého turistu snadno přístupnou a cenově velmi přijatelnou.

Radnice. Foto: © Sharkan, Levoča, 27.5.2003

Levoča je nádherné, patnáctitisícové město, ze kterého na každém kroku dýchá středověk. Historické centrum je kolem dokola obehnané hradbami z přelomu 13. a 14. století, Náměstí Mistra Pavla je největším dochovaným středověkým náměstím v Evropě, měšťanské domy po jeho obvodu reprezentují gotiku, baroko i renesanci, Chrám sv. Jakuba je naprosto zaslouženě národní kulturní památkou a pokud budete mít štěstí a budete moci nahlédnut dovnitř, uvidíte další unikát a další národní kulturní památku – nejvyšší dřevěný oltář na světě, jedno z děl levočského Majstra Pavla.

Námestie Majstra Pavla. Foto: © Sharkan, Levoča, 27.5.2003

Za procházku stojí ale i boční a zadní uličky města. Sice se tam již ztrácí ona naleštěnost a bohatství náměstí a čelních fasád domů, ale i na pohledu „za humna“ může být mnoho romantického a poučného. A tak se rozhodně projděte kolem hradeb, nahlédněte do zahrad pod nimi, pokochejte se vycházejícím sluncem nad střechami nízkých starých domků. Ne na náměstí, ale tady je vidět, že se Levoča teprve vzpamatovává z těžkých dob. Doba středověkého rozmachu je pryč a doba prosperujícího turistického ruchu ještě nenastala. Že se ale ve městě skrývá obrovský potenciál, naznačuje návštěva papeže Jana Pavla II. v roce 1995 a jeho mše na nedaleké Mariánské hoře, které se zúčastnilo rekordních 650 tisíc poutníků v čele se slovenským prezidentem, summit jedenácti prezidentů středoevropských zemí v roce 1998 či střetnutí ministrů kultury zemí V4 (Slovenska, Polska, Maďarska a Česka) v únoru 2003.

Zadní uličky. Foto: © Sharkan, Levoča, 27.5.2003

Levoča – historie

Město bylo založeno po ničivém vpádu Tatarů ve čtyřicátých letech 13. století – první písemná zmínka pochází z roku 1249, kdy Levoču zmiňuje v jedné své listině uherský král Belo IV. To, že zde ale již mnohem dříve existovalo významné regionální centrum, dokládají archeologické vykopávky. Byly např. vykopány základy románského kostela sv. Michala z přelomu 11. a 12. století, další rotundovitý kostel (sv. Ducha) z 11. století byl objeven poblíž dnešní Košické brány.

Nejstarší nálezy z území dnešního města však sahají ještě dál, až do 9. století a období Velké Moravy.

V roce 1263 se o Levoči píše již jako o sídle a v roce 1271 je město centrem samosprávy 24 spišských měst (Štefan V. o Levoči píše jako o hlavním městě Společenstva spišských Sasů). Ještě ve 13. století Levoča ze společenství vystupuje a získává statut svobodného královského města s řadou významných práv – vlastní samospráva, soudní pravomoc, osobní svoboda, právo na těžbu rudy a využívání lesů, právo provozovat řemesla a obchodovat. A také právo skladu z roku 1321, které znamenalo významný impuls pro další rozkvět města, neboť toto právo nutilo zahraniční kupce zůstat 15 dní ve městě a nabízet zde své zboží.

V roce 1402 byli obyvatelé Levoče osvobození od práva skladu jiných měst, v roce 1419 byli levočští kupci zproštěni povinnosti platit třicátkové clo po celém Uhersku. Město získávalo významné postavení a jeho obyvatelé bohatli. Byly zde cechy řezníků, obuvníků, kovářů, zlatníků, malířů, měditepců, cínařů a další.

Od 15. století mělo město vlastního lékaře, lékárnu a školu, od století šestnáctého knihovnu, lázně, od roku 1672 jezuitské gymnázium. V 15. a 16. století získala Levoča trhová práva, o výsadu práva skladu ale dlouho (1435 – 1558) bojovala s nedalekým Kežmarkem. Hospodářský rozvoj města vrcholí na přelomu 15. a 16. století a jeho další vývoj je ovlivněn nejen velkými ničivými požáry v letech 1550 a 1599, ale také dynastickými boji v zemi, tureckým ohrožením, morem a stavovským povstáním.

V 19. století, s rozvojem průmyslu, začal hospodářský i politický význam Levoče upadat, později v době komunismu byl navíc potlačován i její význam církevní a náboženský. Od roku 1996 je Levoča okresním městem.

Schody pod hradbami. Foto: © Sharkan, Levoča, 27.5.2003

Levoča – památky

Z dob středověké slávy zůstala do dnešních dob v Levoči celá řada památek, mnohdy velmi vzácných a významných. Například hned Námestie Majstra Pavla je největší náměstí v Evropě s dochovaným středověkým tvarem obdélníka se stranami v poměru 3:1. Historické centrum města je obehnané téměř kompletně dochovaným systémem hradeb, založených na přelomu 13. a 14. století. Opevnění se několikrát během času přestavovalo, nicméně i tak z původních 15 bašt a věží do dnešních dnů přežilo hned šest, z toho tři brány – Košická, Poľská a Menhardská.

Okolo náměstí je zástavba historických domů. Z původně gotických staveb se bohužel mnoho nedochovalo, protože jich řada padla za oběť požárům v 16. století a následným renesančním přestavbám, ale i tak je do dnešní doby zachováno přes šedesát gotických, renesančních a ranně barokních patricijských domů s arkádovitými vnitřními dvory.

K nejzajímavějším stavbám na náměstí patří Thurzov dom, Dom Majstra Pavla, Mariássyho dom, Spillebergov dom, Krupekov dom, Budova divadla, Starý kostel minoritů, dům kronikáře Gašpara Haina, Brewerowská tiskárna a některé další.

Do renesanční podoby byla začátkem 17. století rovněž upravena původně gotická radnice ze století patnáctého. Ta stojí na půdorysu někdejší tržnice, zastihly ji oba velké požáry města v 16. století, v roce 1615 byla rozšířena o jižní část a o arkády. Na její jižní stěně jsou alegorické fresky, symbolizující občanské ctnosti – střídmost, opatrnost, udatnost, trpělivost a spravedlnost. Původně samostatně stojící zvonice (pochází z let 1656–1661) byla zbarokizovaná v 18. století a připojena k radniční budově. Pranýř (klietka hanby) před radnicí pochází někdy z roku 1600, na současném místě však stojí teprve od roku 1933, kdy se vrátila ze soukromého vlastnictví do majetku města.

V budově radnice je v současné době umístěné Spišské muzeum a část budovy využívá místní samospráva. Obrovská historická hodnota historického jádra Levoče byla důvodem pro vyhlášení městské památkové rezervace v roce 1950.

K mimořádným historickým památkám patří také Chrám sv. Jakuba (Národní kulturní památka), postavený v poslední čtvrtině 14. století a koncem století patnáctého upravený do pozdně gotickém slohu. I interiér tohoto kostela stojí rozhodně za zmínku. Hlavní gotický křídlový oltář, vyrobený z lipového dřeva v dílně levočského Mistra Pavla v letech 1507–1517, je nejvyšší svého druhu na světě (18,62 m vysoký a 6 m široký) a je rovněž národní kulturní památkou. Také dalších dvanáct gotických a renesančních oltářů (např. Panny Marie sněžné, sv. Petra a Pavla, Janův, Korvínovský, sv. Anny a sv. Kateřiny, Narození), dřevěné senátorské lavice, kovová křtitelnice, gotické nástěnné malby, kalichy, monstrance… to vše si zasluhuje návštěvu chrámu a důkladnou prohlídku.

Šípková Růženka. Foto: © Sharkan, Levoča, 27.5.2003

Pokud vás tato tématika zajímá, navštivte stránku Fajné domy, kde je přehled všech dalších popsaných staveb.

««« Předchozí text: Mou láskou vždy bývala gotika Následující text: Úprava fotografií »»»

Bohdan Dlouhý | 22.7.2006 So 11:15 | Toulky, Fotografie, Fajné domy | trvalý odkaz | tisk