Letadélko (fejeton)
Kdoví, kolikrát jsem to auto v uplynulých měsících na dálnici mezi Brnem a Olomoucí předjel, než jsem zaregistroval malou kresbu letadélka na zadních dveřích.
Kresbička mne zaujala, a tak když jsem o dva dny později, v téměř samém místě a v tutéž ranní dobu, červenou Felicii opět předjížděl, prohlédl jsem si obrázek důkladněji. Byla to silueta Albatrosa, malého vojenského letadla tuzemské výroby.
Další den jsem letadélko předjížděl opět. Už jsem ho vyhlížel dlouho dopředu a začínal se na letmé setkání těšit. Jen tak, pro pocit, že mám na té nepříjemné dálnici někoho „známého“. Jenže potom se nám několik dní nedařilo. Už jsem se obával nejhoršího, ale koncem dalšího týdne jsme se znovu potkali. Vím, že je to dětinské, ale udělalo mi to velkou radost.
Nějakou dobu jsme se potkávali pravidelně, pomalu se z toho stával zvyk. Pochopitelně jsem byl zvědavý a hodně jsem přemýšlel i o řidiči, s jehož vozem jsem se tak často setkával. Věděl jsem už, že dojíždí do Olomouce do práce, jednou jsem ho sledoval… Věděl jsem, že jezdí ve stále stejnou dobu. Že jezdí do práce o trochu dřív, než by musel, protože jezdil poměrně pomalu, nepospíchal. Že je to kliďas a opatrný řidič, i to se dalo ze stylu jeho jízdy poznat. Ale co ten obrázek? Proč právě letadlo? A proč zrovna Albatros? Vyráběl snad letadla? Pracoval na letišti? Byl vojenským pilotem? Nebo byla letadla takovou jeho vášní, že si jedno namaloval i na auto, aby bylo s ním na zemi, když nemohl být on s Albatrosem ve vzduchu?
Nevím, nikdy jsem se to nedozvěděl. Ale jisté je, že se ten řidič stal člověkem, se kterým jsem se svým způsobem sblížil. Naše cesty se souhrou náhod potkaly v čase i prostoru a začali jsme je sdílet.
Mnohokrát v minulosti jsem uvažoval nad tím, kolik různých osudů se po tom našem světě, v ten samý okamžik, pohybuje. Člověk si tak kráčí třeba městem, přemýšlí o svých starostech a radostech, a střetává se s nespočtem dalších osudů, uzavřených v hlavách kolemjdoucích. Neví o nich nic, přestože pro ty druhé je to celý svět, co se v něm odehrává však může hádat jen podle toho, co se těm lidem zrcadlí ve tváři a v očích. Představuji si, jak nesmírně složitý vzor pavučiny by vznikl, kdyby každému lidskému osudu patřilo jedno jediné vlákno, které by na své pouti odvíjel. Panečku, to by byla síť…
Přestože s naprostou většinou lidí se člověk jen někde mine a už nikdy v životě je nepotká, vznikají i nejrůznější kontakty a spojení. Hodně je takových těch letmých, náhodných. Jsou to jen taková chvilková přiblížení, kratinká nahlédnutí do cizího osudu – a rychle pryč. To když si třeba u pokladny v obchodě nebo v čekárně u doktora vyměníme s někým neznámým pár slov. To jen tak prošumí… a vyšumí, aniž by to zanechalo hlubší stopu.
Ale potom jsou cesty, které se protnou a v dotčených lidech to něco zanechá. Něco, na co později vzpomínají. Ať už jsou to vzpomínky hezké nebo nehezké.
Vrcholem střetávání však je, když se setkají dvě cizí, dosud nezávislé cesty a v určitou chvíli, v určitém bodě, splynou v jednu společnou. A pokračují dál po té jedné cestě třeba až do konce. To je přece úžasné, považuji to za malý zázrak, vždyť je to tak nepravděpodobné. A přece se to děje. A často…
Přesto je ale víc takto vzniklých společných cest, které se po nějaké době společné pouti zase rozdělí. To bolívá, a ne málo. Pochopitelně, člověk tomu druhému nechává kousek sama sebe. Ztrácí, ale zároveň získává – na oplátku kousek toho druhého. A ať už člověk chce nebo ne, to společné putování ho poznamená a i po rozdělení ho už navždycky ta zkušenost bude ovlivňovat. Asi to tak má být, každá zkušenost, i ta špatná, je dobrá.
Je na světě nespočetné množství cest. A jen tu svoji si volíme sami. A nikdy dopředu nevíme, kdy a kde se k té naší přivine nějaká jiná. Ani jestli se z ní vyklube osudové spojení, které změní náš život, nebo zůstane jen u letmého setkání – jako moje potkávání letadélka. Zrovna tak dopředu netušíme, jak dlouho společná cesta potrvá. Jestli až do konce nebo – jako já a letadélko – skončí za pár týdnů.
Ano, rozešli jsme se. Naše cesty se rozdělily a já už letadélko na silnici nepotkávám. Osud mne zavál na jinou cestu. Doufám, že vstříc novým letadélkům, vstříc novým setkáním…
««« Předchozí text: Zákon o Debil Qintetu v paragrafovém znění Následující text: Problém s piráty silnic na Slovensku vyřešen »»»
Bohdan Dlouhý | 15.7.2008 Út 19:20 | Fejetony | trvalý odkaz | tisk
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářKomentujte co chcete a jak chcete. Jen prosím o dodržování těchto několika pravidel:
1. Nevkládejte vulgární komentáře.
2. Respektujte anonymitu ostatních.
3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.
Hmmm… Pěkné. Ale… že by těmi slovy o sbližování a společných cestách chtěl autor něco naznačit? 
Nebýt optimistického závěru, řekl bych, že na tě padla letní chandra. Doufám, že nám nechystáš nějaké neblahé překvapení.
[3] Jago :Jago napsal/a: chandra
na Bohdana padla nejaká handra?
[4] SV : Chandra je slovo pocházející z ruštiny a označuje stav mysli podobný anglickému splínu (viz Puškin – Evžen Oněgin).
Mně se vůbec nezdá, že by Bohdan propadal nějaké „chandře“, jen říká nahlas, co si myslí. Za tou vtipálkovskou, ironickou podobou se skrývá dušička, která sem tam od času má chuť říct, co se v ní honí za myšlenky. Jako ta s letadélkem a umím si představit, že každý den, každé ráno na silnici toho člověk napřemýšlí hodně a potom je opravdu takové pravidelné setkání s neznámým malou radostí. A pro nás je určitě milé na oplátku nakouknout trochu dál do nitra člověka, protože se tak můžeme víc ztotožnit a dřív než si nasadíme nepřítomnou nic neříkající masku pro ten anonymní velký svět, alespoň potichu odsouhlasit, jo, to se mi děje taky…
[9] aggellia :aggellia napsal/a: Za tou vtipálkovskou, ironickou podobou se skrývá dušička
ano 
[3] Jago : Ale ne, chandra ne. Sice nás naši němečtí majitelé prodali Rakušákům a management prodané firmy (my) díky tomu přijde o práci, ale to na chandru není. Něco se vždycky najde. 
Já ten námět s sebou vozím už asi rok. Teď byla prostě vhodná chvíle.
[5] SV : No, já si myslím, že to je fejeton. Nebo že aspoň fejeton převažuje. Ale třeba se pletu. Definuj prosím fejeton a úvahu.
Bohdane, tímto fejetonem jsi mě dost překvapil… v tom dobrém slova smyslu… 
[12] Bohdan Dlouhý : Inu, každý máme něco, ale věřím, že při svých kvalitách hlady nezahyneš. A píšeš hezky…
Jago napsal/a: hlady nezahyneš
A kdyby to snad hrozilo, máš ještě kamarády. Určitě bych ti kousek chleba podaroval. A ostatní určitě taky. Přece tě nenecháme umřít hlady, i když jsi teď zaprodaný rakušákům.
[13] Bohdan Dlouhý : Definicia z Wikipedie: „Úvaha je slovesný druh, v ktorom autor na základe rozboru a hodnotenia faktov vyslovuje vlastné názory na vec, v ktorom osvetľuje nejakú už známu vec z nového hľadiska.“
„Fejtón je novinársky článok, v ktorom sa zosmiešňujú nezdravé javy spoločenského života. Fejtón dnes prerástol do publicisticko – umeleckej tvorby zábavnej formy na aktuálnu politickú, kultúrnu a spoločenskú tému.“
nuz ale ty mas autorske prava na to, aby si si svoje dielo pomenoval, ako ty chces
Ať je to co je to pěkné je to. A Bohdane mohl bys nás nechat nahlížet častěji. K tomu tématu bych dodala, že na ulici ani na silnici se dnes už o nikom nic nedozvíš. Tu síť utkanou z osudů máme na SÍTI internetové a bez ní bychom byli mnohem víc opuštění než jsme. My lidé totiž místo abychom se na sebe usmívali když se potkáme, tak máme nasazené masky a ty masky nicneříkající opravdu pro citlivého člověka bolí.
[16] pepa : Netušil jsi, že poznám podle obrázku letadlo, co? 
Sara napsal/a: Tu síť utkanou z osudů máme na SÍTI internetové a bez ní bychom byli mnohem víc opuštění než jsme
Ano, internet přinesl do komunikace a mezilidských vztahů obrovské změny a možnosti. Na druhou stranu silně přispívá k odlidštění těch vztahů, lidé se nepotkávají přímo, ale prostřednictvím počítačů…
[18] Karel : Raději neslibuj. Netušíš, kolik toho sežeru.
[17] Jago : Ono to nějak dopadne. Vždycky to nějak dopadne.
Bohdan Dlouhý napsal/a: lidé se nepotkávají přímo, ale prostřednictvím počítačů
Ale ještě lepší je, když se díky prostřednictví počítačů potkávají přímo.
Máš pravdu, že to vždycky nějak dopadne. Někdy i na hubu.
Je velmi zajímavé, co tu Sharkan píše. Souhlasím. Potkám někoho, znám ho jen hodinu nebo den a vím, že ho budu mít ráda po celý život. Když odejde, zůstane v mé duši po něm prázdné místo, které brzy může zaplnit někdo jiný… Jen tak dál, Bohdane, moc se mi íbí Tvůj fejeton. A víš proč? Protože je o Tobě a Tvých pocitech…
[13] Bohdan Dlouhý : já bych navrhovala (a to v naprosto pozitivním smyslu slova) pojmenování tohoto článečku, a jemu podobných, jako DUŠEVNÍ PRD. Tedy uvolnění přetlaku něčeho v nitru, v různých intenzitách a časových odstupech, nezávisle na čemkoliv. V tomto případě by pak šlo o prdík, který pisateli uleví a čitatele zaujme na dlouhou dobu, a to i přesto (nebo právě proto), že ani v nejmenším nezasmrděl. DBQ
(V běžném tisku dost často narážím na duševní prdy, které zhnusí své čitatele, někdy už napořád, ve smyslu veskrze negativním. )
P.S: věřím, že Sharkana neodradím ani neurazím a občas nás, zvědavé, zase potěší a nechá nakouknout pod své šupiny.
[28] Bohdan Dlouhý :Ale vím… A někdy možná i ten recept hodím do placu.
[33] Karel : Myslíš recept na tu tvoji grilovací mňamku? To určitě udělej. A možná bychom mohli založit rubriku „Vařečka strejdy Karla“.
[35] Bohdan Dlouhý :No, tolik těch receptů dohromady zase nedám… 
[36] Karel : Jak to, že ne? Neříkal jsi, že to pokaždé děláš trochu jinak?
[37] Bohdan Dlouhý :Pravda, ale je to jen jeden recept dovedený k dokonalosti experimentováním a léty praxe.
[38] Karel : Karle, nenech se prosit a dej nám recept… A nebo nás pozvi na hotové
Bohdan Dlouhý napsal/a: >> grilovací mňamku<< ňam,ňam…..kedy sa to koná?Pozývam sa!
Aneris napsala: A nebo nás pozvi na hotové
Kopretinka napsala: Pozývam sa!
Pomaly, dievčence, aby sme ste ho veľmi nevystrašili…
[39] Aneris :Dám recept, jen chvíly strpení. Jsem teď dost vytížený…
[42] Karel :My nechceme recept,receptov je všade hafo.My chceme prísť a zjesť!
[44] Karel : Ale mně to připadá jako dobrý nápad. Prostě řekni termín.
[45] Bohdan Dlouhý :I ty Brute?!? Hada si hřeji na prsou, prokrmuji, ho a on se takhle odvděčuje….! No dobrá… Vymyslím termín, zveřejním recept a v uvedeném termínu budu odborně posuzovat jak se komu podařilo recept zrealizovat!
Karel napsal/a: I ty Brute?!? Hada si hřeji na prsou, prokrmuji, ho a on se takhle odvděčuje….!
Nedobře se na to díváš! Já ti jen pomáhám překonat ostych.
Rozcestníky
Dendrologie
Fajné domy
Fajné stromy
Fejetony a povídky
Fotogalerie
Muránska planina
Rostliny
Zvířata
Nové komentáře
Zpětné odkazy
Náhodná fotka
Oblíbené adresy
Další linky
Tento deníček pohání Redakční systém pro blog, autorkou tohoto vzhledu je Charlotte (2005). Nové úpravy, chyby a zmatky vnesl Sharkan. :)