Moravský kras (aktualizováno)

V neděli jsme se s Mířou vydali do Moravského krasu… (doplněno o Mířovy fotografie)

Moravský kras. Větrný mlýn v Rudici.

První část naší cesty měla historický nádech. Z Blanska jsme vystoupali vysoko nad údolí Svitavy a pokračovali na Čertův hrádek. Tento hrad se v písemných pramenech objevuje už v roce 1346 pod jménem Olomučany. Ještě donedávna se tvrdilo, že současné pojmenování vzniklo podle válečníka Hynka Jevišovského z Kunštátu, nazývaného Suchý Čert. Až v nedávné době se ukázalo, že ten nikdy hrad nevlastnil. Dnes z hradu nezbylo prakticky nic. Nejvýraznějším pozůstatkem zděných konstrukcí hradu je část paláce dochovaná ve výši zhruba dvou metrů.

Kolem překrásné vyhlídky Výrovka pokračujeme na Nový a Starý hrad. Starý hrad byl vybudován ve 14. století Ronovci (původní název Ronov), aby střežil strategickou cestu z Brna blanenským údolím. Na počátku husitských válek se stal hrad královským majetkem a král Václav IV. jej dal do zástavy rodu pánů z Boskovic. Ti jej zanedlouho vyměnili s pány z Kunštátu za Svojanov. V bojích s Matyášem Korvínem byl hrad dlouho mocnou oporou králi Jiřímu z Poděbrad, až jej v únoru r. 1470 vojska uherského krále dobyla a od té doby chátral. Král Matyáš pak hrad zastavil za 4000 zlatých svému příznivci Dobešovi Černohorskému z Boskovic a jeho bratru Benešovi. Oba bratři pobořený objekt obnovili a v místě jednoho z obléhatelských stanovišť postavili kamenné předsunuté opevnění – dnešní Nový hrad.

Moravský kras, Nový hrad.

Ten v dalších letech často měnil své majitele, důkladně byl opraven až v roce 1703. V letech 1805–07 byl areál romanticky upraven a dostavěn na lovecký hrádek, přibyla vysoká kulatá věž a obytný objekt. Při budování železnice v roce 1842 byla věž částečně snížena z obavy, že by se mohla zřítit dolů do údolí.
Není ještě duben a Nový hrad je pro veřejnost ještě uzavřen. Škoda, je to skutečně zajímavý objekt.

Pokračujeme krásným lesem směrem k Máchovu pomníku. Mířa mě zasvěcuje do tajů lesního hospodářství a učí mě poznávat jehličnaté stromy. Od Máchova památníku je krásný výhled až k Pálavě.

Moravský kras. Krása stromů

Okrajem Olomučan, kolem mnoha lesních pomníčků a lesních jezírek pokračujeme do Rudice. Tady se k historickým souvislostem naší cesty přidává i hutnictví, geologie, a ani pořádně nevíme, co dalšího ještě.

Moravský kras. Lesní jezírko u Rudice

Rudice je ze všech těchto pohledů významná a velice zajímavá obec. Do obce přicházíme kolem polozatopeného lomu Seč. Je to významná geologická a mineralogická lokalita. Odkryty jsou tu tzv. rudické vrstvy, ve kterých se nacházejí zkameněliny a pozoruhodné minerální útvary – tzv. „rudické koule“ anebo „olomučanské koblížky“, mineralogové je exaktně nazývají geody (křemenné kulové útvary, uvnitř duté, vyplněné drúzami krystalů – především čirého křemene nebo filaového ametystu).
Rudice patří mezi nejstarší a zároveň nejzajímavější obce Moravského krasu. V historických zprávách je připomínána už v roce 1353 a to jako centrum dobývání železné rudy. Archeologové však dokázali, že železo se v okolí zpracovávalo již před začátkem našeho letopočtu.
Dnešním symbolem Rudice už však nejsou zkřížená hornická kladívka, ale zdaleka viditelná silueta větrného mlýna. Od roku 1994 funguje rudický větrný mlýn jako muzeum a informační středisko Moravského krasu. Expozice uvnitř představují kromě dobového bydlení větrného mlynáře z počátku 20. století především těžbu železné rudy, mineralogické a archeologické nálezy a tradice keramické výroby. Pečlivě si s Mířou expozici prohlížíme. Nejvíce času věnujeme druhému poschodí mlýna, které je celé věnováno Rudickému propadání. A k tomu se hned jdeme podívat.

Tok Jedovnického potoka, který vytéká z nedalekého rybníka Olšovec, je při vstupu do krasové oblasti uzavřen vysokou a kolmou skalní stěnou. V ní si povrchová voda našla svoji cestu a řítí se skalním kuloárem do hloubky 85 metrů. Je to tzv. Dolní chodba. V dávných geologických dobách potok vstupoval do podzemí o 26 metrů výše, tzv. Horní chodbou, která je dnes vstupem do jeskynního systému (druhý největší jeskynní systém v ČR, po Amatérské jeskyni). Jeskynní systém je tvořen několika patry s mohutnými dómy s překrásnou krápníkovou výzdobou. Potok na své pouti podzemím překonává délku dvanácti kilometrů a vytéká u jeskyně Býčí skála. Rudické propadání je největším propadáním v Moravském krasu. Dnes je však průtok Jedovnického potoka minimální. Jsme trochu zklamáni, ale nevadí, příště může být vody mnohem více.

Moravský kras, Rudické propadání.

Moravský kras, Rudické propadání.

Svoje putování končíme u rybníka Olšovec v Jedovnicích. Prožili jsme s Mířou krásný den a viděli spoustu zajímavých věcí. A do Moravského krasu se určitě vrátíme.

««« Předchozí text: Dendrologický slovníček: Terminální výhon Následující text: Duby letní (Quercus robur) na hrázi rybníka - Tovačov »»»

pepa | 7.4.2008 Po 06:32 | Toulky, Moravský kras | trvalý odkaz | tisk