Naprostý souhlas. Toho vojáka a jeho rodiny je mi líto. Zároveň by nám to mohlo připomenout, do kolika rodin zejména v USA dorazí každou chvíli podobně smutná zpráva a že „kopeme“ za jeden tým. Narozdíl od vojáků, kteří tam nasazují krky, mi přijde, že u nás v závětří to moc lidem nedochází.

[1] Bastos : Jak kdy, jak kdy. Jde také o to, proč tam ti vojáci nasazují krky. Afghanistán je, myslím, bez diskusí, ale s Irákem už bych si tak jistý nebyl.

[2] Jago : Američanům se občas vyčítá, že v podobných případech jdou hlavně tam, kde mají svoje zájmy. To je do určité (možná by se dalo říci i do značné) míry pravda. Ale nevidím na tom nic špatného. Pokud uznáváme legitimní irácké vedení, lze konstatovat, že Američané jsou v Iráku pořád „ti hodní“, rozuměj bojují na správné straně. USA jsou dnes v podstatě jedinou mocností schopnou a ochotnou zasáhnout, když to je třeba. Kdyby Evropská unie nepřihlížela vraždění v bývalé Jugoslávii, pak bych řekl, že máme morální právo USA kritizovat. Takhle ale nikdo nic nedělá (s výjimkou USA), ale všichni je kritizují…

A já si myslím, že je dobře, že Američané vpadli i do Iráku. Považoval jsem a považuji tu válku za správnou. Zvrtlo se to až potom, kdy se nadělaly strašlivé chyby ve fázi obnovy země a zapojení lidí do nových struktur. Co teď už s tím, jedině vydržet. Kdybych chtěl být cynik, řeknu, že příště si na to dají Američané pozor.

Je dobře, že někdo dělá světového četníka, obávám se, že bez něj by bylo hůř. A jsem raději, že ho dělají Američané, než kdyby to byl někdo jiný – třeba Rusové. Nebo Číňani. Přece jen jsou mi americká měřítka a žebříčky hodnot bližší. A jsem rád, že zrovna Amerika patří mezi naše spojence. Pokud bychom měli být závislí jen na tom klubu žvanilů, kterým se stala (nebo vždy byla) Evropská unie, nedal bych v případě ohrožení za naši budoucnost ani šesták.

[4] Bohdan Dlouhý : V tom hodnocení Iráku se asi neshodneme. Pokud se rozhodnu udělat krok A, musím mít rozmyšleno, jaký krok udělám za B. To se nestalo resp. byla chybně vyhodnocena známá fakta. Zbraně hromadného ničení se v Iráku nenašly. Spojení s al Kajdá se nepotvrdilo. Byl tedy aspoň svržen diktátor (zaplaťpámbu za to), ale za jakou cenu? Takových diktátorů je na světě víc, třeba strýček Kim. Průšvih je, co bude dál, odejít z Iráku se skutečně nedá.
Nesdílím tvůj názor na nezbytnost jediné země (jakékoliv!) jako světového četníka. Já vím, namítneš, že OSN, který by se o tohle měla starat, je pustá žvanírna, ale tudy také cesta nevede. Každá velmoc má své zájmy a peníze jsou až na prvním místě.