Ideme spomínať?
Tak dobre: Ja som mal síce študentský život už za sebou, ale nie tak dávno. Prvé dni (víkend) po 17. novembri som strávil pri štvavých vysielačkách – striedavo Hlas Ameriky a Slobodná Európa (Hlas Ameriky sa u nás počúval pomerne pravidelne, na „slobodke“ som si vyberal väčšinou len Krylove programy). V pondelok v robote sme sa traja – štyria pomerne potichu a rozpačito bavili o tom, čo by mohlo byť… V ďalších dňoch to začalo všeobecne vrieť a keď sa objavila výzva na generálny štrajk, debatovali sme s obavami o tom, ako to uhrať pred vedúcim – a nakoniec nebolo treba nič „uhrávať“, zvolal si nás všetkých, povedal, že považuje účasť za každého osobnú vec a štrajkoval aj on (z cca štyridsaťčlenného kolektívu sa tuším nezúčastnili dvaja – predseda organizácie KSS a jeho blízka spolupracovníčka).
Aby som to zhrnul: Som rád, že sa to stalo.
A mám trochu obavy z dnešnej „plazivej kontrarevolúcie“.

Pekný obrázok v dnešnému výročiu má aj aTeo. Obávam sa, že je univerzálne platný v oboch častiach Československa.

[2] lojzo : ale je dosť drsný, myslím ten obrázok

[3] marcel : No, je. Mrzí ma, že takto kazím tvoju optimistickú sviatočnú náladu, ale mám pocit, že (ten obrázok) pomerne verne vyjadruje správanie a zmýšľanie kadejakých „elít“, ćo sa u nás dnes vyskytujú.

[3] marcel : Žádný obrázek nemůže být drsnější než realita…

[2] lojzo : Řečeno bez obalu: Prostě s námi vytŕtkali.

[6] Jago : BUBUBU!

napriek všetkým trt…kom a im podobným vnímam mnohé veci pozitívne a som rád, že sa to vtedy stalo; ani nie tak kvôli mne samému (aj keď to tiež) ale kvôli mojim deťom: môžu študovať kde chcú, sú sebavedomé, rozhľadené, cestujú, komunikujú…

[7] lojzo : Už mlčím, už mlčím…

[8] marcel : Ale jo… všichni jsme rádi. Ale ono se to v daných geopolitických podmínkách prostě nestat nemohlo. Horší je, že nám pořád někdo dělá díru do hlavy s těmi ideály, které se už opakovaně projevily jako nesmyslné, ne-li přímo zločinné…

[10] aTeo : Nemohl bys ty ideály popsat šířeji?

[8] marcel : Súhlasím. Fakt si nedokážem predstaviť, že by som mláďatám vtĺkal do hlavy niečo, čo by bolo proti môjmu presvedčeniu. Prípadne že by som ich učil, že toto je tak a tak, ale v škole musíš tvrdiť niečo iné… Mám čo robiť, aby som pred nimi utajil svoj názor na jednu zakomplexovanú kravu, s ktorou prichádzajú v škole do styku.

[11] Jago : tiež by som pekne poprosil popísať bližšie tie ideály

[12] lojzo : dosť dobre si to vystihol; stav a režim v akom som vyrastal ja, bol nenormálny (navyše s chybami); podstatný rozdiel dneška je v tom, že stav, v ktorom vyrastajú moje (naše) deti je normálny, hoc má chyby…

Cítím to podobně jako Marcel, i toho sentimentu je stále dost… Začalo to vlastně už v létě onoho roku. Utkvěly mi v hlavě především dvě události, které byly předzvěstí „Něčeho“. Jarda Samson Lenk tehdy na Portě zazpíval písničku o srpnu 1968, dodnes ji mám pečlivě uschovanou na magnetofonové kazetě. O několik dnů později jsem se toulal se synem Radkem po Českém ráji. V obci Bradlecká Lhota hrál v poledne naplno místní rozhlas. Dodaleka zněli „Slavíci z Madridu“ v podání (tehdy nepovoleného) W. Matušky.

Po stržení „železné opony“ jsem pospíchal do míst, kde jsem se proháněl jako pětiletý kluk a pak tam pomalu třicet let nesměl. Do bezprostřední blízkosti státní hranice nedaleko Chebu. Tehdy jsem si toho sentimentu naléval z plného džbánu… Postupně ho však ubývalo. Za jeden z nejhorších důsledků „Sametové revoluce“ jsem považoval a stále považuji rozdělení republiky.

Jsem však rád, že „Listopad“ přišel. To, co bylo „předtím“, bych už prožít nechtěl.

[15] pepa :pepa napsal/a: Jsem však rád, že „Listopad“ přišel. To, co bylo „předtím“, bych už prožít nechtěl Ja to vnímam tak nejako podobne.

Milióny živočíšnych druhov vyhynulo (a hynie stále), lebo sa nedokázalo prispôsobiť. Homo Sapiens sa vyšvihol na vrchol živej prírody vďaka svojej úžasnej schopnosti prispôsobovať sa. Ba zaviedli sme nový rozmer, s ktorým Stvoriteľ asi pôvodne nepočítal. Morálne prispôsobovanie sa. Pred osemnástimi rokmi sa nestal zázrak, obyvateľstvo nik nevymenil. Sme to tu stále my (alebo naši rodičia), ktorí sme žili v „totáči“. Drvivá väčšina obyvateľstva nebola ochotná, či schopná zmeniť režim. Či už tým, že sme mlčali, a ak sme aj reptali tak len tíško, no a skalu hodiť sa neodvážil temer nikto. Obligátnym kusom chleba a hrami sme sa nechali kúpiť….myslím si ja! Vyvalenými očami sa teraz postupne dozvedám, že značná časť ľudí to len hralo a v skutočnosti robili revolučné akcie, ktoré otriasali režim v základoch. Počet disidentov sa rozmnožuje geometrickým radom. P.S.: Dobrá téma Marcel! Ako dobre, že cez víkendy ne „netím“, lebo by som filozofoval ešte viac, a na čo?

[3] marcel : ale je dosť drsný, myslím Teo

[17] Ďuri :Ïuri napsal/a: a na čo? No predsa na to, aby sme si to tu my mohli precitat a pripadne sa nad sebou zamysliet