Národní knihovna v Praze podruhé

Tvrdil jsem kdysi, že se mi Kaplického knihovna nelíbí. Nelíbí se mi pořád. A hlavně se mi nelíbí její barbarské zasazení do prostoru. Ovšem to, co se kolem projektu děje nyní, to je odporné, ubohé a ryze česky malé.

Načal to Klaus, který by se klidně i přivázal ke stromu, těžkou ránu zasadili pražští radní v čele s flexibilně myslícím Bémem, když začali projekt zpochybňovat a stěhovat jinam, a asi definitivně to celé odstřelil Topolánek, když prohlásil, že vláda peníze slíbené (a sněmovnou odsouhlasené) na realizaci prostě nedá. Že jsou to všechno vrcholní představitelé ODS je jistě věc náhodná…

Nevadilo by mi, kdyby se tato knihovna nepostavila, fakt se mi nelíbí, ale probůh, to se k tomu nemohou výše zmínění pánové postavit čelem? A výběrové řízení s omluvou účastníkům prostě zrušit, protože: jsme si to představovali jinak, nemáme peníze, nemáme pozemky, nemáme odvahu, neodhadli jsme parametry, zmastili jsme zadání (nehodící se škrtněte)? Je opravdu nutné hledat místo toho zástupné problémy? Vždyť ti autoři, a v prvé řadě vítězný pan Kaplický, neprovedli nic jiného, než že v dobré víře předložili v transparentní architektonické soutěži své návrhy… Opravdu je nutné dělat ze špičkových světových architektů pitomce?

Na závěr si dovolím parafrázovat slova klasika: „Jestli bude ještě někdy příležitost a já budu požádán o nějaký ten projekt, tak se vám na to vyseru…“

««« Předchozí text: Filmová hudba Následující text: Fotohádanka astronomická »»»

Bohdan Dlouhý | 17.10.2007 St 22:02 | Kocourkov | trvalý odkaz | tisk