Památný platan javorolistý (Platanus hispanica) v Mikulově

Památný platan v Mikulově. Foto: © Sharkan, Mikulov, 21.4.2007

Název: platan javorolistý – Platanus hispanica Miller ex Münchhausen

Čeleď: platanovité – Platanaceae

Synonyma:
Platanus acerifolia, Platanus x hybrida, Platanus orientalis var. acerifolia, Platanus hybrida, Platanus acerifolia var. hispanica

Obvod: cca 540 cm (21.4.2007)

Výška: 32 m

Šířka: 29 m

Věk: cca 160

Lokalita: Mikulov (p.č. 401 v k.ú. Mikulov)

Datum vyhlášení: vyhlášen: 30. 3. 2005 (č.j. 378/2005-Pa)

Evidenční číslo: 704012.1/1.

Nadmořská výška: 224 m n.m.

Popis druhu:
Mohutný strom, hluboce kořenící, dorůstající až do 40 m výšky a s až 35 m širokou rozkladitou korunou, se šupinovitou borkou odlupující se po dvacátém roku věku ve velkých plátech, po nichž zůstávají žlutobílé jizvy. Borka má barvu hnědou, modrošedou, žlutozelenou a světle zelenou.

Kmen je přímý, v obvodu může mít až 15 m, sahá vysoko do koruny. Větve jsou relativně tenké, chapadlovité, dlouhé, na konci vzpřímené. U solitér převisají až k zemi. Kořenový systém je mohutný, i když ne příliš hluboký, protože se hlavní kořen brzy rozvětvuje. Není citlivý na navážky a záplavy. Zvedá však chodníky a obrubníky, je proto nutné, aby byla respektována kořenová mísa ve vzdálenosti minimálně 1,5 m od kmene.

Listy má střídavé, opadavé, řapík na bázi dutý. Na řapíku a na rubu na žilnatině bělavě chlupaté. Čepel je hluboce 3–7klaná (výřezy laloků jsou hlubší než u platanu západního, ale mělčí než u platanu východníhp), prostřední lalok je prodloužený. Listy mohou být až 28 cm dlouhé i široké.

Kvete poprvé ve 20 letech, ve druhé polovině V. Květy jsou nenápadné.

Plodenství jsou ježatá, 2,5 až 3,5 cm velká, zpravidla po 2. Poprvé plodí ve cca 20 letech. Chmýří zralých plodů dráždí dýchací cesty.

Dožívá se až pěti set let.

Ekologie:
Teplomilný, v dospělosti však vůči mrazům poměrně odolný strom. Udává se, že ve Švýcarsku vystupuje až do 800 m n.m. Má rád slunné stanoviště s hlubší živnou půdou a vyšší hladinou spodní vody. Je vápnomilný. Snáší znečištěné prostředí, zasolení i silnější ořez. Dobře regeneruje, snese přechodně sucho, ale na suchém stanovišti se špatně vyvíjí.

Rozšíření:
Celá Evropa kromě severních částí. Původ je nejasný, nejčastěji se považuje za křížence Platanus occidentalis x Platanus orientalis. Někteří autoři jej považují za kulturní formu platanu východního (Platanus orientalis var. acerifolia), jiní (Dole) dokonce za samostatný druh. Ve střední Evropě je v kultuře pravděpodobně od 17. století.

Význam:
Vysazuje se v parcích a městské zeleni jako výrazná solitera, někdy i jako alejový strom. Je okrasný netypickou borkou, svými rozměry (má-li prostor, dorůstá obřích rozměrů), habitem i olistěním. Na podzim listy barví do žluta. Dřevo se uplatňuje v truhlářství.

Poznámka k tomuto jedinci:
Platan byl vysazen u průčelí domu Ditrichštejnů v blízkosti vodního pramene Herringbrunnen (jeden z nejvydatnějších pramenů v Mikulově). Právě díky spodním vodám dosahuje na svůj relativně mladý věk věk značných rozměrů.

Strom je sice špatně větvený, z čehož mohou do budoucna vznikat problémy (rozlamování kosterních větví, časem možná nutnost stažení koruny bezpečnostní vazbou), ale zatím se zdá ve velmi dobrém zdravotním stavu a výborné kondici. Rozhodně má potenciál, aby ještě pár set let vydržel.

Literatura:
Dostál, J. (1989): Nová květena ČSSR, 1. díl, Academia Praha
Hurych, V., (1985): Sadovnictví, SZN Praha
Kavka, B. (1995): Sadovnická dendrologie I. – Listnaté stromy, EDEN Brno
Klika, J. (1930): Dendrologie – Listnáče, 1. část, Ministerstvo zemědělství RČS, Praha
Koblížek, J. (2000): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, Freedom DTP Studio a nakladatelství SURSUM
kolektiv (1987): Květena ČR, 1. díl, Academia Praha