WC nebo pastička?

WC bývají různé.

Miluju ty čisťounké, vykachličkované, vydezinfikované, voňavé, se zrcadlem, papírem a teplou vodou. Jsou i jiné, nebudu popisovat, všichni je známe. Ale WC jako past, to jsem viděla poprve.

Na výletě jsme se zastavili v jednom menším městě. Bylo tam moc hezky, dokonce tam měli veřejné WC a otevřeno i v neděli. Rozhodli jsme se využít služeb tohoto zařízení.

„Pět korun vstupné,“ ohlásila dcera. Připravili jsme si minci, vsunuli do příslušného otvoru ve dveřích a dveře se nám otevřely do předsíňky. No, nic moc, ale slušné, ohodnotily jsme vybavení. Chtěla jsem za sebou zavřít dveře, avšak klika mi zůstala v ruce! Ještěže jsem nedovřela dveře úplně, taky bychom tam mohly zůstat zavřené do dalšího návštěvníka. Vzhledem k poloprázdnému městečku, třeba také až do turistické sezony.

V další, menší místnůsce bez háčku na pověšení tašek a s dosti špinavou podlahou jsem si raději tašku postrčila na záda a v tu ránu jsem byla zdola osprchovaná, bylo to totiž na fotobuňku, kterou zřejmě spustila moje taška na zádech.

Není nad technické novinky. Akorát se musí trochu seřídit a udržovat. A taky my se je musíme naučit používat. Aby pak nemusel někdo další držet hlídku u dveří.

««« Předchozí text: a teď něco smutného ... NPR Velká Stožka Následující text: Chvíle klidu »»»

brabi | 16.5.2007 St 10:49 | Ze života | trvalý odkaz | tisk