11.11.2008: PRODEJ FOTOGRAFIÍ – pokud byste měli zájem o komerční využití kterékoliv fotografie z tohoto webu, na kterou máme práva, zanechte nám vzkaz ve schránce. Kontaktujeme vás a dohodneme podmínky užití. Pro nekomerční účely je možné fotky použít při respektování našich autorských práv. Potěší nás, pokud nás budete informovat, kam jste fotky použili, případně pošlete link.

Z deníčku jedné maminky

Spolupracovník – aktualizováno



Nejmenší měl rok a půl, když vyvalil očička na první štětec, který dostal. Rozhodla jsem se oživit jeho pokojíček.

Stěhování nábytku malého nesmírně bavilo. Vždycky stál na opačném konci posunované skříně, tlačil do protisměru a nosil na uvolněná místa hračky. Jak zjistil, že budu „čmárat“ po zdi, okamžitě se ozbrojil voskovkami a pomaloval všechno, kam dosáhl. Barva na voskovky nechytala, musela jsem kus stěny oškrábat.

Než jsem si utřela pot a vrátila zpátky téměř vykloubené rameno, zjistila jsem, že hošík, s povyplazeným jazykem a úporným soustředěním ryje díru do omítky stěrkou na těsto.

Samozřejmě řval, když jsem mu brala voskovky, ječel, když jsem mu vykroutila z ručičky stěrku, ale to nebylo nic proti tomu, když jsem kbelík s barvou postavila vysoko, aby na něj nedosáhl ani ze židle.

Když jsem malovala při zemi, lezl mi na klín, pusinkoval mě, tulil se a vyžadoval dlouhé pohledy z očí do očí. Jakmile jsem stála na štaflích, dělal „houpy houpy“ na provaze, který měl držel vratké štafle pohromadě.

Tisíckrát za to odpoledne řekl: „mami na, mami na,“ což mělo znamenat: něco podat, něco vzít, někam zvednout a pod. Po několika hodinách společné práce jsem litovala nápadu malovat.

Nejmenší byl krajně nespokojený. Nemohl se realizovat, jak mu jeho skryté umělecké cítění našeptávalo. Oddupal do kuchyně, vyházel nádobí z kredence, vylil psovi misku s vodou, ve které si napřed umyl vlásky, rozšrouboval napínač nití na šicím stroji a vysypal cukr. Sledovala jsem to ze štaflí a zuřivě plácala štětkou do zdi. Zamrazilo mě ale, když jsem ho viděla, jak z kredence sundává hrnek, po okraj plný jasně žlutou barvou a dává ho na zem. Nevylil ani kapku, ale já měla pocit, že jsem zešedivěla.

Když vykoupaný a odbarvený Nejmenší usnul ve svém novém pokojíčku, zhroutila jsem se do křesla. Vyčerpaná, rozvrzaná a spokojená.

««« Předchozí text: Z deníčku jedné maminky Následující text: Moruše bílé (Morus alba) v Potštejně »»»

brabi | 17.3.2007 So 20:36 | Děti | trvalý odkaz | tisk


Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

Komentujte co chcete a jak chcete. Jen prosím o dodržování těchto několika pravidel:

1. Nevkládejte vulgární komentáře.

2. Respektujte anonymitu ostatních.

3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.


Tento deníček pohání Redakční systém pro blog, autorkou tohoto vzhledu je Charlotte (2005). Nové úpravy, chyby a zmatky vnesl Sharkan. :)