Z deníčku jedné maminky

Práva dětí – aktualizováno

„Vylez!“ syčela jsem skrz zamčené dveře koupelny. Za nimi byl uražený Mladší. „A nevylezu!“ „Okamžitě vylez nebo bude zle.“ „Právě proto nevylezu.“ „Krucinál, otevři ty dveře a chovej se jako chlap!“ „Když jsem se chtěl dívat na Predátora, říkalas, že su malej!“ „Nepleť sem nějaký praštěný filmy a hned vylez. Já ti nic neudělám.“ „To není praštěnej film. Všichni kluci už ho viděli, jen já ne.“ „Nebudeme řešit film, máme řešit úplně jiný věci.“ Hrobové ticho. „Mladší! Odemkni a promluvíme si.“ „A až ho budou dávat příště, tak se můžu dívat?“ To se mi snad jenom zdá! „Jistě. Až ho budou za deset let dávat, tak se dívej třeba stokrát, teď otevři nebo se fakt hodně rozčílím!“ „Ty už seš naštvaná a já ti neotevřu.“ Chlapec pustil vodu do umývadla.

Potřebovala jsem se trochu uklidnit. Prošla jsem bytem, otevřela okno a jako chápavá a milující matka jsem se vrátila ke koupelně, kde stále malý hříšník trucoval. Voda tekla. „Tak otevři konečně, nemůžeš tam být věčně,“ zaškemrala jsem falešně. Proud vody zesílil. Minuty utíkaly. „Otevři, rozumíš? Já nemám čas tady trčet na chodbě!“ Voda tekla stejně jako moje nervy. „Zastav tu vodu! Víš, jak je drahá?“ „Já si čistím zuby, abych je měl čistý.“ „Zastav tu vodu a odemkni nebo vyrazím ty dveře a tobě zmaluju zadek!!“ bouchla jsem do dveří. „Bych musel být padlej na hlavu, abych se nechal mlátit. Na to jsou paragrafy, znám práva dětí.“ oponoval mi za dveřmi.

Vlastně měl pravdu. Musela jsem si připustit, že paličatý je po mně a už ani nevím, proč se do té koupelny zamkl.

««« Předchozí text: Z deníčku jedné maminky Následující text: Z deníčku jedné maminky »»»

brabi | 17.3.2007 So 20:34 | Děti | trvalý odkaz | tisk