11.11.2008: PRODEJ FOTOGRAFIÍ – pokud byste měli zájem o komerční využití kterékoliv fotografie z tohoto webu, na kterou máme práva, zanechte nám vzkaz ve schránce. Kontaktujeme vás a dohodneme podmínky užití. Pro nekomerční účely je možné fotky použít při respektování našich autorských práv. Potěší nás, pokud nás budete informovat, kam jste fotky použili, případně pošlete link.

Z deníčku jedné maminky

Puberta – aktualizováno



„Co bude k obědu?“ zeptal se znuděně Starší sedící u kuchyňského stolu. „Koprovka s knedlíkem,“ dál jsem přebírala kytičku voňavého kopru. „A co to krájíš?“ soustředil se na zničení dalšího kolíku na prádlo. „Krájím kopr,“ pomyslela jsem si něco o hloupé zábavě mého téměř šestnáctiletého syna. „To je kopr? A na co to bude?“ zeptal se nepřítomně. „Ano, to je kopr na koprovou omáčku!“ měla jsem pocit, že se posmívá. „A s čím ta omáčka bude?“ cedil chlapec skrz zuby, ve kterých drtil tužku. „Poslyš, nemáš co dělat? Vyvenči psa, jdi se učit nebo cokoliv, jen přestaň s těma hloupýma otázkama!“ začínala jsem být vzteklá.

Kopr se lepil na tupý nůž, pod nohama se mi batolil Nejmenší a něco žužlal. Pes na něj vrčel zpod kredence. Z pokoje chlapců bylo slyšet, že Mladší místo ustýlání hraje už poněkolikáté na počítači nějakou stupidní hru.

„To se nemůžu ani zeptat, co bude k obědu? Seš nějaká nervní, ne?“ Na vteřinu se mi zatmělo před očima. Odložila jsem nůž a obrátila se k synovi. Seděl s nohama téměř za krkem a šklebil se na sebe do zrcátka. Hrál si přitom se sešívačkou na papír. „Tak poslouchej. Bude koprová omáčka, s koprem. K ní budou knedlíky a vajíčka. Jasný? Nějaký dotaz? Odlož tu sešívačku, než ji rozbiješ.“ „Já ale nechci moc brambor, já nemám moc hlad.“ Asi se mi to zdá… „Nedostaneš moc brambor, protože budou knedle, ale můžeš dostat pár facek, protože mě vytáčíš!“ zvýšila jsem hlas a po zádech mi stékal pot. „A mami, dáme si k té omáčce vajíčka? Já aspoň dvě, jo?“ usmíval se na mě úplně bezelstně. „Fajn, dostaneš omáčku, pár knedlí, nejmíň dvě vajíčka…“ Ale Starší byl na nenápadném ústupu, protože si sešívačkou právě propíchl oba palce a tvář se mu zkřivila bolestí. Jenom ještě zavolal : „To zelený cos krájela mě tam ale nedávej, jo?“ Vytáhla jsem Nejmenšímu psí granuli z pusinky a s úsměvem „to zelené“ nasypala do teplého bešamelu.

««« Předchozí text: První školní týden Následující text: Z deníčku jedné maminky »»»

brabi | 17.3.2007 So 20:31 | Děti | trvalý odkaz | tisk


Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

Komentujte co chcete a jak chcete. Jen prosím o dodržování těchto několika pravidel:

1. Nevkládejte vulgární komentáře.

2. Respektujte anonymitu ostatních.

3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.

reaguj[1]
aggellia 20.3.2007 Út 22:29

:-) asi to zelený v té omáčce ani nezaregistroval nebo maminka už neměla sílu dopsat nic dalšího do deníčku ;-)

reaguj[2]
SV mejl 21.3.2007 St 08:30

[1] aggellia : alebo bola ta omacka velmi jedla :-)

reaguj[3]
viki 21.3.2007 St 12:20

…anebo to puberťoš nepřežil a nejedl… ;-)

reaguj[4]
SV mejl 21.3.2007 St 12:35
reaguj[5]
SV mejl 21.3.2007 St 12:36

[3] viki : nahodu, myslim, ze je to skvely trening psychickej odolnosti! 8-)

reaguj[6]
viki 21.3.2007 St 16:53

otázka je, jak to pak s tou trénovanou osobou končí…Myslím, že když to má denně a několik let tahem, tak ve finále musí být zákonitě „trošku na prášky“. :-D

reaguj[7]
Sharkan web 21.3.2007 St 17:20

[6] viki : Proč jen trošku? Nebuď přehnaně skromná… ;)

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.


Tento deníček pohání Redakční systém pro blog, autorkou tohoto vzhledu je Charlotte (2005). Nové úpravy, chyby a zmatky vnesl Sharkan. :)