Učíme se mluvit

11.11.2008: PRODEJ FOTOGRAFIÍ – pokud byste měli zájem o komerční využití kterékoliv fotografie z tohoto webu, na kterou máme práva, zanechte nám vzkaz ve schránce. Kontaktujeme vás a dohodneme podmínky užití. Pro nekomerční účely je možné fotky použít při respektování našich autorských práv. Potěší nás, pokud nás budete informovat, kam jste fotky použili, případně pošlete link.

…a je to dřina.

Krásně umí říkat „ř“, také mu jde „r“. Zkoušela jsem ho z barviček, celkem mu to šlo. Ukázala jsem na červenou :" Jaká je to barva?"

„Tenvená.“

„Ale ne, hezky, červená.“

„No, tenvená.“

„Řekni "č.“

„Č.“

„Dobře, teď řekni "čert“.

„Čert.“

„Výborně, řekni "červená“.

„Tenvená.“

Asi mu to líp zní.

««« Předchozí text: Olympiáda v Praze Následující text: Z deníčku jedné maminky »»»

brabi | 14.3.2007 St 23:27 | Děti | trvalý odkaz | tisk

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

Komentujte co chcete a jak chcete. Jen prosím o dodržování těchto několika pravidel:

1. Nevkládejte vulgární komentáře.

2. Respektujte anonymitu ostatních.

3. Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili.

reaguj [1]

lojzo 15.3.2007 Čt 05:53

Toto je vďačná téma.
Keby som prehrabal skriňu, iste by som ešte našiel slovníček slov a novotvarov nášho prvého mláďaťa…

reaguj [2]

Ďuri mejl 15.3.2007 Čt 06:09

[1] lojzo : Áno, téma na samostatnú rubriku.

reaguj [3]

Aneris mejl web 15.3.2007 Čt 10:58

Jako dítě školkou povinné jsem neuměla říct R a Ř. Ř jsem se pak nějak naučila sama, ale to R… To byla muka… Trénovala jsem tdnka, tdncá… No ale podařilo se a do první třídy mě přijali Takže nemám královské er

reaguj [4]

SV mejl 15.3.2007 Čt 11:26

[2] Ďuri : to rozhodne mladatu mojho braska sa z neznamych dovodov nepacilo „k“. a nahradzal ho „č“ . takze sme pozerali na susedovho „čoníča“ a radi papame čočoládu a taktiez čučuricu

reaguj [5]

JirkaA 15.3.2007 Čt 21:40

jj, uz je to hodne dlouho ale mam podobne prihody.. Ve veku, kdy se o nejakem R u me dcerky dalo s uspechem pochybovat, se u nas pro cosi stavil tchan a pri odchodu volal na moji zenu „tak ja uz teda jedu..“. Dcerka, hrajici si v predsini na zemi, to polohlasne komentovala „jeď si tleba do prrrrrr*ele dědečtu!“.. V tomto nadherne zvukomalebnem slove se ji to RRRRRRRR nadherne povedlo a tchan odjizdel uslzen smichy.