Unikátní pozorování UFO nad NP Muránska planina

Svědkem a fotografem byl Mířa.

Bylo pondělní pošmurné ráno 19.2.2007 a já jsem společně s Prckem vyrazil na průzkum Muráňské planiny. Jelikož na „Planině“jsme byli už druhý den, tak cíl naší dnešní výpravy byl jasný – obec Muráň, Muráňský hrad a přilehlé okolí…

Mlha se různě válela v údolí, bylo mírně sychravo – nevlídno… Nic nenasvědčovalo ničemu mimořádnému. Vyrazili jsme na běžkách z Lopušné, zacvakli jsem svá vázání a hurá na pláně. Sněhové podmínky byly takřka ideální. Ledová krusta nám dovolila i lyžařské bruslení, cesta svištěla…Joj, toto jelo! Sem tam se sice někdo z nás podíval k zemi hodně zblízka(viď Prcku), ale to k lyžování přece patří…Hlavně z kopce jet moc nešlo.

A už jsme na žluté značce nad Veĺkou lúkou. Pod námi rachotí lakatoš, který zde přibližuje dřevo po skoro všude přítomné těžbě… Nezbývá nám nic jiného, jelikož další cesta je vydřená na bahno, než cvak-cvak odepnout lyže a pomalu pěšky sestoupit až ke hřebčínu na Veĺké lúce.

Hospodářské budovy, sloužící k chovu koní, halila hustá „hmla“ a jenom svěží vítr z ní občas vytvořil průhledné cáry… Ty odhalily majestátnost a krásu Veĺké lúky. Tak opět nacvaknout běžky na trénované nohy a už to fičí… Jenom ržání koní zůstává za námi a je nám dobře – oběma…

Konec louky na Pieskach nás přivítal nějakými neznámými tyčemi červené barvy, které ve tvaru obdélníku ohraničují doposud pro nás neznámé místo. „To bude asi propadlý vrt,“ usuzuje Prcek…“Raději tam nechoď..“ No, nechci pokoušet osud, neboť vím, že na lúke se nacházejí krasové závrty… „Musím se na to někoho zeptat,“ pomyslím si. Lehce spočnem u odpočivadla Piesky a po opravené a vyhrnuté cestě s běžkami v rukou sestupujeme dolů do obce Muráň.

Cestou klesáme, sníh jako zázrakem rychle mizí a tak schováváme lyže v lese. Nad námi se v mlžném oparu tyčí zbytky kdysi velkého Muráňského hradu, pod ním nám záda ukazuje chata Zámok. Z asfaltky se napojujeme na turistickou cestu, která nás rychlým sestupem dovede až do Muráně.

Na kraji obce si hrají děti na nových pěkných prolézačkách…“škoda, že už nejsem taky tak mlád..“ říkám si v duchu a docházíme do centra obce… Provedeme nezbytné nákupy (banánů…), mezi sebou pochválíme ochotnou fešnou prodavačku (budeme sem ještě někdy muset zajít…) a neopomeneme se občerstvit v hospůdce Koruna. Zdejší prostředí sice není nejútulnější, ale o to lépe zde vaří. Můžeme jenom doporučit… Omrkneme centrum obce, kostel…, chvilku posedíme ještě na lavičce a vyrážíme na cestu zpět…Jsme občerstveni, odpočinuti a trénovaní, tak výstup pro nás bude pouhou hračkou…

Cigánka střídavě prosvítá mezi mlhou a stromy, cestu lemují krásně kroucené kmeny stromů a jejich kořenů, hrad se rychle blíží. Vyzvedáváme lyže z úkrytu a kvapem dosahujeme chaty Zámok. Vybíháme sněhem zapadanou cestu k hradu, projdeme bránou a dosahujeme krásné vyhlídky nad Cigánkou. Mlha se oproti dopoledni trošku zvedla, ale viditelnost je šedivá… Je to prostě mizérie… A ještě fučí…nebo co to tady hučí…?

Nevěříme svým očím, „Planina“ nám hraje své divadlo, zvedá se opona, mraky se nad námi trhají…Je to otázka malé chvilky, několika vteřin. Vítr prudce utichá, následuje fialový záblesk, který se naráz mění v narůžovělou záři, nad námi se ozývá tichý šelest, okolní barevné spektrum se koncentruje přímo před námi do oranžové kupy, která v okamžiku tmavne, dotýká se vršku Cigánky a neslyšně se rozkládá ve žlutou záři…Ta se kumuleje do obrovského trychtýře a zapadá blízko lokality Piesky. Zvedá se lehký vítr a vše mizí bleskem tak rychle, jak to začalo.

Před zábleskem

Záblesk

Růžová záře

Koncentrace spektra

Dotyk

Rozklad spektra

Po záblesku

Nic neříkáme, není nám vůbec do řeči… V duších máme zmatek, chaos a spoustu nevyřešených otázek… „Co to mohlo být…, viděl jsi to taky, nebylo to mámení…? Vrátí se to?“

Ale už se nic neděje. „Zatlačíme“ oči zpět do důlků a raději opouštíme místo tohoto mimořádného dějství… Nemůžeme promluvit, dostavuje se mírná bolest nohou… To je divné, neboť to se nám stává málokdy…

Začíná se pomalu stmívat, stále nám není do řeči… Tak nasazujeme běžky a čeká nás „bolestný“ přejezd Veĺké lúky a stoupání až k chatě na Lopušnou… Je už totální tma, když dosahujeme cíle. Otevřou se dveře a jenom dotaz.“Kde jste proboha tak dlouho…?“ nás navrací zpět do reality… My to sami nevíme…

Napsal a nafotil: Mířa

««« Předchozí text: Hrozba nebezpečnej chemikálie Následující text: Úterní chvilka poezie: Jan Skácel »»»

Bohdan Dlouhý | 13.3.2007 Út 19:53 | NP Muránska planina, Toulky, Děje se kolem | trvalý odkaz | tisk