Slovácko I

Čekání na jaro se protahuje, tak se probírám ve starších textech a některé si vám dovolím předhodit

Jako od Galušky. Můj tatínek prožil téměř polovinu svého života na Slovácku, narodil se v Modré u Velehradu a krátce na to již žil na Velehradě s kupou sourozenců, křehkou mamičkou a svérázným tatíčkem. Žili opravdu tak, jak popisuje své historky pan Galuška ve svých knihách o Slovácku, které sa súdí a nesúdí. Můj strýc tam měl hospodu-hotel a já jsem tam jako dítě často se svým tatínkem jezdila. Prožívala jsem krásné Velikonoce, kdy jsem dopoledne doprovázela tlupu chlapů s pomlázkami po dědině, zpívali a proháněli ženské, žádné surovosti, spíš hodně smíchu. Staré i mladé, žádná neunikla. Pokud to některý přehnal, odpoledne litoval. To totiž zase chodily ženy. A já s tetičkou pochopitelně s nimi. Byla jsem svědkem, jak u poštmistra vyrazily dveře, spadly u toho i kukačky ze zdi a rozbily se. Poštmistr klečel na zemi a prosil, aby ho moc nebily, že to tak nemyslel, ale dostal, co si zasloužil.

Často tatínek vzpomínal na klukovská léta, chodili na pánské na ovoce, honil je dráb a zavíral do šatlavy, ale utekli okýnkem a on si je nepamatoval, byli si podobní, kalhoty na jednu kšandu, kdo se v nich měl vyznat? V dědině bydleli nějací Adamovi, babka byla velice nerudná a hádavá a kluci ji chodili v noci strašit. Zapíchli jehlu zvenku do rámu okna a měli nataženou nit přes ulici do příkopy, ve které byli schovaní, cvrnkali do skla jehlou a babka čím dál vzteklejší vybíhala ven. Podél cesty z obou stran byly příkopy, za nimi domky a ke každému vedl mostek s cestičkou k domu. Na ten mostek chodili kluci dupat tak dlouho, až vyběhla babka s vidlema a kluci utíkali příkopem s přeskakovali mostky. Babka za nimi, ale ty mostky už nezvládla, tak jí utekli. Dnes by se to asi řešilo na městském úřadě a děcka by se odebírali rodičům, ale tehdy to vyřešil výprask a zasmáli se tomu.

««« Předchozí text: Je to prostě chlap Následující text: Slovácko II »»»

brabi | 18.2.2007 Ne 22:28 | Ze života | trvalý odkaz | tisk