Nedeľná chvíľka poézie - Vítězslav Nezval

Vám, čo ste absolvovali základnú školu na západ od rieky Moravy, dnes možno len pripomeniem nudné povinné čítanie, tak sa vopred ospravedlňujem.

Tak ako symbolom slovenskej poézie 20. storočia je pre mňa predovšetkým Miroslav Válek, u českej poézie podobne vnímam Vítězslava Nezvala. Z jeho bohatej (a dosť rôznorodej) tvorby ma oslovujú mnohé básničky, ale asi najradšej mám báseň Edison. Vyšiel v roku 1928 a je to krásny hold nielen veľkému vynálezcovi, ale svojím spôsobom celej civilizácii tej doby.

Naše životy jsou truchlivé jak pláč
Jednou kvečeru šel z herny mladý hráč
venku sněžilo nad monstrancemi barů
vzduch byl vlhký neboť chýlilo se k jaru
avšak noc se chvěla jako prérie
pod údery hvězdné artilérie
které naslouchali u politých stolů
pijáci nad sklenicemi alkoholů
polonahé ženy v šatě z pávích per
melancholikové jako v podvečer

Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

Vracel jsem se domů přes most Legií
zpívaje si v duchu malou árii
piják světel nočních bárek na Vltavě
z hradčanského dómu bilo dvanáct právě
půlnoc smrti hvězda mého obzoru
v této vlahé noci z konce únoru

Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

Skláněje se z mostu uviděl jsem stín
sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco těžkého co pláče
byl to stín a smutek hazardního hráče
řekl jsem mu probůh pane co jste zač
odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč
bylo tu však něco smutného co mlčí
byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jenž padal z mostu vykřikl jsem ach!
ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah!

Šli jsme ruku v ruce oba zachránění
šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění
za město kde počínaly Košíře
z dálky mávaly nám noční vějíře
nad kiosky smutku tance alkoholů
šli jsme ruku v ruce nemluvíce spolu
bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

Odemkl jsem dveře rozžal svítiplyn
veda na nocleh svůj pouliční stín
řek jsem pane pro nás pro oba to stačí
nebylo tu však už stínu po mém hráči
či to byl jen přízrak nebo sebeklam?
stál jsem nad svým každodenním lůžkem sám

Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

(…)

Naše životy jsou bludné jako kruh
Jednou kráčel po New Yorku dobrodruh
bylo odpoledne s vlahým sluncem v máji
chodec zastavil se mlčky na Broadwayi
před palácem West Union Telegraph
kde to hučelo jak na rozvodné desce
byl to kamelot a velký vynálezce

Tisíc vynálezců udělalo krach
hvězdy nevyšinuly se ze svých drah
pohleďte jak tisíc lidí klidně žije
ne to není práce ani energie
je to dobrodružství jako na moři
uzamykati se v laboratoři
pohleďte jak tisíc lidí klidně žije
ne to není práce to je alchymie

Malá neděle ach kolik jasných zvonů
malá centrála slyš zvonky telefonů
vaše uši poslouchají milence
defraudanty hovořící o směnce
kalifornské lupiče a noční vrahy
telefonní rozhovory z Velké Prahy

Svět si hraje s vaším ušním bubínkem
stáváte se elektrickým pramínkem
fonomotory a mechaničtí ptáci
vzlétají až k hvězdám odkud se k vám vrací
jako k ptáčníkovi z rohu předměstí
hlásajíce vaši slávu z návěstí
spáváte pět hodin denně vám to stačí
v tom se podobáte hazardnímu hráči

(…)

Naše životy se nikdy nevrací
umíráme v troskách iluminací
jako jepice a jako blesky hromů

už se vznáší světla mezi listím stromů
už se chvěje v sněhu elektrický drát
už se blíží doba světlých promenád
už se budou hledat duše pod roentgenem
jako ichtyosauři pod neogenem
už se blíží k ránu zlatá rafije
už jsme svědky kinematografie
už nám budou zaháněti vypínače
strašidelné stíny hazardního hráče
už se nesou výkřiky a tleskání
už se Edison svým hostům uklání

Už je zase duše smutná po slavnosti
už jste v pracovně a už tu není hostí
kolik vynálezců udělalo krach
hvězdy nevyšinuly se z věčných drah
pohleďte jak tisíc lidí klidně žije
ne to není práce ani energie
je to dobrodružství jako na moři
uzamykati se v laboratoři
pohleďte jak tisíc lidí klidně žije
ne to není práce to je poesie

(…)

Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule
a jen Newton doved těžit ze své boule
tisíc lidí mělo epilepsii
a jen svatý Pavel uzřel hostii
tisíc hluchých lidí bloudí beze jména
a jen v jednom z nich jsme našli Beethovena
tisíc šílenců již táhlo zámořím
a jen Nero doved zapáliti Řím
tisíc vynálezů jde k nám za sezonu
jenom jeden z nich však byl ten Edisonův

Už zas nespat už zas nemít záruky
už zas pálit vše co přijde do ruky
zuhelňovat jutu opičí srst hole
suché listí palem struny na viole
už zas bloudit ve své staré nevíře
nad bambusem japonského vějíře
běda pane běda je to vějíř lásky
jejž jste jednou dostal od neznámé masky
když jste se s ní setkal v mládí na plese
kdo to byl ach pane rozpomeňte se
loučíte se s její vůní na vějíři
už zas pálit vše ach běda už se škvíří
snad to byla jedna z vašich sudiček –
už zas natáhnout si na noc budíček
už zas k retortám už zas být Kolumbusem
už zas pořádati honbu za bambusem
procestovat celou zemi do šíře
za magickým dřevem tvého vějíře

Vítězslav Nezval (karikatúra z lojzovej zbierky)

Ťažko sa mi vyberali ukážky, táto báseň je krásna ako celok. A obvykle je publikovaná spolu s o tri roky mladšou básňou Signál času (s podtitulom Panychida za Edisona), ktorá ju dopĺňa a uzatvára. Za tie tri roky sa svet veľmi zmenil, vonku zúrila veľká svetová kríza, a tak na rozdiel od Edisona z tejto básne cítiť viac negatíva než pozitíva začiatku 20. storočia. Tak ešte pár veršov z nej:

Odpusťte mi dobrá příští pokolení
žil jsem v době kdy se rytmus stále mění
malárie válek plodí horečky
melancholie nám mává šátečky
revolta tě sžírá jeko kyselina
města bábely jež rozleptala špína
odpusťte mi moji prudkou přeludnost
ve čtrnásti letech když jsem spatřil skvost
klidné oblohy jenž moje dětství zdobil
přejel po moravské vísce automobil
byl jsem v prvním okamžiku uchvácen
avšak potom přišla mobilizace
sotva začínal si rozuměti světu
školy změnily se v síně lazaretů
lidé otvírali s hrůzou obálky
pak jsem musel narukovat do války

Ak vás dnešné ukážky zaujali, doporučujem prečítať si Edisona celého. Na webe sa nachádza viackrát (napríklad tu), bohužiaľ ani jeden prepis z tých, čo som našiel, nebol bez chyby. A Signál času som nenašiel vôbec.

A na záver ešte jedna poznámka: Pol storočia po ich vzniku Edisona i Signál času pôsobivo zhudobnil Jan Spálený. Odporúčam.

««« Předchozí text: Masopust ve skanzenu Následující text: Kritiku vítám, ale nepromíjím »»»

lojzo | 11.2.2007 Ne 17:18 | Nedeľná chvíľka poézie | trvalý odkaz | tisk